Od altu až po soprán. Dlouholetá sólistka brněnského ND Jitka Pavlová slaví osmdesátiny

  1. 1
  2. 2

Řadu vynikajících příležitostí poskytla Jitce Pavlové italská operní tvorba, v níž mohla plně prokázat jak svůj nevšední hlasový rozsah, tak svou schopnost dramatického výrazu. Z jejích verdiovských rolí připomeňme Amneris v Aidě, Maddalenu v Rigolettovi, Preziosillu v Síle osudu, princeznu Eboli v Donu Carlosovi, Emilii v Otellovi a Lady Macbeth v Macbethovi. Jednou z jejích nejlepších postav byla role, která bývá řazena mezi nejobtížnější v celé historii opery – Abigail v divácky nejúspěšnějším představení v historii brněnské opery, v Pinkasově a Věžníkově nastudování Nabucca.

Giuseppe Verdi: Nabucco – Pavel Kamas (Nabucco), Jitka Pavlová (Abigail) – ND Brno 1985 (zdroj archiv ND Brno)

V Mascagniho Sedláku kavalírovi po čase vystřídala vášnivou svůdnici Lolu za roli Lucie. V nastudování Rossiniho Lazebníka sevillského v sedmdesátých letech zpívala v alternaci s Annou Barovou pod taktovkou Jana Štycha poprvé Rosinu v originálním partu psaném pro mezzosoprán. S velkou belcantovou rolí se měla možnost setkat v Donizettiho Favoritce v roli Leonory.

Ve francouzských operách se představila v roli Charlotty v Massenetově Wertherovi, Siebela v Gounodově Faustovi a Markétce, v koncertním provedení Berliozova Faustova prokletí v postavě Markétky a v Offenbachových Hoffmannových povídkách v rolích Niklase a Giulietty. V Bizetově Carmen byla původně obsazená do role Mercedes, postavu titulní hrdinky převzala na záskok za onemocnělou kolegyni a úspěšně se v ní zabydlela.

Ve Straussově Růžovém kavalírovi byla výbornou představitelkou titulního hrdiny. Ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských ztvárnila roli Magdaleny a jednou z nejúspěšnějších postav závěrečného období její pěvecké kariéry byla Venuše v Tannhäuserovi.

Na svou Dorabellu z Così fan tutte navázala dalšími výtečnými výkony v Mozartových operách, kterými byly role Třetí dámy v Kouzelné flétně, Cherubína ve Figarově svatbě a zejména Donny Elvíry ve dvou inscenacích Dona Giovanniho. Typově můžeme k těmto postavám připočíst také Hadvigu v Händelově Rodelindě a titulní roli v Monteverdiho Korunovaci Poppey.

Z rolí Jitky Pavlové v klasických ruských operách připomeňme zejména výbornou Končakovnu v Borodinově Knížeti Igorovi, Olgu v Čajkovského Evženu Oněginovi, Stěpanidu v Pskoviťance Nikolajeviče Rimského-Korsakova a careviče Fjodora v Musorgského Borisi Godunovovi. V ruských operách autorů dvacátého století se zmiňme o postavě Heleny Bezuchovové v Prokofjevově Vojně a míru, Kláře d’Almanza v Zásnubách v klášteře, Třetí sestře v Ohnivém andělovi a Sonětce v Šostakovičově Kateřině Ismajlové.

Výborně se Jitka Pavlová dokázala vypořádat i s dalšími úkoly, s nimiž se setkala v operní tvorbě skladatelů dvacátého století. V českých operách to byly role Dámy v opeře Josefa Berga Johanes doktor Faust anebo ústřední ženská postava Kleito v Atlantidě Karla Horkého. V dětské opeře Evžena Zámečníka Brouk Pytlík jí připadla role Splešťule.

Ze zahraniční moderní tvorby jmenujme Můru v Ravelově opeře Dítě a kouzla, Julii Dantonovou v Dantonově smrti Wernera Egka, Nancy v Albertovi Herringovi Benjamina Brittena a Bábu Turkyni v opeře Igora Stravinského Život prostopášníka.

Se značným ohlasem u diváků i odborné kritiky se setkalo i dvouleté působení Jitky Pavlové v německém Trevíru. Dostala zde řadu vynikajících příležitostí v široké žánrové škále od Sereny v Gershwinově Porgy a Bess, přes Amneris v Aidě a Princeznu Eboli v Donu Carlosovi až po Orfea v Gluckově Orfeovi a Eurydice a dokonce Adalgisu v Normě Vincenza Belliniho, tedy v žánru, který se v minulosti na našich jevištích až na naprosté výjimky prakticky neobjevoval. Adalgisu později zpívala i v bulharské Sofii.

Velký úspěch sklidila v roli Brangäny ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě, v níž účinkovala v opeře v Lipsku v roce 1983. Vystoupila v této roli i na mezinárodním festivalu ve švýcarském Lausanne. S operním souborem Janáčkovy opery se zúčastnila tehdy velmi početných zájezdů tohoto tělesa do zahraničí (oba německé státy, Lucembursko, Itálie, Španělsko, Polsko, Švýcarsko a další země).

V Bratislavě hostovala například v roli Princezny Eboli v Donu Carlosovi, v rodných Českých Budějovicích se představila operním fanouškům jako Amneris v Aidě. Častokráte hostovala v pražském Národním divadle. Poprvé to bylo v roce 1965 v roli Záviše v Čertově stěně. Z dalších rolí připomeňme alespoň titulní hrdinku v Carmen, Varvaru v Kátě Kabanové anebo Donnu Elvíru v Mozartově Donu Giovannim.

Po celou svou kariéru se doma i v zahraničí pilně věnovala koncertní činnosti jako interpretka písňové tvorby i děl oratorních kantát. S plným pochopením pro žánr a styl zpívala díla starých mistrů i velikánů devatenáctého století a autorů novodobých, českých i zahraničních. V roce 1977 absolvovala velmi úspěšné koncertní turné v Kanadě, na němž se věnovala jak operním áriím, tak písňovému repertoáru. Nakladatelství Panton vydalo v roce 1988 její profilovou desku.

Až neuvěřitelně skromná umělkyně Jitka Pavlová se zařadila do galerie mimořádných osobností Janáčkovy opery druhé poloviny dvacátého století. Velmi jí za vše, co pro českou operu vykonala, děkujeme a přejeme hodně pevného zdraví.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments