Odborná polemika: Varhany u svatého Mořice v Olomouci. Jaká je čeká budoucnost?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Nyní přichází v mém vyprávění zlom. Současné svatomořické varhany se totiž nalézají na hranici své životnosti. Starý stroj (Engler) drží seč může, pořádně provedené restaurování by mu bývalo prodloužilo životnost třeba o dvě stě let, nicméně nikoli dokonalá práce mu prodloužila život alespoň o několik desetiletí. Horší ale je, že právě „nové“ části varhan opatřené elektrickou trakturou přesluhují po pouhých zhruba padesáti letech už jen velmi křečovitě, totiž s častými poruchami. Životnost varhan s elektrickou trakturou je zkrátka menší než těch s trakturou mechanickou. Kdo nevěří, ať pohlédne na životnost varhan plně elektronických (dvacet či pětadvacet let), elektroniky v autech (pět až sedm let) či obecně počítačů (tři až pět let).

Naštěstí si mnozí uvědomují, jak vážná situace nastala. Především duchovní správce farnosti u svatého Mořice P. František Hanáček, člověk mimořádné osobní integrity, který má také široké kulturní zájmy a všeobecný rozhled. Je schopný i po manažerské stránce, proto věřím, že jeho snahy o získání nemalých prostředků pro varhany budou úspěšné.

Páter František Hanáček (foto Jaroslav Tůma)

Otázkou ovšem je, co vlastně s varhanami podniknout dnes, kdy dětské nemoci oboru restaurování máme přece už za sebou. Krystalizují různé koncepce, které si dovolím ve stručnosti představit, přičemž se omlouvám za písmenka a číslice, netroufám si je kvůli přehlednosti vynechat.

Výchozí situace se dá ve stručnosti shrnout takto:

a/ Přestavba varhan inspirovaná Antonínem Schindlerem byla jedinou možnou variantou v dané době. Jinak by zřejmě Englerovy varhany už dávno neexistovaly. Komunisté byli ochotni dát peníze jen za podmínky rozšíření varhan a důrazu na koncertní provoz.

b/ Krnovská továrna na varhany nebyla schopna špičkové práce (viděno i z tehdejšího, ale hlavně dnešního úhlu pohledu). Nikdo jiný ale z politických důvodů práci provést nemohl.

c/ Nejednalo se proto tehdy o restaurování varhan, kterým se Krnov vůbec nikdy v pravém slova smyslu ani nezabýval, ale díky Antonínu
Schindlerovi současně nedošlo ke zničení původního nástroje. (K čemuž samozřejmě došlo leckde jinde, a to i ve světě.)

Proto je dnes možných několik variant přístupu k záchraně nástroje:

a/ Plné restaurování Englerových varhan a odstranění jejich rozšíření. Tuto variantu podporuje část organologů i památkářů, nejsou proti ní ani někteří varhaníci, zejména ti, kteří rádi hrají převážně starou muziku.

b/ Oprava, jež se bude sice nazývat restaurováním, ale ve skutečnosti žádným restaurováním nebude, protože se ponechá stávající výška ladění i temperatura (obojí bylo krnovskými varhanáři pozměněno), o návratu k původní Englerově intonaci ani nemluvě.

Tuto variantu podporují ti organologové a varhaníci, kteří doufají, že k odstranění rozšíření varhan dojde někdy v budoucnu. Představují si totiž, že budoucí generace budou „rozumnější“ než my. Podporují ji i ti, jimž jde o zachování širokých repertoárových možností stávajících varhan jako celku. Jde ovšem o to, že ne všichni z nich si uvědomují následující:

Většina finančních prostředků bude v případě volby této varianty věnována na přístavky, které ovšem nejsou tak důležité jako „starý“ stroj. Pracovně se tato varianta dá nazvat „velké oprašování“. Ve skutečnosti vítězství této varianty pouze odročí základní úvahy: totiž jak mají svatomořické varhany vypadat za padesát či za sto let. Myslím si ale, že ti zastánci odstranění přidaných strojů, kteří navrhují variantu b), ve skutečnosti situaci podceňují. Po dalších několika desetiletích nepůjde podle mého názoru s nástrojem z důvodu uplatňování důsledné památkové ochrany dělat už vůbec nic podstatného. Vývoj sice nelze stoprocentně předvídat, nicméně uvědomme si, jak jsou svatomořické doplňky už na hraně jakési „magické“ padesátileté hranice, po které se věci obecně „stávají“ z principu chráněnými. Hlavní mojí obavou je, že v budoucnu by kvůli „ochraně“ celku nemusela „projít“ ani změna ladění a temperatury Englera směrem k původnímu stavu.

c/ Plné restaurování Englera i přístavků, které je ale podmíněno vyřešením řady koncepčních problémů. Jedná se téměř o hledání kvadratury kruhu, kdy většina správných kroků přináší zároveň i mnohá ale. Nicméně jsem zastáncem právě této varianty.

Totiž:

1/ Zrestaurovat v první řadě Englera způsobem, jaký je dnes ve světě běžný a kterým by dovedli zrestaurovat nástroj i někteří (nemnozí) naši varhanáři. Což znamená vrátit Englerovi původní výšku ladění zhruba o půl tón vyšší, naladit některou z dobových temperatur, která je sice nerovnoměrná, ale zároveň už dovoluje hru ve všech tóninách.

2/ Restaurovat nebo rekonstruovat vše, co se týká vzduchového hospodářství, vzdušnic, píšťal i traktur. Částečně obnovit chybějící části původní skříně (z rezonančních důvodů).

3/ Zprovoznit starý, v postamentu varhan vestavěný hrací stůl, a to v plné míře.

4/ Tónové doplňky starého stroje, to znamená Cis a Es ve velké oktávě a celou přidanou horní oktávu, je třeba ve všech rejstřících přemístit mimo prostory starého stroje.

5/ Zachovat zároveň i doplněné stroje varhan, rekonstruovat nebo spíše vyměnit jejich vzdušnice, vyměnit veškerou elektroinstalaci traktur se týkající, nahradit jazykové rejstříky novými, revidovat i ostatní píšťalový materiál. Výšku ladění i temperaturu přizpůsobit Englerovi. Částečná změna dispozice nových strojů by byla žádoucí. Ve svatomořických varhanách nyní chybí například hoboj.

6/ Z elektrického hracího stolu by se stejně jako dosud ovládaly obě části varhan – stará i nová.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
3 1 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments