Odezva na Janáčka v zahraničí mě naplňuje vlasteneckou hrdostí
V současné době jste šéfdirigentem Janáčkovy opery v Brně. V jednom rozhovoru jste řekl: „To, čím Janáčkova opera v předešlých letech trpěla především, byl nedostatek kontinuity – rychlé změny na vedoucích pozicích (včetně té šéfdirigentské)“. Jak dlouho tam hodláte tedy v ideálním případě setrvat vy, aby opera netrpěla?
To je správná otázka, na kterou ale neznám pravdivou odpověď. Teď jsou to dva roky, co v Brně s Jiřím Heřmanem působíme. A abychom mohli mluvit o nějaké kontinuitě či stopě, tak čtyři roky jsou dle mého názoru minimum. Zatím z mého pohledu neuvažuji o tom, že bych změnil působiště, protože divadelní plány se utvářejí s velkým předstihem a my máme spoustu plánů. Ale hrozně záleží na okolnostech, které osobně třeba nemohu ovlivnit.
Není odchod z Prahy do Brna vlastně krokem zpět ve vaší kariéře?
V Národním divadle v Praze jsem byl asistentem a dirigentem, potom v Pardubicích šéfdirigentem a v Brně jsem šéfdirigentem druhého největšího operního domu v České republice. Takže rozhodně to jako krok zpět nepociťuji. V Brně mám možnost realizovat věci, na které by v Praze nebyl prostor. Navíc tady mám možnost spolupracovat s lidmi, jako je Jiří Heřman nebo David Radok, prostě s lidmi, se kterými si po umělecké stránce velmi rozumím a navzájem si vyhovujeme. Naše loňská inscenace Modrovousova hradu byla nominována na Inscenaci roku – Cenu divadelní kritiky za rok 2016, stejně jako náš operní soubor na Divadlo roku, tak uvidíme, jak to v pondělí dopadne. Bez ohledu na výsledek už ta nominace pro nás hodně znamená a přesvědčuje nás o tom, že snad kráčíme správným směrem.
Potýkáte se ale i s těžkostmi. Budova Janáčkovy opery se bude rekonstruovat – rekonstrukce už měla začít v dubnu – jak to vypadá? Skončí se v původním termínu?
Začátek rekonstrukce byl posunut na červen a rekonstrukce by měla trvat jeden rok. My doufáme, že do začátku sezony 2018/19 se to stihne. Divadlo by se mělo otevřít novou premiérou Lišky Bystroušky, kterou budeme dělat spolu s Jiřím Heřmanem. Vzápětí by se tam měl uskutečnit další ročník Janáčkova festivalu, který se pořádá každé dva roky a kde bychom chtěli uvést najednou všechny jeho opery v nastudování různých divadel. Takže se nevzdáváme představy, že rekonstrukce bude do té doby zdárně ukončena. Mezitím se chystáme na novou sezonu bez vlastního domu, budeme hrát v Mahenově divadle, v Redutě a Gounodova Fausta zinscenujeme nově na Výstavišti.
Zůstaňme ještě u erbovního skladatele brněnského souboru. Máte k Janáčkovi nějaký speciální vztah?
K Janáčkovi jsem se dostal shodou okolností (jak to ostatně v mé dosavadní kariéře většinou bývá) a vztah k jeho dílu jsem si postupně vybudoval. Myslím si, že jsem si k Janáčkovi našel jistý vlastní klíč, i když asi trochu jiný, než je tomu v případě takzvané brněnské či pražské tradice. Janáčkův zápis je tak expresivní a víceznačný, že dává interpretům velkou svobodu, jak ho podat. Dá se dělat romanticky, expresivně, civilně… Ostatně Janáčkovy partitury se hemží často velmi protichůdnými přepisy mnoha slavných dirigentů.
Jinak mám obecně rád hudbu, která je v širším smyslu slova programní a bezprostředně emotivní, a u oper preferuji tituly, které mají potenciál být přesvědčivým hudebním dramatem, což je případ většiny Janáčkových děl. Jsem rád, že si tuto jedinečnost našeho velikána uvědomují i v zahraničí – Janáček teď zažívá ve světě doslova „boom“. Měl jsem v minulých letech možnost nastudovat Jenůfu ve švédském Malmö nebo Věc Makropulos v Göteborgu a euforická reakce publika i interpretů na tuto jim dosud neznámou hudbu mě velmi těšila a naplňovala až vlasteneckou hrdostí.
Už tento pátek provedete v Brně českou premiéru soudobé opery Láska na dálku – L’amour de loin finské soudobé skladatelky Kaiji Saariaho. Co o této inscenaci prozradíte?
Láska na dálku je opera napsaná ve francouzštině, neboť její autorka působí dlouhodobě ve Francii a opera vznikla na objednávku Théâtre du Châtelet v Paříži. Je určena pouze třem sólistům, smíšenému sboru a velkému symfonickému orchestru. Jedná se o dílo, které je dle mého názoru mimořádné a právem patří k nejhranějším skvostům současné světové opery. Jsem moc rád, že se nám touto inscenací daří i letos navázat na naši snahu uvádět pravidelně současné operní tituly a dokázat tím českému publiku, že opera není jen muzeální záležitostí, ale aktuálním žánrem držící prst na tepu dnešní doby. V roli Clémence se představí naše sólistka Pavla Vykopalová, nominovaná na Cenu Thálie 2016, v alternaci s hostující Lucií Hájkovou. Role Jaufrého se ujali dva přední zástupci mladé pěvecké generace, Roman Hoza a jako host Pavol Kubáň. V roli Poutníka se představí Markéta Cukrová v alternaci s Veronikou Hajnovou Fialovou. Významnou roli má i Sbor Masarykovy univerzity pod vedením Michala Vajdy. V rámci blokového systému, v němž Janáčkova opera od letošní sezony nasazuje představení, premiéra a pět repríz bude uvedeno v rozmezí dvou týdnů! Další představení budou vzhledem k výše zmíněné rekonstrukci Janáčkova divadla až v sezoně 2018/19.
Letos v červnu vás čeká ještě další premiéra, a to Rossiniho Lazebník sevilský v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Českého přetextování se ujal Jaromír Nohavica, režie Ondřej Havelka. Myslíte, že právě i tato dvě jména mohou přitáhnout k opeře pozornost širšího publika?
Určitě ano, jsou to jména, která táhnou. Jaromír Nohavica už dříve přeložil tři Mozartovy opery a má myslím oprávněný pocit, že ví, jak dokázat, aby bylo libreto zpívatelné, srozumitelné a zároveň vtipné. Ondřej Havelka má smysl pro humor a pro dramatické situace. To představení bude inscenováno tak, aby bylo přenositelné i na jiné scény. Uděláme i komorní instrumentaci tak, aby s inscenací bylo možné jezdit i po menších štacích.
A co nového teď komponujete?
Z časových důvodů skládám poslední dobou především hudbu užitou – pro rozhlasové hry, audioknížky, pro divadla a podobně. Teď ale začínáme pracovat s libretistou a režisérem Davidem Radokem na další opeře, jmenuje se Monument a měla by být uvedena v sezoně 2019/20 v brněnském Národním divadle. Také jsem teď dopsal písňový cyklus Little Words pro mezzosoprán a orchestr. Byl to po dlouhé době první kus, který jsem složil jen tak, „do šuplíku“ a připomněl jsem si tím, že mě skládání stále ještě velmi baví a že mi při všech mých jiných aktivitách chybí.
Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně dalších úspěšných inscenací a děl!
VIZITKA
Marko Ivanović (1976) patří k všestranným hudebním osobnostem naší současné hudební i divadelní scény. Absolvoval pražskou AMU, obory dirigování a skladba. V roce 2003 se v polských Katowicích stal laureátem Mezinárodní soutěže mladých dirigentů Grzegorze Fitelberga. Jako dirigent Opery Národního divadla v Praze (2006–2010) a poté jako host nastudoval v české premiéře Brittenovu operu Curlew River, ve světových premiérách operu Aleše Březiny Zítra se bude…, vlastní velmi úspěšnou celovečerní rodinnou operu Čarokraj a Válku s mloky Vladimíra Franze. Jako autor nové hudební úpravy a dirigent spolupracoval s režisérem Milošem Formanem na inscenaci opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka. Uvedené tituly prozrazují vztah Marka Ivanoviće k nové hudbě. Je považován za specialistu na hudbu 20. a 21. století, zasloužil se o první česká uvedení klíčových děl světové hudby (Pašije Arvo Pärta, Music for 18 Musicians Steva Reicha ad.). Ve světové premiéře uvedl řadu skladeb českých autorů, jako jsou Michal Nejtek, Slavomír Hořínka, Jiří Kadeřábek, Miroslav Srnka či Jan Klusák (opera Filoktétes).
Od 1. ledna 2015 je šéfdirigentem opery Národního divadla Brno, kde nastudoval Janáčkovu Věc Makropulos a Její pastorkyňu, českou premiéru opery Thomase Adèse Powder Her Face, Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů, Bartókův Modrovousův hrad a Schönbergovo Očekávání. K jeho největším zahraničním operním úspěchům patří nastudování Janáčkovy Její pastorkyně ve švédském Malmö v roce 2011 (DVD Naxos) a Janáčkovy Věci Makropulos ve švédském Göteborgu (2015). Spolupracuje s předními českými orchestry, v letech 2009–2014 byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu natočil historicky první komplet symfonií Miroslava Kabeláče, které vyšly v nakladatelství Supraphon v roce 2016. Vystupuje na významných hudebních festivalech včetně Pražského jara, dirigoval v Německu, Polsku, Bosně, Japonsku a USA. Jeho skladby zazněly na řadě koncertů a festivalů (Maraton soudobé hudby v Praze, Wien Modern, Young Euro Classic Berlin). Je oblíbeným hudebním popularizátorem na koncertech koncipovaných speciálně pro děti a mládež.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
