Ohlédnutí Richarda Haana aneb Zpěvák z kavárny v opeře (2)

  1. 1
  2. 2

Vzhledem k tomu, že mě jako otužilce pokřtil legendární František Venclovský a že jsem viděl v sedmdesátých letech onen jeho neúspěšný pokus, jak ho úplně polomrtvého tahali z vody, tak to jsem si naopak říkal, že La Manche ani náhodou. Bylo to totiž až k neuvěření, co to i s takovým tvrdým a otužilým chlapem, jako byl právě Venclovský, dokázalo udělat. Dlouho jsem prostě měl v dálkovém plavání nastavených patnáct kilometrů, to jsem cítil, že je moje maximum a že už k tomu nepřidám ani o kilometr navíc. Pak ale přišel zlom, když v roce 1998 přeplaval Libor Laštík, toho tam doprovázel Péťa Mihola z Brna a ten přijel úplně nadšený a přesvědčil mě, že budeme plavat ve třech a uděláme štafetu. Tak do té jsem se nechal zařadit, to bylo bez nějakého konkrétního cíle. Začal jsem tedy trénovat a pak jsme dělali test v bazénu, kde jsme plavali deset či dvanáct hodin, bylo to v noci, když byl bazén volný. A tam jsem zjistil, že to je hlavně o psychice, takže jsem napřed prolomil patnáct kilometrů, pak přišlo dvacet a já poznal, že něco podobného jako La Manche možné je. Takže jsem se na něj přece jen začal připravovat…

Přišel první pokus, neúspěšný kvůli špatnému počasí, po osmnácti hodinách. Druhá výprava pak skončila po dvanácti hodinách kvůli bouřce. No a při třetím pokusu jsem poznal, že to je v mých silách, ale že u toho konce člověk kromě vytrvalosti potřebuje i sílu, aby ve finále dokázal prorvat ty proudy u francouzského pobřeží. Tak jsem pokračoval v tréninku a pak se to konečně na čtvrtý pokus povedlo…Nemějte mně to za zlé, ale mám z vás pocit, že o plavání vyprávíte raději, s větším zaujetím, než o opeře…

(směje se) Je to jenom hobby, ale dostane se to člověku hluboko pod kůži… Když jsem jel na La Manche poprvé, říkal jsem si, že je to buď a nebo. Že když se to nepovede, tak nad tím jen mávnu rukou. Jenže ono to pak je tak, že vás to už nepustí… Je to prostě magická záležitost, když se z anglického pobřeží díváte na Francii a zdá se vám to jen kousek, že to snad pomoci hrabání rukou nohou musíte dokázat…

Poslyšte, nikdy vám to nepřišlo líto, že když se v zimě ve zprávách mluví o otužilcích ve Vltavě, že u toho zmiňují taky nějakého Haana, co je od opery, ale oproti tomu když pak u opery dosáhnete nějakého úspěchu, tak se o tom často nemluví? Nikdo se to nedozví?

Opera není bulvární záležitostí, takže o ní bulvár a podobně laděné deníky příliš nepíší. Televize jí bohužel také věnuje čím dál tím méně prostoru. Ale divadla jsou zaplať pánbůh vesměs plná, takže je vidět, že divák si najde i to ,co mu není servírováno hustou reklamou. Opera je jiný svět, plný bouřlivých ,vášnivých emocí..Jsem osudu vděčný, že tento svět je součástí mého života.

Díky pane Haane za rozhovor!
Ptal se Vít Dvořák

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments