Ohlédnutí za soutěží Pražského jara v oboru klavír
Předem bych ale ráda ocenila organizátory. Je skvělé, že se přes všechny překážky (které zamezily konání soutěže minulý rok) podařilo najít řešení, jak soutěž uspořádat. I tak byl ale letošní ročník poněkud netradiční. První kolo (stejně jako „předkolo“) bylo vyhodnoceno pouze na základě zaslaných nahrávek a soutěžící přijeli do Prahy až na kolo druhé. Na druhou stranu ale bylo přidáno komorní semifinále (tzn. provedení vybraného klavírního kvintetu), takže počet „živých“ kol byl zachován, akorát se díky tomuto rozhodnutí snížily počty soutěžících v jednotlivých kolech, díky čemuž mohlo být lépe vyhověno pandemickým restrikcím.
Do soutěže se přihlásilo celkem 259 soutěžících, z nichž 41 postoupilo do 1. kola a do druhého pak 10. V obou případech se rozhodovalo na základě nahrávky s povinně volitelným repertoárem složeného z Preludia a fugy z Bachova Dobře temperovaného klavíru, Etudy od F. Chopina, F. Liszta, S. Rachmaninova, nebo A. Skrjabina, a v případě 1. kola ještě z jedné další skladby z období romantismu. Již ze seznamu postupujících do 1. kola soutěže (seznam všech 259 soutěžících zveřejněn nebyl) bylo zřejmé, že letos bude jasně co do počtu klavíristů dominovat Korejská republika; její počet přesáhl polovinu všech soutěžících prvního kola! Poměr se pak ještě zvýraznil v druhém kole, do kterého se probojovalo celkem 7 zástupců Korejské republiky, 2 z České republiky a 1 z Japonska. Na velkou účast asijských národů jsme v evropských interpretačních soutěžích zvyklí, přesto mě až tak výrazná převaha překvapila.
Divák mohl soutěž začít sledovat (online na youtubovém kanále, nikoliv v sále) až od druhého kola, které se odehrálo v Sále Martinů na pražské HAMU v pondělí 10. května 2021. Spočívalo v odehrání sólového 50-55minutového recitálu, který měl pouze dvě omezení: musel obsahovat klasicistní sonátu (Mozart/Haydn/Beethoven) a také skladbu Hra Jany Vöröšové, která byla zkomponovaná právě pro účely tohoto ročníku soutěže; zbylý čas (tj. 1-2 další skladby) mohl soutěžící vyplnit dle svého přání. Předpokládám, že dramaturgie recitálu také hrála roli při hodnocení porotců, přestože se zde objevily různé přístupy k uspořádání skladeb; volba nejtradičnějšího pořadí, tedy chronologicky dle historického vzniku/stylového zařazení skladby nedominovala tak výrazně. Soutěžící si často (možná z důvodu hry z not u této jediné skladby) volili jako první číslo povinnou skladbu Hra.
Bylo velice zajímavé, jak rozdílně – bez možnosti následování stylu či konkrétní interpretace – soutěžící tuto skladbu uchopili: zda byl začátek hravý, či znepokojující; jakým způsobem vplula první část do části druhé; jak byl tempově i charakterově uchopen konec; i jak byl celkově vnímán charakter skladby. Toto byl přesně ten bod, který odhalil, jestli si klavírista umí vytvořit svůj vlastní názor, nebo zda je spíše eklektikem. Troufám si říct, že to byl pro porotce důležitý moment jejich bodového ohodnocení.
Při výběru sonát padla polovina hlasů na Beethovena (často to byly pozdní opusy), Haydn byl (zvláště u Korejců) také populární, Mozarta si vybral pouze jeden ze dvou Čechů ve druhém kole, student pražské HAMU Vojtěch Trubač. Mezi výběrovými skladbami se z hlediska tradičního klavírního repertoáru nepřekvapivě často objevoval Chopin, naopak se poněkud překvapivě hojně vyskytl Ravel.
Novinka letošního ročníku, semifinále se Zemlinského kvartetem, našlo své místo v Anežském klášteře o dva dny později, tedy 12. května 2021, a hostilo pět postupujících: Mari Kawakami (Japonsko), Dongha Leeho a Jaeyounga Leeho (Korejská republika), Vojtěcha Trubače a Matouše Zukala (Česká republika), kteří měli za úkol se zmíněným kvartetem uvést klavírní kvintet J. Brahmse, A. Dvořáka, nebo R. Schumanna. Bylo potěšením pozorovat, jak se tito mladí klavíristé dokázali za jediný den zkoušení se Zemlinského kvartetem sladit a ukázat tak své schopnosti také jako komorních hráčů. Stejně tak jako v minulém kole se však i nyní ukázala individuální schopnost rozlišení různých druhů úhozů, dosažení sametové polohy nízké dynamiky či technická zdatnost a preciznost. Nakonec soutěžní porota ve složení Garrick Ohlsson (předseda), Ian Fountain, Ivo Kahánek, Martin Kasík, Kevin Kenner, Olga Kern a Gabriele Leporatti rozhodla, že si v tomto kole nejlépe vedli Dongha Lee (z Korejské republiky, ale studující v Německu), Jaeyoung Lee (taktéž z Korejské republiky, ale studující v Rakousku) a Matouš Zukal (student pražské HAMU); tito tři postoupili do finálového kola.
Velké finále se pak konalo 14. května 2021 v Rudolfinu. Posledním úkolem byl pro soutěžící (jako vždy) klavírní koncert. Na výběr byl Beethoven, Čajkovskij, Dvořák, Chopin a Rachmaninov; nakonec jsme ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Markem Šedivým slyšeli dva Beethovenovy Koncerty č. 4 G dur (Dongha Lee a Matouš Zukal) a jeden Čajkovského Koncert č. 1 b moll (Jaeyoung Lee). Můžeme pouze spekulovat nad tím, jak výběr soutěžícím pomohl, či uškodil, a nakolik hrála roli možnost přímého porovnání u dvou Beethovenů. Ivo Kahánek prozradil při rozhovoru v přestávce, že oním „x-faktorem“ vítěze je u něj množství energie, která ze soutěžícího sálá a kterou dokáže přenést. Ale přestože z Jaeyounga Leeho u Čajkovského energie přímo prýštila, dala porota nakonec přednost (vzhledem ke skladbě) interpretačně umírněnějšímu – o to však možná sympatičtějšímu – projevu Dongha Leeho, který se stal vítězem. Jaeyoung Lee a Matouš Zukal se podělili o druhé místo; třetí místo nebylo uděleno.
