Okouzlující komedie a lekce z upřímného nadšení: Arabella a Holanďan ve Frankfurtu

  1. 1
  2. 2

Orchestr tohoto večera kormidloval šéfdirigent Sebastian Weigle, který má s Wagnerovou a Straussovou operou zkušenosti snad ze všech zásadních německých scén (Bayreuth, Dresden, Zürich, Berlin, Hamburg a tak dále). Za nahrávku Die Frau ohne Schatten dokonce obdržel významné ocenění Die Opernwelt (Dirigent des Jahres, 2003). Dokazuje, že je mu německá opera blízká, a těleso pod jeho vedením působí především velmi sebevědomě. Jednotlivci hrají intonačně přesvědčivě, hráči dechové sekce zde perfektně ladí bez jakýchkoliv odchylek. Jejich neutuchající nasazení a kompaktní znění lze přirovnat k Berlínským filharmonikům. Režisér David Bösch šel jasnou cestou hry s vizualizacemi.

Představení působilo jako výpravný film promítaný v dobře vybaveném kinosále. Ponurá scéna byla předkládána v podobě takřka fotografické – kontrastovaly zde potemnělé obrazy, v nichž se rýsovaly pouze hrozivé hrany zadního plánu scény. Zbylé obrazy byly naopak bohatě osvětleny, jako by dávaly tušit přítomnost stínu kdesi za sborem. Šlo o zjevnou aluzi na střet tohoto světa a záhrobí. David Bösch vystavěl příběh o nemrtvém kapitánu, jenž má dojít vykoupení „láskou až za hrob“, velmi barvitě. Nutno však poznamenat, že kopulační pohyby Dalanda z radosti, že jeho Senta Holanďana přijala za vlastního, byly zbytečně obscénní. Scéna Švýcara Patricka Bannwarta byla rovněž pompézní a lze ji připodobnit k filmové projekci. Nejvýraznějším prvkem byl bezesporu vprostřed jeviště visící obrovský lodní šroub, jehož opačný chod si lze vyložit jako snahu Holanďana vrátit se alespoň na chvíli do světa živých. I další scénické prvky přispívaly k naléhavosti inscenace, jako například náhle potemnělý sál s kužely svítilen pátrajícími mezi diváky či potrhané plachty, přesvědčivě se dmoucí ve větru, který signalizoval přišedší bouři.

K zhodnocení výkonu sboru asi tolik: za nastudování Tilmana Michaela bylo toto těleso i na německé poměry nadstandardní. Zvukově nosné byly čistě mužské pasáže z dějství prvního, dynamicky pestré části ženského sboru z dějství druhého, vrcholné pak pasáže smíšené, které pulsovaly jednotou a entusiasmem.

Sólové výkony byly vesměs vyrovnané, bez větších digresí. V roli Holanďana se představil ostřílený lodivod Iain Paterson a svým zvučným barytonem byl ozdobou představení jak v sólových partech, tak duetech a tercetech. Nosný hlas s elegancí zněl nad orchestrem a po herecké stránce byl interpret též velmi přesvědčivý. „Jeho“ Senta v podání Eriky Sunnegårdh měla v představení pozvolný start. Zpočátku hledala intonační jistotu, což se projevilo především v pasážích a capella, nicméně její pěvecký projev přirozeně gradoval a směřoval k výraznému vrcholu. Solidní výkon podala rovněž Maria Pantiukhova v nevelké roli Mary. Basista Andreas Bauer byl vůči Patersonovi témbrově kontrastní (což se vzhledem k odlišnosti hlasových oborů obou interpretů může jevit jako samozřejmé, ale zdaleka to nemusí být pravidlem) a představení to jen prospělo. Jeho rezonující bas byl pro Dalanda doslova jako stvořený. Z mužských tenorových rolí, byť menšího rozměru, byl pěvecky i herecky stoprocentní Steuermann Michael Porter. Jde o technicky velmi dobře vybaveného pěvce. Vincenta Wolfsteinera, který se představil jako Erik, bych si zase bez obtíží uměl představit jako Siegfrieda či Tristana, což jsou zajisté pro Heldentenora role životních rozměrů a pomyslné vrcholy kariéry.

V závěrečném hodnocení by mělo zaznít, že představení bylo bez výjimky nabité prvotřídními sólisty a po páteční Arabelle působilo co do celkové úrovně výrazně sehraněji. Hlasy pěvců byly mistrovsky sladěné a celek působil navýsost profesionálně. Za tento „operní víkend“ musím konstatovat, že frankfurtská opera mne nesmírně baví! Je to především díky zapálenému nasazení orchestru, velmi dobře znějícímu sboru a prvotřídním sólistům. I přes nemalou vzdálenost (Ostrava-Frankfurt) se taková cesta vyplatí, a pokud i vy plánujete Frankfurt navštívit, určitě do svých plánů zahrňte i návštěvu místní Oper Frankfurt.

Hodnocení autora recenze: 95%

 

Richard Strauss:
Arabella
Dirigent: Sebastian Weigle
Režie: Christof Loy
Scéna a kostýmy: Herbert Murauer
Světla: Reinhard Traub
Sbormistr: Tilman Michael
Choreografická spolupráce: Thomas Wilhelm
Frankfurter Opern- und Museumsorchester
Chor der Oper Frankfurt
Premiéra 25. ledna 2009 Oper Frankfurt
(psáno z reprízy 19. 5. 2017)

Graf Waldner – Alfred Reiter
Adelaide – Barbara Zechmeister
Arabella – Maria Bengtsson
Zdenka – Brenda Rae
Mandryka – Rutherford
Matteo – Peter Marsh
Graf Elemer – Ingyu Hwang
Graf Dominik – Dietrich Volle
Graf Lamoral – Thomas Faulkner
Die Fiakermilli – Nora Friedrichs
Eine Kartenaufschlägerin – Alison King
Welko – Thesele Kemane
Ein Zimmerkellner – Mikołaj Trąbka
***

Richard Wagner:
Der fliegende Holländer
Dirigent: Sebastian Weigle
Režie: David Bösch
Scéna: Patrick Bannwart
Kostýmy: Meentje Nielsen
Světla: Olaf Winter
Sbormistr: Tilman Michael
Dramaturgie: Zsolt Horpácsy
Frankfurter Opern- und Museumsorchester
Chor und Extrachor der Oper Frankfurt
Premiéra 29. listopadu 2015 Oper Frankfurt
(psáno z reprízy 20. 5. 2017)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat