Olga Jelínková: Verdiho fráze nesou hlas samy!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Někteří jazykové říkají, že Verdi působí jako kolovrátek, jiní tvrdí, že pod touto zdánlivou jednoduchostí se ovšem skrývá velice rafinovaná skladatelská práce a vyzvedávají jeho dramatický a dramaturgický cit. Jak náročné je pro pěvce proniknout do autorova stylu, myšlení, způsobu zhudebňování slova?

Reklama

Ve Verdiho případě to jde tak nějak samo. Píše nanejvýš pěvecky, fráze jsou logické a nesou hlas samy, pomáhají mu a nechávají dostatečný prostor k nadechnutí, ke správnému rozvržení sil. Je pravda, že kdyby se Ernani uváděl bez škrtů a vide, bude místy působit zdlouhavě – mnohé části se opakují a melodie se několikrát vrací. Zkrácená verze jistě pomohla lepší „stravitelnosti“ opery pro diváky a ulevila pěvcům. Ne nadarmo se většinou toto dílo pojímá režijně velmi staticky – dlouhé a velice náročné ansámbly a sólová čísla jsou vyčerpávající už samy o sobě, natož v nějaké příliš rozpohybované režii.

V jednom rozhovoru jste řekla, že rozdíl hudebních stylů spatřujete krom jiného ve způsobu využití hudebního jazyka a textu k docílení dramatického efektu… Do jaké kategorie podle této optiky patří Verdiho Ernani a role Elvíry?

Nechci křivdit maestru Verdimu, ale přeci jen se mi zdá, že v této opeře si spíše hrál s krásnými melodiemi a hudební řečí, než že by se příliš zabýval tím, jak se hudba spojuje s obsahem. Není tomu tak vždy, například finále opery je až mrazivě dokonale podtrženo hudební řečí a evokuje tak dramatické finále Rigoletta. A vlastně vůbec – v Ernanim najdeme spoustu názvuků z ostatních Verdiho oper…

Uplatňuje podle vás Verdi tento princip ve svých operách obdobně nebo se to liší případ od případu…?

Řekla bych, že tendence je vzestupná… Poslední velké opery jsou plné příznačných motivů a můj milovaný Falstaff, poslední Verdiho opera, otevírá dveře ještě dál – ke Straussovi, Wagnerovi a tak dále.

Autor hudebního nastudování Miloslav Oswald zdůrazňuje, že přestože v Ernanim chybí divácký trhák typu sboru Židů z Nabucca, je Verdiho rukopis znát z každé noty. V čem vlastně „Verdiho rukopis“ spočívá?

To by se dost dobře dalo bagatelizovat… No, ale zase – jeho originální rukopis se vepsal díky své srozumitelnosti do mnoha uší. I těch, které na operu zavítají jen v případě, že vstupenky dostanou od příbuzných k Vánocům. (smích)

Vrátíme-li se na začátek příprav nové olomoucké inscenace Ernaniho, jak vám popsala svá východiska režisérka Karla Štaubertová? A teď mám na mysli především rozhodnutí uvést protagonisty této opery v cirkusové stylizaci s klaunskými nosy a s jasnou stopou comedie dell’arte?

Velice logicky, do detailů a srozumitelně. Nenechala se zmást jakoukoliv záludnou otázkou. To znamená, že o díle do hloubky přemýšlí. A toho si vždy u režisérů velice cením.

Jevily se vám zpočátku případné rozpory v místech, kde by třeba tato stylizace mohla jít proti původním dramatickým předpokladům?

Ty vysvítaly samozřejmě hned, ale paní režisérka dokázala vše vyložit tak, že situace nakonec měla svou logiku. A pokud neodpovídá text tak zcela tomu, co se odehrává na jevišti, je možno se odvolat na divadelní licenci, na určitou symboliku, která se skrývá leckde a v lecčems, jen ji odhalit.

Jak se klaunským nosem zpívá – z technického hlediska? Chce to zvyk, zvláštní trénink?

To se budete muset zeptat mých mužských pěveckých kolegů, mně červený nos nebyl přidělen.

Jak z vašeho pohledu fungují ve vaší inscenaci prvky pouličního divadla, groteska, akrobacie?

Naprosto nečekaně a naprosto nečekaně skvěle! Odezvy jsou zatím vesměs kladné, od diváků i kritiky. Myslím, že ač je některý konzervativnější divák zprvu zaražen, nakonec ho lapí zvědavost a klauniádu si rád vyposlechne až do dramatického konce. Je stále na co se dívat, a to ve spojení s překrásnou hudbou a přesvědčivými interprety je ten pravý koktejl pro operní příznivce.

Prozradila jste mi, že máte aktuálně za sebou v krátké době a na několika jevištích bezmála patnáct představení Mozartovy Kouzelné flétny. Tato série zasáhla i do zkoušek na Ernaniho. Dají se Královna noci a Elvíra zpívat paralelně, nebo je třeba mezi nimi mít pauzy na hlasovou hygienu…?

Táži se svých hlasivek, teď když vše úspěšně zdolaly… Dá se to zvládnout, ale pravda je, že to byly extrémně náročné měsíce. Vše jsem měla ztíženo ještě tím, že jsem prodělala úraz na kole, při němž jsem si pochroumala krční a hrudní páteř. Měla jsem se velmi nemilosrdným způsobem dozvědět, jaké všechny svaly a kosti je nutné mít v pořádku, aby člověk mohl bez problému zpívat tříčárkovanou oktávu. Sáhla jsem si opravdu hodně hluboko do svých fyzických i psychických sil. Ale jedeme dál. Co člověka neporazí, pošle ho dopředu, a ještě mu otevře mnoho nových cest.

Dotýkáme se tu i otázky vašich povinností coby stálé členky ansámblu Moravského divadla Olomouc. Na programu tu jsou v těsném sledu romantické a veristické opery, několik klasických operet, opery vzniklé ve dvacátém století, stále hrajete Mozartovu Kouzelnou flétnu či Piskáčkovy Perly panny Serafínky. Jaké schopnosti si umělec musí vypěstovat, aby se tyto ostré střihy daly bez problému zvládat?

Na to bych taky ráda přišla…

Děkuji za rozhovor.

 

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na