Olomoucká kouzla s Louskáčkem

  1. 1
  2. 2

Samostatnou kapitolou je ovšem výrazné prosazení mužského elementu do obsahu baletu. Démoni, kteří obývají opuštěný dům, působí vizuálně velmi hrozivým dojmem, nicméně jejich tanec je tak trochu jako parodická show z amerických animovaných seriálů. Pohyby boků, synchronizované variace en face, bezdůvodné svazování Klárky a trochu nanicovatý ústup před Vílou Vánoc je něco, na co divák raději rychle zapomene. V druhém jednání se mužští tanečníci nečekaně uplatňují v charakterních rolích jednotlivých národností. Tam, kde jsme zvyklí vídat především ženy, se nyní v Olomouckém Louskáčkovi prezentují hlavně tanečníci. Dá se konstatovat, že se jedná o vítanou proměnu, která patří k velkým pozitivům této baletní verze. Zvláště Španělský tanec se na premiéře těšil skvělé interpretaci, zajímavé bylo i pojetí čínského tance využívající loutkovou javajku draka. Arabský tanec zase využil složitého líčení a nadživotní olejové lampy jako scénické dekorace, nicméně na premiéře všichni jeho tři protagonisté svou taneční jistotu zatím ještě hledali. Bohužel, ačkoliv se v programu vypsané obsazení podrobně věnovalo především pantomimickým rolím v prvním jednání, pro vypsání jmen sólových výstupů v druhém jednání už prostor nebyl. Zřejmě nějaký olomoucký speciál, který jasně dokazuje, že Moravské divadlo v Olomouci opravdu není Národní divadlo v Praze a chtít po něm takovou vymoženost jako vypsání sólových rolí do programu, by mohlo zavánět skoro diváckou drzostí.

Moravské divadlo Olomouc: Louskáček – Kouzelný příběh (Hirofumi Kitazume a Lenka Maříková, foto Serghei Gherciu)

Kouzlem Olomoucké verze je kromě zajímavě řešeného light designu Martina Špetlíka i finální pas de deux, které Klárka netančí s Louskáčkem, ale s Tatínkem (v premiérovém obsazení Hirofurni Kitazume). Efektní zvedačky, několikanásobné tour en l´air, vysoké arabeque a čistě provedené pirouettes a jistě prováděné en tournant zajistily nejen tančící dvojici, ale i celému baletu závěrečné standing ovation. Francesca Raule si ho určitě zasloužila, její Klárka při premiérovém uvedení byla přirozená, citlivá, přitom tanečně velice vyspělá, stejně tak její italský kolega Stefanno Sacco jako Louskáček, který však příliš prostoru pro to, aby ukázal, co v něm je, ve své roli nedostal. Yukki Beppu jako okouzlující a exoticky vyhlížející Víla Vánoc udržovala jednu výrazovou polohu a jeden styl, což ji po chvíli činilo velmi předvídatelnou. Její technické přednosti však jsou neoddiskutovatelné a bude jistě zajímavé vidět Klárku i v jejím podání v rámci dalších obsazení. Škoda, že choreografie, na níž Michal Štípa spolupracoval s baletním mistrem Guido Sarnem, více než na pohybovou originalitu nehleděla na muzikalitu vytvořených tanečních sekvencí. Jistě by všem rolím i souboru dala větší příležitostí pro výrazovou rozmanitost a poskytla tak interpretům možnost osobitého uchopení jejich tanečních partů. Balet by pak působil o něco více „lidštěji“.

Živá hudba v podání orchestru Moravského divadla Olomouc pod vedením Miloslava Oswalda by si to jistě zasloužila. Čisté tóny, rytmická přesnost a vzájemný respekt hudebníků se na premiéře odrážel i v hudební podpoře tanečníků na scéně a tím vytvářel silnou spojnicí mezi jevištěm a hledištěm. Tu ovšem v olomouckém divadle není potřeba nikterak uměle přiživovat, přízeň publika je dána určitým patriotismem, ale i společenskou touhou po netradičním uměleckém zážitku v kulisách konvenčního divadelního prostředí.

Moravské divadlo Olomouc by si mělo svých diváků vážit daleko více i tím, že zákulisní srovnávání s naší první scénou nebude hanlivým argumentem pro neochotu a vlastní nízké cíle, ale vzorovým standardem, který má ambice ke svému překonání. Dispozice v podobě technického zázemí a prostředků na to určitě má, stejně jako vysoce kvalitní personální obsazení souboru baletu. A pokud by snad soubor následoval svého šéfa a jeho členové divadlo spolu s ním divadlo opustili, není důvod pochybovat, že by se kvalitní tanečníci našli i mezi absolventy českých tanečních škol. Možná by se pak místo kosmopolitního Louskáčka v anglickém kabátku inscenovaly balety českých hudebních autorů vycházející z českých tradic, formující adekvátně hodnoty a estetický vkus svých diváků.

Louskáček – Kouzelný příběh
Režie: Michal Štípa
Choreografie: Michal Štípa, Guido Sarno
Hudební nastudování: Miloslav Oswald
Dirigent: Miloslav Oswald/Tomáš Hanák
Výprava: David Janošek
Light design: Martin Špetlík
Premiéra: 5. 11. 2021, Moravské divadlo Olomouc

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2.3 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments