Opera PLUS Retro (4): Vladislav Florjanský – tenorový idol (AUDIO)

  1. 1
  2. 2

Pro české role nebyl ani po letech angažmá příliš disponován, také pro nevalnou výslovnost češtiny, ačkoliv měl českých partů v repertoáru několik. Patřil k nim i Jeník z Prodané nevěsty (19x), kterého si vyžádal i k představení k desátému výročí působení v Praze a především Dalibor (55 představení a 4 hostování, s touto rolí také hostoval v českém divadle v Brně roku 1895). V této roli a také jako Dvořákův Dimitrij vystoupil na zájezdu Národního divadla ve Vídní na mezinárodní výstavě Internationales Ausstellungs-Theater roku 1892. Právě v Brně měl s Daliborem velké úspěchy i po skončení pražského angažmá.

Zpíval také dva party z Fibichových oper ve světových premiérách (Fernanda v Bouři roku 1895 a Dona Juana v Hedy roku 1896) s velmi kladným ohlasem. Vystoupil i jako Dvořákův Dimitrij, v operách Bendla a Šebora, Weise, Trnečka a dalších. Pro nedostatek tenoristů byla jeho smlouva prodlužována až do 30. června 1900 přes četné komunikační potíže s umělcem a také jeho nekázeň v rámci smlouvy. Postupně ale kritika shledávala jeho vystoupení za příliš efektní a vnějšková, bez většího vnitřního prožitku. Vadila také šablonovitost jeho hereckého projevu a v některých hrdinských rolích také přepjatá patetičnost a zaujímání opakovaných póz.

Vladislav Florjanský – vlevo jako Lohengrin, vpravo jako Heřman z opery Piková dáma (archiv Národního divadla)

Vážným konkurentem se pak stal Karel Burian, kterého se sice nepodařilo připoutat na více sezón do Prahy, ale dramatičnost a prožitek se staly jakýmsi měřítkem pro dobovou kritiku. Florjanského herecký styl stal se již poněkud přežitým a přes stále ještě kvalitní vokální projev nebyl zpěvák považován za tak perspektivního. Navíc se množily výtky ohledně výhod, které si na vedení Národního divadla vymáhal. V první polovině 90. let 20. století patřil k nejlépe placeným sólistům operního souboru.

Posledním vystoupením ve stálém angažmá v Praze pak byl Dalibor těsně před divadelními prázdninami 26. června 1900. Během pražského angažmá s úspěchem hostoval v rodném Lvově (zvláště v letech 1896 a 1899). Velký ohlas sklidilo jeho hostování v Mariánském divadle v dubnu 1895, kde byl recenzenty srovnávám v ohlasech s největšími italskými tenoristy své doby. Po odchodu z Prahy zpíval kratší dobu ve Varšavě, ale do Prahy se vrátil ve snaze založit zde pěveckou školu a pracovat jako učitel zpěvu.

V letech 1901, 1904 a 1905 pohostinsky vystupoval opět na scéně Národního divadla, a také v na operních scénách v Plzni a Brně. Rozsáhlé turné podnikl na pomezí let 1906 a 1907 po Spojených státech s klavíristou Veselským. Znovu se vrátil do Lvova, kde působil jako operní režisér, kratší dobu také jako ředitel lvovské opery a ředitel místní konzervatoře. V Polsku horlivě propagoval na koncertech českou hudbu.

Zemřel 12. dubna 1911 ve Lvově ve věku 56 let.

Tři jeho synové se také zapsali do polských dějin. Władysław Kohman-Floriański se stal významným konstruktérem a technickým pedagogem. Vystudoval techniku v Praze. Později se s bratrem Tadeuszem také stal konstruktérem jednoho z prvních polských letadel. Nejstarší syn Antoni Kohman (Kohmann) pokračoval v otcově tradici – stal se také operním tenoristou a významným pěveckým pedagogem (mimo jiné učitelem slavné německé sopranistky Tiany Lemnitz) na konzervatoři ve Frankfurtu nad Mohanem, kterou jistý čas také vedl.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments