Operní a baletní díla Bohuslava Martinů (3)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jeho volba nakonec padla na poetickou hru Georgese Neveuxe Julietta aneb Snář (Juliette ou la Clé des songes). V Národním divadle byl příběh obchodníka s knihami Michala, který vstoupí do přímořského městečka obývaného lidmi bez paměti, uveden pod názvem Julie aneb Snář v režii Jiřího Frejky a scéně Bedřicha Feuersteina v roce 1932 a patřil k nejpozoruhodnějším inscenacím té doby. Titulní roli hrála Jiřina Šejbalová a Michala Eduard Kohout, který ve své knize Divadlo aneb Snář píše, že „Bohuslava Martinů inspirovalo právě toto Frejkovo představení“. Miloš Šafránek ve svém Divadle Bohuslava Martinů uvádí, že to byl on, kdo Bohuslava Martinů s Neveuxem a jeho dílkem seznámil.Ať už to bylo jakkoli, uveďme slova dalšího ze specialistů na život a dílo Bohuslava Martinů Jaroslava Mihuleho, který cituje Neveuxe: „Nikdy nezapomenu na první setkání, Martinů byl již v té době proslulý. Sám Darius Milhaud mi o něm předtím vykládal jako o jednom z největších hudebníků naší doby. Byl jsem pak zcela překvapen, že jsem se ocitl před mužem tak nejupřímněji skromným, jakého jsem kdy potkal. Dlouhý, štíhlý, diskrétní, a co mne okamžitě překvapilo, to byl pohled a jeho hlas. Trochu pomalý, trochu zpěvavý, uchovávající i ve frančtině český přízvuk, který má tolik půvabu.“

Neveux dal předběžný souhlas k opernímu zpracování své hry Kurtu Weillovi. Když jej Martinů seznámil s prvním jednáním svého díla, Neveux svůj souhlas Weillovi odvolal. Premiéra Julietty se konala 16. března 1936. Dirigoval ji Václav Talich, režisérem byl Jindřich Honzl, choreografem Joe Jenčík a autorem výpravy František Muzika. Postavy Julie a Michala ztvárnili Ota Horáková a Jaroslav Gleich. Premiéra se stala uměleckou událostí sezony. Fakt, že se tato mimořádná inscenace dočkala pouhých šesti představení, způsobily kromě tradičního konzervatismu velké části operního publika i nepochybně napjatá politická situace, s níž snový příběh díla příliš neladil.O této opeře muzikolog Jan Trojan napsal: „Do Juiletty vložil Martinů své nejintimnější vyznání a ještě na sklonku života upravoval francouzský text opery.“ A v roce 1958 se Martinů svěřil Miloši Šafránkovi: „To je jediná věc, kterou bych ještě rád slyšel, než se odeberu mezi anděly.“

Přání se mu splnilo. V lednu 1959 Juliettu uvedlo divadlo ve Wiesbadenu. Martinů představení zhlédl a napsal o něm: „Julietta nezestárla, jen zdivočela.“ A tak přes úspěch inscenace a pochvalu, kterou autor udělil hudebnímu nastudování, Martinů z inscenace, která byla koncipována zcela jinak než pražská premiéra, pocítil určité zklamání.

Na jeviště Národního se Julietta vrátila v roce 1963. Dirigentem byl Jaroslav Krombholc a scénické řešení bylo dílem trojice Václav Kašlík (režie), Josef Svoboda (scéna) a Jan Skalický (kostýmy). Hlavní role ztvárnili Maria Tauberová a Ivo Žídek.Stejná trojice inscenátorů se podílela na inscenaci v Hannoveru o dva roky později, kterou dirigoval Gerd Albrecht. V roce 1966 operu uvedlo brněnské divadlo pod taktovkou Jana Štycha v režii Oskara Linharta s Jindrou Pokornou a Jiřím Olejníčkem v hlavních rolích. V roce 1960 vznikla koprodukční česko-německá televizní inscenace v režii Václava Kašlíka s nahrávkou Josefa Kuchinky a v roce 1978 ji v English National Opera uvedl velký přítel a znalec české hudby Sir Charles Mackerras.

Z dalších českých inscenací si připomeňme další brněnské nastudování z roku 1982, které dirigoval Václav Nosek a režíroval Evald Schorm s Jaroslavou Janskou a Josefem Škrobánkem v hlavních rolích. V Plzni byla uvedena Julietta v roce 1978 pod taktovkou Ivana Paříka. V Národním divadle se v novém nastudování objevila v roce 1989 (dirigent Josef Kuchinka, režisér Ladislavc Štros). V roce 2009 se hrála třikrát, šlo ovšem o převzaté představení Davida Poutneyho z North Opera Leeds, ve kterém účinkovali členové orchestru a sboru Opery Národního divadla. S mimořádným úspěchem se setkalo prozatím poslední nastudování Julietty, inscenace Tomáše Hanuse, Jiřího Nekvasila a Daniela Dvořáka v Janáčkově opeře v Brně z roku 2009.Za zahraničních inscenací dále jmenujme první pařížské provedení, které v roce 2002 režíroval Richard Jones, jenž svoji koncepci přenesl do londýnské English National Opera v roce 2012. Dále Bělohlávkovo nastudování z roku 2006 v pařížské Opeře Bastille a nejnověji, v březnu 2014, premiéru v Divadle Brémy.

Několik týdnů po dokončení Julietty se Bohuslav Martinů pustil do komponování nového díla určeného pro světovou výstavu, která se konala v Paříži v roce 1937. Námět získal od známého spisovatele André Wurmsera. Jaroslav Mihule Wurmsera cituje: „Bylo to koncem roku 1836, kdy mě zavolal československý kulturní atašé v Paříži. Jistý skladatel z jeho země má zájem a úmysl složit operu buffu u příležitosti Světové výstavy v roce 1937 a hledá stručné a rozumné libreto. Zdali bych mezi mými věcmi neměl nějakou kratochvilnou historku, která by se mu mohla hodit. Martinů mi vyjádřil své velké přání – zhudebnit text, ve kterém bych mohl nechat zpívat kočku. Nuže – nic takového jsem nemohl nabídnout. Nejvýš tak jsem tu měl k dispozici látku, v níž mohl nechat zpívat olejomalbu v pozlaceném rámu – to by nebylo tak špatné. Skladateli se nápad zalíbil a vznikla opera Dvakrát Alexandr (Alexandre bis).“

Ačkoli přípravy k provedení byly v plném proudu, byly dokonce vytvořeny první návrhy scénické výpravy, k provedení na výstavě nakonec nedošlo. Dlouho se předpokládalo, že během války se partitura ztratila. Naštěstí k tomu nedošlo a Alexandr se dočkal v únoru 1964 své premiéry v Mannheimu. Dne 22. května téhož roku byl poprvé uveden v Brně v hudebním nastudování Václava Noska a režii Václava Věžníka, v roce 1967 následovala uvedení ve studiu Německé opery v Berlíně, v Banské Bystrici a v Ostravě. Národní divadlo operu poprvé uvedlo v roce 1988 (dirigent Rudolf Krečmer, režisér Ladislav Štros). V roce 2007 ji jako své absolventské představení režírovala v Operním studiu JAMU Linda Keprtová, spolu s ní absolvoval režií Veselohry na mostě také současný šéf plzeňské opery Tomáš Pilař.

Alexandre bis se těší zájmu na zahraničních operních scénách. V září 2013 byl například součástí oficiálního zahájení sezony v curyšské opeře. Dne 14. října 2014 jej uvedla v sérii několika představení Gotham Chamber Opera v sále Gerald W. Lynch Theatre.(Pokračování)

Foto archiv, Vlasta Mikolášová, ND Brno, ND Praha, Ströminger, Jaromír Svoboda, Richard Termine

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat