Divadla zblízka: Teatro Amazonas, skvost uprostřed pralesů

  1. 1
  2. 2

Asi všichni si umíme představit největší řeku světa Amazonku, jejíž vody plynou skrze deštné pralesy a občas se vyskytují nějaká města nebo menší osady. Méně reálný bude asi fakt, že středu nekonečné džungle brazilského státu Amazonas ve městě Manaus může vévodit velký a krásný klasicistní operní dům. Nachází se blízko soutoku řek Rio Negro a Solinas, spojujících se v mohutný veletok dále již zvaný Amazonka. Naštěstí to není to fantazie, ale reálná skutečnost, jež stojí zato vidět na vlastní oči. V druhé polovině devatenáctého století zažívala tato část Brazílie obrovský kaučukový boom. Celosvětově žádaná surovina nesmírně pomáhala ke zbohatnutí některých brazilských měst a právě Manaus bylo jedním z nich. Místní oficiální správní orgány a bohatí podnikatelé žádali vybudování reprezentativního divadelního stánku. Veliké zásluhy na tom měl také legendární a oblíbený guvernér amazonského státu Eduardo Ribeiro. Jeho jméno se pak právem objevilo ,,vytesáno do kamene“ na čelném místě přední fronty divadelní budovy.

Bylo tedy s konečnou platností rozhodnuto a prostřednictvím architektonického atelieru v Lisabonu vznikl roku 1884 rozsáhlý projekt pod vedením italského architekta Celestiala Sacardiho. Stavební práce probíhaly díky nejrůznějším průtahům neuvěřitelných patnáct let a až 31. prosince 1896 bylo divadlo konečně inagurováno. První představení – Gioconda Amilcare Ponchielliho – se ale hrálo 9. ledna následujícího roku. Z venku poměrně mohutně a kompaktně vypadající budova se nachází prakticky uprostřed města v centru, svažujícího se na rozlehlé náměstí Praca Sao Sebastian. Budova je umístěna na vyvýšeném, zdmi obepnutém soklu s frontální parkovou úpravou. Celý architektonický celek je pak spojen s dolní částí náměstí zdobenými schodišti. Monumentální stavba divadla tak tvoří  opravdu nesmazatelnou dominantu města. Je postavena v neorenesančním slohu a nad středem budovy se nachází netypická veliká kupole, obložená 36 tisíci různobarevných keramických tašek, přivezenými z Alsaska. Obrazce střešní krytiny jsou tvořeny hlavně barvami brazilské státní vlajky, což je zelená, žlutá a modrá. Schodiště, sloupy a sochařská výzdoba jsou z importovaného carrarského mramoru.


Na vnějších balkonech a balustrádách byl použit portugalský kámen. Nad vstupním vestibulem se v úrovni prvního pořadí nachází rozlehlý, bohatě zdobený foyer s malbami Itala Domenika de Angelise. Ten také vyzdobil strop v hledišti zvláštním způsobem. Zobrazil zde z podhledu čtyři pílíře pařížské Eifelovy věže, takže při pohledu z přízemí vzhůru si připadáte, jako byste byli přímo pod ní. Mezi nimi jsou ve čtyřech segmentech umístěny barevné fresky na alegorické motivy dramatu, hudby a tance, které byly vytvořeny na počest brazilského národního skladatele Carlose Gomése. Hlavní sál umístí v současnosti sedm stovek diváků ve třech pořadích, tvořených pouze lóžemi a v parteru o patnácti řadách. V něm můžeme také vidět dvaadvacet antických sloupů, nesoucích první pořadí. Jsou zdobeny nejen krásnými svítidly, ale i maskami z řeckých tragedií nesoucími jména význačných dramatických a hudebních autorů jako Aristofanes, Shakespeare, Moliére, Mozart, Beethoven, Verdi nebo Puccini a dalších. Malovaná opona zobrazuje spojení dvou vodních toků s indiánskou bohyní vod Iarou, plující na jejich vlnkách. Obě řeky jsou ale zobrazeny jednou barvou. Promíchávání načernalé tmavé vody z Rio Negra a hnědé z řeky Solimos můžeme dobře vidět na vlastní oči na vodní hladině rozprostírající se kolem Manausu.

Opona vznikla v pařížském ateliéru brazilského malíře Grispina Amarala.  Opona se nenavíjí, ale vertikálně zdvihá do velmi vysokého provaziště. Ozdobný lustr a dalších, skoro dvě stě dalších osvětlovacích těles, včetně některých ze vzácného benátského skla Murano, bylo dovezeno z Itálie. Interiér divadla je vybaven z Francie exportovaným nábytkem ve slohu Ludvíka XV. Za zmínku stojí zajímavá schodiště vedoucí do vyšších pořadí, která jsou tvořena pouze z kovových, cizelérskou prací zdobených dílů. Krásným kovovým mřížovím( všechny ozdobné a stavební litinové a ocelové díly byly importovány z Anglie) jsou vyplněny stěny  prstenců lóžových pořadí. Je to obvyklé v divadlech postavených v horkých jižních krajích i z důvodů lepší cirkulace vzduchu. Podlahy byly položeny z materiálů vzácných místních dřevin. Ve vysokém, patrovém hlavním foyeru je překrásná intarzovaná podlaha sestavena z dvaadvaceti tisíců dílů.


Další, vskutku ojedinělou zajímavostí je, že cesty okolo divadla byly tvořeny povrchem složeným z hmoty z písku a kaučuku, aby se zamezilo  hluku jezdících kočárů nebo povozů. Před divadlem, ve spodní části náměstí s černou a bílou dlažbou s vlnovkovým mozaikovým vzorem z černých a bílých kostek( opět symbolické znázornění soutoku vod  již výše uvedených řek), stojí Pomník přístavů. Monument z mramoru a žuly je zdoben mimo do výše se tyčícího sousoší, a čtyřmi  bronzovými kýly lodí, plujících do čtyřech světadílů. Na jejích špicích jsou umístěny dětské postavičky. Operní dům prošel během své existence celkem čtyřmi rekonstrukcemi, z nichž ta poslední v roce 2000 mu vrátila mimo jiné, původní růžovou barvu fasády v kombinaci s bílou.
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na