Operní kukátko (13)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tragédii střídá lehká opera-comique Le pré aux clercs (Písařská louka) Louise Josepha Ferdinanda Hérolda z roku 1832 s milostnou zápletkou ze dvora Markéty, královny Navarské v roce 1582. Název je odvozen od oblíbeného místa milostných schůzek. Čtyři představení: 23., 26., 29. říjen a 1. listopad. Poslední operní lahůdkou je Massenetova krátká opera Le portrait de Manon (Portrét Manon, 1894), která je pokračováním jeho opery Manon po dvaceti letech. Jednoaktová opera je doplněna scénami ve formě flashbacků právě z Massenetovy nejznámější opery. Tři představení v komorním prostoru: 22., 25. a 28. říjen. Ve Wexfordu zpravidla nevystupují světové operní hvězdy, ale buď kvalitní zpěváci z menších divadel, nebo i mladí pěvci na počátku kariéry. Přesto najdeme v obsazení velmi kvalitní představitele, například renomovanou mezzosopranistku Annunziatu Vestri v Mascagniho opeře.

Henzeho Bassaridky v Mannheimu
Výjimečné operní dílo Hanse Wernera Henzeho nastudoval operní soubor v Mannheimu. Dvouhodinová opera Die Bassariden (Basaridky) se čas od času objevuje na evropských operních scénách, které se nebojí moderních titulů. Dílo bylo napsáno jako zakázková opera pro salcburský festival v roce 1966 a skladatel ho považoval za své nejdůležitější dílo. Námět podle antické látky řeší základní spor dvou principů, apolinského a dionýsovského, tedy ducha a požitku. Dílo uváděné bez přestávky v režii Franka Hilbricha, který děj přenesl do prostoru současné knihovny, nastudoval jako host dirigent Rossen Gergov, který se intenzivně věnuje interpretaci děl dvacátého století (mimo jiné také Ullmannovy opery Der Kaiser von Atlantis (Císař Atlantidy), uváděné na Klangforum Wien).


Brigitte Fassbaender režíruje Popelku
Slavná německá mezzosopranistka, umělecká manažerka a operní režisérka již režírovala více než šedesát titulů, především na scéně v Innsbrucku, v Tiroler Landestheater, kde byla v letech 1999–2012 intendantkou.

Brigitte Fassbaender (foto Photograph: Frank Leonhardt/Alamy)
Brigitte Fassbaender (foto Photograph: Frank Leonhardt/Alamy)

Její poslední režií na druhé mnichovské operní scéně v Theater am Gärtnerplatz je Rossiniho La Cenerentola (Popelka). Premiéru bude mít nová inscenace 4. listopadu 2015. V hlavní roli se budou střídat mezzosopranistky Tamara Gura a Simone Haller. Hudebního nastudování se ujal Michael Brandstätter.

Královna ze Sáby se vrací do Budapešti
Karl Goldmark, skladatel rakousko-maďarského původu, se v Uhrách narodil. Jeho nejznámější dílo, Königin von Saba (Královna ze Sáby), vlastně pozdní dílo žánru „velké opery“, v tomto případě ještě s exotickým námětem, bylo po velmi úspěšné premiéře ve Vídni (1875) záhy uvedeno i v Budapešti (1876), kam se průběžně vrací. Nová inscenace rozsáhlého a výpravného titulu měla premiéru 24. října 2015. Operu se podařilo obsadit takřka výhradně maďarskými členy souboru, vyjma jednoho z tenorových představitelů Assada. Titulní roli zpívají dvě přední maďarské mezzosopranistky Erika Gál a Judit Németh.


Bergmanova Persona jako opera
Další slavné filmové dílo bylo zpracováno jako opera. Švédský film Persona Ingmara Bergmana z roku 1966 byl uveden jako komorní opera v National Sawdust v Brooklynu, New York, v komorním divadle zhruba pro sto dvacet pět diváků. Skladatelem osmdesáti pěti minutového díla je americký skladatel Keeril Makan. Libreto velmi přesně sleduje scénář filmu i dialogy, pokud je to tak možné označit, protože znepokojující filmový příběh má jen minimum dialogů v pravém slova smyslu.

Námětem je totiž zvláštní interakce dvou žen: zhroucené úspěšné divadelní herečky Elisabeth, která trpí skutečnou nebo předstíranou ztrátou řeči, a mladé ošetřovatelky Almy, která se o ni stará. Film i opera obsahují ještě několik drobnějších rolí (v opeře jsou představovány dvěma pěvci ve více partech). Těžkou roli Almy, která odezpívá většinu představení sama, zpívala mezzosopranistka Amanda Crider a postavu oněmělé herečky Elisabeth hrála Lace Dorey. Elisabeth ve filmu ostatně pronese jediné slovo – a tím slovem je výkřik „Ne!“.  Dirigentem představení je Evan Ziporyn, který diriguje komorní orchestr o osmi nástrojích.

Keeril Makan: Persona - National Sawdust Brooklyn 2015 (foto National Sawdust Brooklyn/press foto)
Keeril Makan: Persona – National Sawdust Brooklyn 2015 (foto National Sawdust Brooklyn/press foto)


Siberia – chlad a vášeň v carském Rusku
Nejoblíbenější operou skladatele Umberta Giordana nebyl ani Andrea Chénier, ani Fedora, ale Siberia (premiéra 1903, výrazně přepracováno 1927) s příběhem vášně nerovného páru luxusní prostitutky Stephany a vojáka poručíka Vasilije v prvé polovině devatenáctého století v carském Rusku.

Siberia - z propagačních pohlednic z roku 1903 (foto Teatro Grattacielo)
Siberia – z propagačních pohlednic z roku 1903 (foto Teatro Grattacielo)

Druhé a třetí dějství opery se odehrává na mrazivé Sibiři, kam je Vasilij odsouzen do vyhnanství a kam se ho Stephana rozhodne doprovázet. Málokdy uváděné veristické dílo (v délce cca 90 minut) uvedl příležitostný soubor Teatro Grattacielo v newyorském Gerald W. Lynch Theater v hudebním nastudování Israela Gurského jako koncert. Premiéra 24. října 2015.

Dagmar Pecková zpívá pro charitu
Benefiční koncert mezzosopranistky Dagmar Peckové se konal 27. října v Pardubicích. Na programu byly skladby Antonína Dvořáka (výběr z Biblických písní) a Wolfganga Amadea Mozarta. Pěvkyni doprovázela Komorní filharmonie Pardubice pod vedením jejího častého spolupracovníka a doprovazeče Vojtěcha Spurného. Vybraná částka bude použita na podporu domácí hospicové péče.

Co jsme zapomněli
Prodaná nevěsta v Městském divadle ve Zlíně. Režisér (a také spisovatel a dramatik) Jan Antonín Pitínský, který poněkud zanevřel na operní režii po neúspěchu Dalibora (2001), které však předcházela působivá režie Wagnerova Tristana a Isoldy na téže scéně Národního divadla v Praze i cenami oceněná inscenace Dido a Aeneas v Plzni, se k žánru opery zase přibližuje. Mimo české scény inscenoval v Košicích Pucciniho aktovky Plášť a Gianni Schicchi (2012). Po úspěchu jeho inscenace melodramatu Zdenka Fibicha Smrt Hippodamie (2006), na níž se podílela i Filharmonie Bohuslava Martinů, a po Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (kdy ale nahradil Sukovu doprovodnou hudbu partiturou Víta Zouhara), nastudoval vlastní verzi Sabinovy a Smetanovy Prodané nevěsty jako „národní operu tak trochu jinak“, opět se zlínským souborem v komorním hudebním aranžmá Smetanovy hudby, kterou zpracoval Mario Buzzi.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta - Městské divadlo Zlín 2015 (foto MD Zlín)
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Městské divadlo Zlín 2015 (foto MD Zlín)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat