Operní kukátko (24)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Již několik let po dokončení studia architektury vyhrál soutěž (vyhlášení výsledků 1959) na ostravskou operní scénu. Stavba sice z různých důvodů nebyla realizována, ale pro Ostravu mohl navrhnout dostavbu Divadla Antonína Dvořáka, dokončenou na začátku sedmdesátých let dvacátého století. Jeho další kariéra ho dovedla například k realizované stavbě nového divadla v Mostě, rekonstrukci Divadla Jiřího Myrona (po požáru) v Ostravě nebo k další rekonstrukci a přestavbě technického zázemí budovy dnešního Slezského divadla v rodné Opavě. Zlatá slova zaznívají v zařazeném rozhovoru: „Problémem může být přetechnizování divadla. Divadlo by mělo mít především poezii a tajemství.“


Nahrávka měsíce
Véronique Gens – Néère. Klavír Susan Manoff. ALPHA 2015 (1 CD). Nové písňové album představuje skvělou francouzskou sopranistku, vzorovou interpretku například Mozarta, Glucka, Berlioze nebo Offenbacha, také jako velkou dámu francouzské písně, kterou dokáže provést s nezaměnitelným šarmem a náladou. Výrazově jsou jednotlivé písně dokonale odlišeny v polohách radosti, zamyšlení, roztoužení nebo melancholie. Obsahem 66minutové nahrávky jsou písňové opusy, které nejsou na českých koncertních pódiích často k slyšení.

První blok tvoří písně Ernesta Chaussona, jednoho z autorů přechodu od novoromantismu k hudebnímu impresionismu. Na úvod zazní například jeho 7 Mélodies, které zařazuje dnes více světových pěvkyň do písňových recitálů (v Praze jsme v ukázce z tohoto cyklu slyšeli například Susan Graham). Pak následuje blok písní Henriho Duparca, obsahující i slavnou píseň Phidylé. Desku uzavírá blok písní Reynalda Hahna. Právě vybraná píseň Néère z výběru Hahnova cyklu Muses Latines dala desce název. Ten odkazuje na mytologické Néreovny, dcery mořského boha Nérea, žijící v paláci na dně Egejského moře, kde provozovaly hudbu a tanec (čímž tak trochu konkurovaly pozemským Charitkám nebo Múzám). Jejich počet se podle různých pramenů liší. Tento rafinovaný písňový program míchá několik známých písní (nádherně rozjímavá À Chloris Reynalda Hahna) s písňovými opusy takřka neznámými. Pro obdivovatele Véronique Gens i milovníky francouzské písně naprosto nutné rozšíření diskotéky.


Dva kritici – Weber a slon
Carl Maria Weber (1786–1826) musel vedle své dirigentské a skladatelské profese pracovat z existenčních důvodů také mnoho let jako hudební kritik. Jednoho dne recenzoval představení svého skladatelského soupeře Gaspara Spontiniho – tentokráte velmi výpravné opery, kdy součástí podívané byla i živá zvířata.

Carl Maria von Weber, Gaspare Spontini (foto archiv)
Carl Maria von Weber, Gaspare Spontini (foto archiv)

Vyvrcholením byla scéna exotického průvodu, jejíž součástí byl i dospělý slon. Představení se ale Weberovi vůbec nelíbilo; v okamžiku, kdy slon ale zvedl ocas a scénu „obohatil“ o svůj příspěvek, poznamenal Weber škodolibě ke svým přátelům: „Nevalně drezurován, ale jako kritik skvělý.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zbynek Brabec

Milý Davide, autore tohoto zajímavého a užitečného seriálu, jen jedno malé doplnění k poslednímu Opernímu kukátku. Přestože naše operní scény dluží hodně klasice 20. století, včetně Opery Národního divadla v Praze, tak Zneuctění Lukrécie zná plzeňské publikum, kde jsme tuto operu hráli v československé premiéře v roce 1983, kdy bylo Velké divadlo zavřené a velice vzdělaná tehdejší dramaturgyně Eva Bezděková navrhla celou řadu zajímavých titulů pro Komorní divadlo, které tehdejší šéf opery Oldřich Kříž přijal k uvedení. Lukrécii sám režíroval, hudebně operu nastudoval Jiří Malát a v titulní roli alternovaly Helena Buldrová a Kateřina Kachlíková. Posluchači rozhlasu také mohli slyšet… Číst vice »