Operní kukátko (25)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Umberto Giordano: Andrea Chénier - Rafael Rojas (Andrea Chénier), Annemarie Kremer (Maddelena) - Opera North 2016 (foto Robert Workman)
Umberto Giordano: Andrea Chénier – Rafael Rojas (Andrea Chénier), Annemarie Kremer (Maddalena) – Opera North 2016 (foto Robert Workman)

 

Marianniny rozmary cestují po francouzských oblastních scénách
Půvabná tragikomická opera Henriho Saugeta Les Caprices de Marianne (Marianniny rozmary, 1954) – u nás zcela neznámá, i když původní stejnojmenná Mussetova hra – se čas od času objeví i na českých činoherních jevištích; byla znovu inscenována v Toulouse v mnohočetné koprodukci s dalšími francouzskými divadly za finanční a mediální podpory Fondation Orange et du Ministère de la Culture et de la Communication a kanálů France 3 a France Musique. Inscenace s hudebním nastudováním Clauda Schnitzlera a v režii Oriola Tomase tak postupně projde scénami v Avignonu, Bordeaux, Limoges, Marseille, Massy, Metz, Nizze, Reims, Rennes, Rouen, Saint Etienne, Tours a Vichy. S dílem se tak seznámí diváci v neméně než čtrnácti městech.


Iordanka Derilova a Ulf Paulsen společně v Trubadúrovi v Dessau
Dva cizí pěvci, dobře známí z českých jevišť, ztvárňují hlavní role v nové inscenaci Verdiho Trubadúra na operní scéně v Dessau. Dramatická sopranistka, známá z inscenací Státní opery v Praze například jako Abigail ve Verdiho Nabuccovi, už převážně přešla i na wagnerovské role (mimo jiné Isolde); zpívala Leonoru v premiéře 22. ledna 2016. Jejím Hrabětem Lunou byl německý basbarytonista Ulf Paulsen, také dnes již spíše etablovaný ve wagnerovských rolích, kterého český divák poznal v rolích jak právě ve Státní opeře, tak díky častému hostování v Moravskoslezském divadle v Ostravě. Hudební nastudování v Dessau vedl Wolfgang Kluge a režisérem byla Rebekka Stanzel.

Giuseppe Verdi: Der Troubadour - Ulf Paulsen (Graf Luna), Iordanka Derilova (Leonora) - Anhaltisches Theater Dessau 2016 (foto © Claudia Heysel)
Giuseppe Verdi: Der Troubadour – Ulf Paulsen (Graf Luna), Iordanka Derilova (Leonora) – Anhaltisches Theater Dessau 2016 (foto © Claudia Heysel)


Annick Massis jako Cocteauova hrdinka
Skvělá francouzská koloraturní pěvkyně Annick Massis, mimo jiné specialistka na rossiniovské party, poněkud překvapivě vystoupila v roli Ženy v Poulencově Lidském hlasu v premiéře 22. ledna 2016 ve Florencii.

Francis Poulenc: La voix humaine - Annick Massis - Opera di Firenze 2016 (foto FB Opera di Firenze)
Francis Poulenc: La voix humaine – Annick Massis – Opera di Firenze 2016 (foto FB Opera di Firenze)

Druhou částí večera byla Pucciniho jednoaktovka Sestra Angelika, ve které vystoupila jiná známá sopranistka – Amarilli Nizza.


Písně věnované Barbaře Hannigan
Přední světové sopranistce a také skvělé herečce byl věnován cyklus lett me tell you (dovol mi říci) (skladatel upřednostňuje psaní titulu s malým písmenem, zřejmě aby tak zdůraznil fragmentárnost původního textu) současného dánského skladatele Hanse Abrahamsena (narozen 1952). Písňový cyklus byl objednán Berlínskými filharmoniky a Danish Arts Foundation, také obdržel jednu z nejvýznamnějších cen – Grawemeyer Award for Music Composition pro současnou hudbu.

Vedle výjimečných hudebních kvalit, které jej do určité míry sbližují s hudebním neoklasicismem, je pozoruhodný text cyklu. Ten vytvořil známý britský hudební kritik, literát a také operní libretista Paul Griffiths (narozen 1947). Jméno Paula Griffithse je v hudebních kruzích velmi uznáváno, protože je také libretistou dvou úspěšných současných oper – Marka Pola Tan Duna (1996) a What Next? Elliota Cartera (1999). Text sedmidílného písňového cyklu (rozděleného do tří částí) za doprovodu orchestru je derivátem ze stejnojmenné Griffithsovy novely (2008) evokujícím osud Ofélie ze Shakespearova Hamleta. Autorský postup je velmi originální, protože jak v próze, tak v písňovém textu využil Griffiths pouze slovní zásobu z Oféliina textu (což představuje jen celkem čtyři sta sedmdesát jedna slov). Emocionálně velmi bohatý písňový cyklus sklízí od své premiéry v roce 2013 jen nadšené ohlasy, a slavná kanadská pěvkyně (a také dirigentka), která věnuje mnoho sil uvádění a propagaci soudobé hudby, uvedla dílo ve více zemích v koncertních programech. Nadšení právě sklidila při uvedení s Cleveland Orchestra a neméně slavným dirigentem Franzem Welserem-Möstem v newyorské Carnegie Hall v neděli 17. ledna 2016. Koncert doplnila Symfonie č. 4 Dmitrije Šostakoviče.


José Cura místo Johana Bothy

José Cura, Johan Botha (zdroj en.wikipedia.org, lewin-management.com)
José Cura, Johan Botha (zdroj en.wikipedia.org, lewin-management.com)

Tenorista José Cura převezme za vážně onemocnělého kolegu Johana Bothu roli Otella ve Verdiho stejnojmenné opeře na salcburském Velikonočním festivalu 2016. Dirigentem představení bude Christian Thielemann, který bude řídit Staatskapelle Dresden. Desdemonou mu pak bude Dorothea Röschmann. Agenturní zprávy zatím nespecifikovaly charakter onemocnění, pro které se Johan Botha vyvázal ze všech projektů až do konce března 2016. Rád by ale vystoupil na koncertu k oslavě výročí nastolení demokratického režimu v Jihoafrické republice, jenž se uskuteční v dubnu 2016. Slavný hrdinný tenor je původem právě Jihoafričan, ale za druhou vlast si zvolil Rakousko, kde žije převážně ve Vídni s manželkou a dvěma syny.


Benazir Bhutto jako hrdinka plánované opery
Na rok 2018 ohlásila operní scéna v Pittsburghu světovou premiéru opery prostě nazvané Bhutto. Libreto bude sledovat životní osudy pakistánské premiérky Benazir Bhutto, zavražděné roku 2007. Autorem je skladatel Mohammed Fairouz, který dílo vytvoří na libreto Mohammeda Hanifa (a který sám též spolupracuje na libretu).

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (7) “Operní kukátko (25)

  1. A v čem je problém? V Čechách se von nemůže používat, ale v zahraničí ano. Je to výborný dirigent, dirigoval koncert s E. Gruberovou, vynikající hudební provedení Ariadna auf Naxos a spousta dalších oper. Nevím, proč by se měl stydět za příjmení, nebo za to, že se narodil v Trenčíně?

  2. Dohnányiovci – ako by sa povedalo po slovensky – je významná trenčínská rodina, jedna její větev se významně prosadila v Německu(viz https://de.wikipedia.org/wiki/Dohn%C3%A1nyi). Je pravděpodobné, že někomu z jejích příslušníků císař šlechtický titul skutečně udělil. Užívat tento titul v současnosti je trochu úsměvné. Jako PR ovšem pochopitelné, protože údajná spřízněnost s mnohem slavnějším Christophem jistě nemůže být panu dirigentovi ke škodě. Přejme mu to :-).

Napsat komentář