Operní kukátko (29)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4


Opera na ČT art
Záznam benefičního Koncertu o čtyřech kapitolách, který vysílala stanice ČT art v pondělí 15. února 2016 ve 20:20, obsahoval i několik čísel ze scénické tvorby Kurta Weilla v překladech Jiřího Suchého, který byl také společně s Jitkou Molavcovou hlavním pěveckým interpretem večera. Prvá kapitola koncertu obsahovala šest čísel ze společné tvorby Kurta Weilla a Bertolta Brechta napsaných původně v německém jazyce (mimo jiné Barbara Song; Eifersucht Duett; Ach, bedenken Sie, Herr Jakob Schmidt; Die Ballade von angenehmen Leben; Surabaya Johnny a Moritát o Mackie Messerovi). Přes určitou vtipnost překladů (Suchého dnes již klasický překlad Moritátu je považován za ustálený a velmi zpěvný) a celkovou stylizaci směrem k městskému folklóru, ke které poetika Semaforu divadla inklinuje, se provedení v usedlém a pěvecky i výrazově nepříliš nuancovaném stylu v podstatě zcela míjelo s útočností a ironií Weillova a Brechtova díla. Scénicky propracovaněji byl proveden právě Moritát jako kramářská píseň s prezentací výtvarné tvorby Jiřího Suchého, což působilo alespoň částečně divadelně. Ve čtvrté kapitole se vrátili k americké tvorbě Kurta Weilla třemi písněmi (mimo jiné Jenny) a vystoupení uzavřelo finále ze Vzestupu a pádu města Mahagonny. V úvodu koncertu Jiří Suchý zmínil potíže s udílením svolení ze strany Kurt Weill Foundation a Brechtovy nadace, a také že zazpívat si Weillovy písně bylo jeho dlouholetým přáním. Jedno z nečeských úsloví říká: Varujme se splněných přání… V souvislosti se současnou úrovní produkcí divadla Semafor vyvolal velký zájem článek Tragická zpráva o odkládaném konci Vojtěcha Varyše (Mf DNES, 11. února 2016), po kterém autor sklidil vlnu kritiky od skalních příznivců divadla Semafor.

Koncert o čtyřech kapitolách - Jitka Molavcová a Jiří Suchý - Divadlo Semafor (foto Dušan Dostál)
Koncert o čtyřech kapitolách – Jitka Molavcová a Jiří Suchý – Divadlo Semafor (foto Dušan Dostál)


Odešel Bořek Šípek
Světově uznávaný designér a architekt Bořek Šípek (1949-2016), známý české veřejnosti především jako sklářský výtvarník a architekt Pražského hradu v prezidentském období Václava Havla, zemřel ve věku šedesáti šesti let. Dotkl se svým obsáhlým a mnohostranným dílem, často vřeleji přijímaným v zahraničí než doma, okrajově i světa opery. Byl totiž autorem scény i kostýmů pro operu Nagano čili Hokej v opeře neboli Ostrov Hokej od Martina Smolky, která měla premiéru ve Stavovském divadle v Praze roku 2004. Byl také designérem rozměrného centrálního svítidla v divadle bělehradské opery. Každoročně si vedle dalších umělců i operní zpěváci připomenou sklářský um Bořka Šípka, když přebírají Ceny Thálie (realizace ateliér Ajeto, provedení Lindava), jejichž podobu navrhl právě on.

Bořek Šípek (zdroj krajskelisty.cz)
Bořek Šípek (zdroj krajskelisty.cz)


Odešel Andrzej Żuławski

Významný polský režisér Andrzej Żuławski zemřel 17. února 2016 ve věku sedmdesáti pěti let ve Varšavě. Po prvé tvůrčí etapě vzniklé v Polsku začal točit ve Francii a často také v mezinárodních koprodukcích. Jeho filmy prosluly jednak nekomerčním přístupem, jednak častými potížemi s překračováním rozpočtu a také značně bizarními nebo drastickými scénami. Poněkud překvapivě byl v roce 1988 vybrán jako režisér operního filmu Boris Godunov v mezinárodní koprodukci Francie – Španělsko – Jugoslávie. Původně byl osloven jako režisér jiný proslulý Polák – Andrzej Wajda. Pod Żuławského vedením vznikla značně okleštěná filmová verze Musorgského opery s promítací délkou 118 minut. Tento projekt byl jedním z posledních, který se vezl na úspěchu oper zfilmovaných slavnými režiséry v minulém desetiletí (Don Giovanni Josepha Loseyho, Carmen Francesca Rosiho a Bohéma Luigiho Comenciniho). Pro film byla využita dva roky stará nahrávka Mstislava Rostropoviče se sólisty Ruggerem Raimondi, Kennethem Riegelem a Galinou Višněvskou. Ve filmu účinkuje i český herec a operní zpěvák, žijící v té době ve francouzské emigraci, Pavel Slabý jako Grigorij. Żuławski propojil několik linií příběhu, který začíná jako pozorování divadelního představení, které je později natáčeno a stává se postupně reálnější. Pomocí mnoha odkazů a anachronismů se propojuje s historií diktátorství v Rusku i s místními dějinami dvacátého století. Operní film příliš kladných ohlasů nezískal a o necelý rok později ho na trhu zastínil záznam představení téhož titulu z Kirova divadla v Sankt Petěrburgu pod taktovkou Valerije Gergijeva v režii slavného filmaře Andreje Tarkovského.

Andrzej Żuławski (zdroj dreadcentral.com)
Andrzej Żuławski (zdroj dreadcentral.com)


Nahrávka týdne

Johann Simon Mayr (1763-1845) – Saffo. Members of the Bavarian State Opera Chorus. Simon Mayr Chorus. Concerto de Bassus. Dirigent Franz Hauk. Naxos 8.660367-68 (2 CD).

Johann Simon Mayr: Saffo (2CD - vizuál) (zdroj amazon.fr)
Johann Simon Mayr: Saffo (2CD – vizuál) (zdroj amazon.fr)

Dirigent a hudební vědec Franz Hauk se dlouhodobě věnuje velmi záslužně rehabilitaci díla skladatele Johanna Simona Mayra, bavorského skladatele, usazeného v Itálii. Tento klasicistní tvůrce a pozdější souputník Rossiniho (který byl o jednu generaci mladší) zkomponoval okolo sedmdesáti oper, převážně na mytologická a pseudohistorická témata. Nechybí mezi nimi ale ani vtipná parodie operního provozu Che Originali! (1798). Vrcholem se zatím v jen částečně prozkoumaném díle zdá dramatická opera Medea in Corinto (Medea v Corintu; 1813), která je čas od času uváděna v Itálii a před několika lety zaujala na operním jevišti v Mnichově v hlavní roli se skvělou Nadjou Michael. Label Naxos, se kterým má Franz Hauk exkluzivní nahrávací smlouvu, letos vydal nahrávku opery ve dvou aktech Saffo. Námět domnělých životních osudů slavné antické básnířky z Mytiléné na ostrově Lesbos, který prochází úspěšně operními náměty od druhé poloviny osmnáctého století a který zhudebnili například Antonín Rejcha (1822), Giovanni Pacini (1840) nebo Charles Gounod (1851), se odvíjí především od studia a publikování zlomků její dochované poezie a domněnek o jejím životě. (Poznámka: Sapho Julese Masseneta nemá s antickou Sapfó nic společného, název je odvozen od sochy, ke které hlavní hrdinka opery Fanny Legrand stála modelem.) Franz Hauk již pro zmíněný label nahrál Mayrovy opery, operní kantáty i další vokální díla. Tragická opera Saffo sice hudebně nedosahuje kvalit Médei v Corintu, ale přesto obsahuje řadu krásných hudebních míst. Předkládaná nahrávka (světová premiéra na CD) v délce sto dvaceti dvou minut je obsazena kvalitními pěvci se zkušenostmi, ale celkově chybí osobitější výkony a podání, které by posluchače strhlo. Solidní jsou výkony především Andrey Lauren Brown (Saffo, soprán) a Jaewon Yun (její básnický ctitel Faone, soprán). Přes veškerou úctu ke kariéře lyrického tenoristy Markuse Schäfera, specialisty na starou hudbu, v roli druhého nápadníka slavné básnířky zní jeho hlas staře a manýristicky, tvoření tónu je nevyrovnané a výsledek je nepřesvědčivý. Mayrova Saffo je dobrý studijní materiál pro milovníky operního hudebního klasicismu.

 

Georg Friedrich Händel a krocan
Slavný barokní umělec byl nejen velkým impresáriem a skladatelem, ale také milovníkem života. Od mládí byl velký jedlík, což se záhy projevilo na jeho postavě.

Karikatura Georga Friedricha Händela jako žrouta, jeden ze sedmi smrtelných hříchů (Joseph Goupy; 1754)
Karikatura Georga Friedricha Händela jako žrouta, jeden ze sedmi smrtelných hříchů (Joseph Goupy; 1754)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat