Operní kukátko: Mattila jako Kostelnička v San Francisku, opět s Bělohlávkem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ohlášený dirigent Kazushi Ono ze zdravotních důvodů nemůže řídit obnovenou inscenaci Brittenova díla Sen noci svatojánské, která byla určena k uctění Shakespearova letošního výročí na tomto festivalu. Z plánovaných osmi představení český dirigent převezme prvých šest představení od 11. srpna 2016 a poslední dvě bude dirigovat Jeremy Bines. Jde o legendární inscenaci sira Petera Halla v magickém vizuálním klíči, která sklízela velký obdiv kritiků i diváků již v roce místní premiéry (1981). Inscenaci režijně obnoví choreografka a režisérka Lynne Hockney. Pěvecké obsazení je zčásti anglické, v roli Oberona vystoupí například přední anglický kontratenorista Tim Mead a sopranistka Kate Royal bude zpívat Helenu. Korejsko-americká koloraturní sopranistka Kathleen Kim ztvární Tytanii a Američanka Elizabeth DeShong bude mezzosopránovou Hermií.

Benjamin Britten: A Midsummer Nights Dream - Glyndebourne Festival 2006 (foto Mike Hoban)
Benjamin Britten: A Midsummer Nights Dream – Glyndebourne Festival 2006 (foto Mike Hoban)

Jakub Hrůša s festivalem spolupracuje soustavně již několik let a jeho dirigentské působení má velký ohlas u anglické kritiky. Z Brittenova operního díla zde dirigoval v roce 2011 jeho opus The Turn of the Screw.


Alfred Šramek odešel
Pěvecká ikona Wiener Staatsoper, basbarytonista Alfred Šramek (narozen 1951) zemřel 23. června 2016. Umělec vstoupil do trvalého angažmá u první vídeňské operní scény 1. února 1975 a setrval v něm až do konce svých dní. Vystoupil zde v neuvěřitelných více než dvou a půl tisících představeních v důležitých, ale i menších a epizodických rolí. Bartola v Rossiniho Lazebníku sevillském zpíval zde více než sto sedmdesátkrát a v Bohémě nebo Tosce vystoupil jako Benoit, respektive Kostelník více než stokrát.

Gioacchino Rossini: Il barbiere di Siviglia - Alfred Šramek (Bartolo) (foto © Staatsoper/Michael Pöhn)
Gioacchino Rossini: Il barbiere di Siviglia – Alfred Šramek (Bartolo) (foto © Staatsoper/Michael Pöhn)

Vystupoval pohostinsky i ve vídeňské Volksoper, ale i na festivalech v Salcburku a Bregenzi, pořádal četné písňové večery. Jeho specialitou byly „vídeňské“ recitály, ve kterých spojoval především písně Franze Schuberta, vídeňský městský folklór, anekdoty i vyprávění do jedinečného programu s typickou starovídeňskou atmosférou. Již v roce 1989 byl jmenován Komorním pěvcem a v roce 2014 mu byl udělen titul čestného člena vídeňské Státní opery a téhož roku obdržel i čestný prsten tohoto operního domu. Podle posledních rozhovorů v rakouském tisku ho provázela v posledních letech tragická nepřízeň osudu: 2008 mu byla diagnostikována rakovina, při níž došlo k selhání ledvin a trvalému poškození; 2012 umělec ovdověl; 2015 zemřela jeho dcera Johanna ve věku pouhých šestadvaceti let. Druhá dcera Katharina Dorian je muzikálovou zpěvačkou.


Nahrávka týdne
Ruggero Leoncavallo – Zaza. BBC Symphony Orchestra, dirigent Maurizio Benini. Opera Rara 2016 (2 CD). Čtyřaktová opera italského skladatele Ruggera Leoncavalla je typickým uměleckým plodem přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Ostatně měla také velmi úspěšnou premiéru roku 1900 v Teatro Lirico v Miláně. Reflektuje jednak skladatelovu lásku k francouzským látkám a také fascinaci divadelním prostředím i setkáváním se „nízké“ a „vysoké“ kultury. Stejně jako je v Leoncavallově Bohémě výraznější vzpoura proti měšťácké morálce, tak i v této opeře zaznívá kritičtější tón k dvojitému morálnímu pojetí svobody v manželství rozdílného pro pohlaví. Skladatel ve Francii studoval a jeho pařížské bohémství se také odrazilo ve zpracování téhož operního námětu, jakým je vybavena Pucciniho opera La bohème, kdy Leoncavallova stejnojmenná opera měla premiéru o patnáct měsíců později následujícího roku (1897) v Benátkách. Mimo to předloha umožňuje předvedení „divadla na divadle“ jakožto jednoho z nejvděčnějších divadelních postupů a divák zde vnímá zákulisí kabaretu „zezadu“ pohledem účinkujících. Původně Leoncavallo zalidnil partituru množstvím epizodních rolí, ale na radu nakladatele došlo ke značnému vykrácení těchto epizod a mikropříběhů (stejně jako byl kdysi limitován následně počet vedlejších postav v Leoncavallově Bohémě). Naprostou stálicí světového operního repertoáru zůstává jeho první provedená opera Komedianti, ale jeho další opery, právě Bohéma a Zaza, patří k velmi kvalitním ukázkám italského hudebního verismu. Bohužel se hrají jen velmi omezeně. K většině oper si skladatel napsal sám i libreto, což je i případ tohoto díla, které vzniklo na základě dobově úspěšného dramatu ze dvou zcela rozdílných společenských prostředí.

Britský label Opera Rara, který se věnuje převážně nahrávání italských belcantových děl, si příležitostně vybere i díla z jiných historických epoch. Současná nahrávka Zazy je pořízená souběžně s koncertním provedením díla v Londýně, tak jak je obvyklá nahrávací praxe této nahrávací firmy. Nebyla ale nahrána verze z roku 1900, ale revidovaná verze partitury z roku 1919, dokončená několik měsíců před skladatelovou smrtí a dosud nerealizovaná na nahrávacím nosiči. Hvězdou nahrávky je bezesporu Ermonela Jaho, albánská sopranistka žijící převážně v New Yorku. (Ermonela je populární dívčí jméno v Albánii a je odvozeno od boha Herma.)

Ermonela Jaho (zdroj opera-rara.com)
Ermonela Jaho (zdroj opera-rara.com)

Role Zazy je obtížná pro množství citových výrazů, které musí zpěvačka partu dát. Hlavní hrdinkou je totiž úspěšná zpěvačka v pařížském kabaretu, která postupně odhaluje lži svého milence Milia Dufresneho, který je ve skutečnosti ženatý a otec roztomilé dcerky. Rozčarovaná Zaza ve třetím dějství opery nechce rozbít jeho rodinu a zklamaná z milencovy dokonalé domácnosti tiše odchází, aniž by prozradila svou totožnost. Poslední dějství pak tvoří velká scéna mezi Zazou a pokryteckým Dufresnym, kterého se rozhodne opustit. Druhým a velmi živým plánem je vykreslení prostředí bohémského kabaretu, ve kterém Zaza vystupuje, s několika vedlejšími a epizodickými postavami s často výraznou herecko-pěveckou charakteristikou. Minulost Zazy je zastoupena její matkou, bývalou kabaretní umělkyní, nyní zcela propadlou alkoholu. Zaza musí v partu vyjádřit vášeň, lásku, důvěru, zklamání, rozčarování, potlačované mateřské pudy při setkání s milencovou dcerkou, žárlivost i myšlenky na pomstu, mimo to je to umělkyně interpretující takzvaný realistický šanson na kabaretní scéně. Role je velkou výzvou pro výjimečnou představitelku, a ve světové premiéře ji ztělesnila veristická diva Rosina Storchio pod taktovkou samotného Artura Toscaniniho a role patřila k oblíbeným úkolům (a také k rozlučkovému představení) Geraldiny Farrar v Metropolitní opeře.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments