Operní kukátko: Villazón v Salcburku a Aida z Verony na ČT art
Recitál Rolanda Villazóna v Salcburku
Rolando Villazón v samém závěru letošního salcburského festivalu (26. srpna 2016) uvedl písňový recitál, který nadchl kritiky a hlavně posluchače. V letošní sérii písňových recitálů v Salcburku, které uspořádali barytonista Christian Gerhaher (Schubertovy písně), kontratenorista Bejun Mehta (výběr z kantát Bacha, Händela a dalších), barytonisté Thomas Hampson (výběr písní Mahlera, Korngolda, Finziho a Quiltera) a Matthias Goerne (Brahmsův cyklus romancí Die schöne Magelone), sopranistka Anui Komsi (soudobá tvorba Györgyho Kurtága na téma z díla Franze Kafky) a tenorista Mauro Peter (Schubertova Spanilá mlynářka), představil Rolando Villazón večer italských písní. Zařadil písně za klavírního doprovodu v širokém stylovém a časovém rozpětí.
Večer začínal čtyřmi písněmi Giovanniho Bononciniho a dalších skladatelů ze souboru Arie antiche, ale většina písní pocházela ze skladatelského stolu nejvýznamnějších italských operních skladatelů devatenáctého století. Program obsahoval dvě písně Vincenza Belliniho, tři známé písňové opusy Gioachina Rossiniho (také La gita in gondola a La Danza) a především šest písní Verdiho. Program završila skladatelská verze přípitkového Brindisi. U umělce s tak silným jevištním smyslem je samozřejmá schopnost navázat kontakt s koncertním posluchačem. Přitom tenorista viditelně bojoval s následky nachlazení, ale s pomocí nesmírně empatického klavírního doprovodu Carrie-Ann Matheson, přední doprovázečky dnešních operních hvězd, dokázal uplatnit svůj temperament a italskou kantilénu, aby si vysloužil dlouhotrvající potlesk zcela naplněného sálu Haus für Mozart.
Rozhovor týdne
Tenor Svensson: Bis auf Lipizzaner war ich alles (Tenor Svensson: Až na lipicána už jsem byl vším). Při příležitosti čtvrtstoletí aktivity na operní scéně tenorista Peter Svensson poskytl rozhovor rakouskému Kurieru.
Zpěvák, narozený roku 1964 ve Vídni, si změnil svoje původní jméno Peter Hofmann na jiné, protože jeden slavný wagnerovský tenorista tohoto jména zde již existoval. Vystudoval ve Vídni a mezi jeho pěvecké pedagogy patřili například Fritz Uhl, James King nebo Reiner Goldberg. Také navštěvoval mistrovské kurzy Reného Kolla v Berlíně. Claudio Abbado ho jako mladého pěvce získal pro angažmá ve vídeňské Staatsoper v letech 1989 až 1991. Záhy nato vystoupil na řadě předních jevišť světa. Vystupoval i v Československu, například v Praze, kde ho pamatujeme třeba z vynikajících kreací Guida Bardiho a Trpaslíka ve dvojvečeru Zemlinského aktovek Florentinská tragedie / Infantčiny narozeniny. Zaujal zde i ztvárněním titulní role Cola Rienziho v inscenaci Wagnerova Rienziho (vše v sezoně 1991/1992).
V sezoně 1994/1995 se vrátil jako Canio do inscenace Leoncavallových Komediantů. Zpíval i na festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. V současnosti vystupuje ve wagnerovských partech (Siegfrieda zpíval osmapadesátkrát a Tannhäusera devětadevadesátkrát) a především v oceňované roli Heroda ve Straussově Salome. Také opakuje titulní roli v Zemlinského poslední opeře Der König Kandaules (Král Kandaules). Celé znění rozhovoru, jehož titulek vychází z četných zkušeností zpěváka ve vídeňském sboru a ve kterém také řeší vztah zpěváka k moderním výbojům operní režie i jak se vyrovnat s věkem, najdete zde .
(Poznámka autora: Aby Peter Svensson neměl těch starostí se jménem málo, občas si ho novináři pletou se stejnojmenným kytaristou z populární švédské skupiny Cardigans, založené roku 1992.)
Katharina Wagner o budoucnosti Bayreuthu
Katharina Wagner ve veřejném prohlášení pro německý Mercur podpořila přenosy z Wagnerova festivalu v Bayreuthu do sítě kin nebo do televize.
Dále dementovala „šuškandu“, že jejím nástupcem na postu ředitelky festivalu by se měl stát současný intendant Bavorské státní opery Nikolaus Bachler. Kontrakt jí končí v roce 2020.
Ioan Holender o opeře v televizi
Ioan Holender zase takovým příznivcem opery v televizi není. Považuje přenosy oper v televizním přijímači za fádní, a to především u delších operních děl. Problém přenosu divadelní estetiky a poetiky do televizního vysílání není ale jediným tématem, kterému se bývalý ředitel Vídeňské státní opery věnoval v rozhovoru pro rakouský list Nachrichten. Bývalý generální intendant Wiener Staatsoper, jenž dosáhl rekordu v délce funkce (1992-2010) po tři období, se také rozhovořil o své lásce k opeře. Plné znění rozhovoru najdete zde .
Výstava týdne
Irene Andessner – Faust [Nacht-Spiel] (Faust [Noční hra]). Rakouská malířka a fotografka, narozená roku 1954 v Salcburku, představila v rámci festivalu ve foyer Haus für Mozart specifickou fotografickou výstavu.
Na portrétních snímcích zachytila tvůrčí tým i pěvce z inscenace Gounodovy opery Faust, která je letos součástí festivalového programu. Na výstavě jsou zastoupeny černobílé portréty dirigenta, režiséra, dramaturgyně představení, choreografa i dalších tvůrců představení. Největší pozornosti diváků se samozřejmě těšily portréty hlavních představitelů – Piotra Beczały jako Fausta, Marie Agresty jako Markétky a Ildara Abdrazakova jako Mefistofela.
