Operní magazín: Honeggerova Jana z Arku v Plzni

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Těžko říct, kde v tomto díle nahmatáme dobro a zlo. Mluví se tu o nebi, mluví se o pekle, ale ty hranice jsou dost rozostřené a Jana se se všemi postavami setkává de facto na pomezí nebe, země a pekla. A řekl bych, že jakýkoli morální soud na konci tohoto díla se zdá být zanedbatelným ve srovnání s tím, jak nekonečná je velkolepost lásky a víry.

Láska, jak to Jana z Arku říká, to je ten meč, který jí ukoval Michael. Co je to z vašeho pohledu vlastně za lásku?

Myslím, že je to láska, jež se obrací k celému lidství. Obrací se k humanitě jako takové. Mimochodem, v Honeggerově Janě z Arku slovo „láska“ zazní čtrnáctkrát…

Počítal jste to? Nejspíš to má nějaký symbolický význam…

Počítal jsem to a jsem přesvědčen, že symboliku to má. Autor básnické předlohy Paul Claudel byl praktikujícím křesťanským mystikem, zabýval se kabalou i nejrůznějšími tajnými naukami. Celé libreto je postaveno tak, že každé slovo v něm vedle původního narativního smyslu nese ještě nějaký druhý nebo třetí význam. Nacházím tam velmi mnoho jinotajů – myslím, že zdaleka ne všechny se mi podařilo odhalit – a vůbec číselná symbolika toho díla je doslova neuvěřitelná. Když už jsme u počtů, vedle čtrnáctkrát zmíněné lásky tu jedenasedmdesátkrát zazní slovo „Bůh“.

Když jsem sledoval vaši inscenaci Jany z Arku, pomyslel jsem, že Boha máme každý svého, soukromého. Nemusí to být vůbec něco spojeného s katolickou či jinou církví, může to být i nějaký princip, který vyznáváme, nějaký řád, jehož se cítíme být součástí. Myslím, že takového Boha má i ten, kdo o sobě vehementně prohlašuje, že žádného nemá. Je to ale nesmírně důvěrná a bytostně osobní otázka. A mne napadlo, jak těžké je to pro vás jako inscenátory nechat diváky a tedy cizí lidi nahlédnout do těchto vašich nejsoukromějších sfér…

To bylo na celé práci možná to úplně nejtěžší. Spojit velkolepost a monumentalitu Honeggerova díla s nejkřehčí a nejhlubší intimitou, která je obsažena v tématu. Protagonisté těch dvou hereckých rolí, které jste vzpomínal a které procházejí celým dílem, tedy Dominik a Jana, byli se mnou na zkušebně dennodenně téměř tři týdny, nějakých osm až deset hodin. Při práci jsme odkrývali opravdu velmi hluboké a niterné aspekty jednotlivých dějových pásem a zároveň jsme i v sobě odkrývali věci, o kterých se nám ani nesnilo. Zážitek z takového studia byl velmi léčivý! A pak bylo navíc náročné tohle vše spojit s velkým provozovacím aparátem.

Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici - DJKT Plzeň 2016 (foto FB DJKT Plzeň)
Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici – DJKT Plzeň 2016 (foto FB DJKT Plzeň)

Bylo to v každé chvíli studia jednoznačně příjemné, odkrývat nejintimnější zákoutí svého nitra? Potřebuje umělec nějaký ochranný mechanismus, nějaké brnění…?

Člověk nemůže být umělcem, pokud není odhodlán jít s kůží na trh a otevřít jakousi svoji – jak já tomu říkám – vnitřní kapli našich srdcí. Podle mne je právě v tom smysl celého umění. Toto byl případ, kdy jsme šli nejhlouběji, jak to bylo možné. A hned na první schůzce se všemi činoherci jsme si řekli, že takto hluboko půjdeme. A že pokud někdo bude mít pocit, že to je moc, má kdykoli možnost s tím přestat. Ale pokud má zůstat až do premiéry, tak budu trvat na tom, abychom odhalili opravdu všechno.

Byl tento váš požadavek akceptován bezvýhradně?

Je docela zajímavé pracovat na takovém intimním tématu s velkým, sedmdesátičlenným operním sborem. Zaznamenali jsme samozřejmě určité překážky a tlaky, neboť to dílo je enormně náročné technicky, když nepočítám onu psychologickou stránku. Ale je natolik silné, že se tohle vše podařilo zlomit a i členové sboru se natolik oddali a otevřeli, že i oni se stali součástí onoho velkého spirituálního celku. Nu, a nakonec jsme v kolektivu, který Janu z Arku připravoval, velmi smutní z toho, že už je konec… Ty poslední týdny byly opravdu nádherné. A když se s lidmi, kteří jsou vám blízcí, denně zaobíráte krásnými, hlubokými, lidskými tématy, tak to je největší požehnání, jaké se umělci může dostat.

Vytvořili jste scénickou podobu oratoria, jehož děj je zasazen do Francie před mnoha sty lety. Francie je úplně jiná kultura. Neměli tam čtyřicet let komunismu, nikdo tam uměle nepřerušil historický a kulturní vývoj. V našem případě tomu tak není. Vy jste sice režisér mladé generace a dobu minulého režimu osobně téměř nepamatujete. Přesto ale myslím, že coby český inscenátor Jany z Arku, jako díla s vypjatou religiozitou, musíte chtě nechtě s tímto aspektem počítat. Stále tu je a bude několik generací diváků, kterých se likvidační, ničivý charakter minulého režimu osobně dotkl…

Snad rozumím vaší otázce správně; jako byste chtěl naznačit, že s Janou z Arku zde předstupujeme před publikum, jež je z celého světa asi nejateističtější. Ta skutečnost mi byla jasná hned zpočátku. A mimo jiné i z tohoto důvodu tohle spirituální dílo uvádíme. Navíc, jak už jsem řekl, nesnažím se tu obracet ke katolickým symbolům, nýbrž k lidství jako takovému, ke spiritualitě jako archetypu. A věřím, že to je cestou, jak Janu z Arku pochopit.

Říkáte lidství jako takové, v čem by podle vás tkvěl humanismus pro dnešní dobu?

Oratorium končí sdělením, jež přednáší sbor. Bohužel se na Honeggerovu hudbu do češtiny překládá dost špatně, takže se pokusím o opis: v originále zní cosi v tom smyslu, že není na světě větší lásky, než položit život za ty, které milujeme. To je podle mého názoru humanismus. A přiznám se vám, že po těch mnoha týdnech, kdy jsem na Janě z Arku pracoval, jsem do ní natolik ponořen, že s jejím poselstvím bezvýhradně souhlasím. A jsem zvědavý, jak se na to budu dívat třeba za několik let…
***


Jaroslav Someš, představitel Bratra Dominika
Zdůraznili jsme, že jednou z ústředních postav je Bratr Dominik, jehož ztvárnil Jaroslav Someš.

Dominik přináší Janě knihu, v níž je popsán celý její život:
„S tou knihou jdu za tebou, abys pochopila. A litery nemusíš znát.
Tu otýpku slov, co tady na zemi omotali latinským povříslem
a vyváleli v přímořském nářečí, přeložili andělé na nebi pro věčné časy…“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Honegger: Jana z Arku na hranici (DJKT Plzeň)

[yasr_visitor_votes postid="214254" size="small"]

Mohlo by vás zajímat