Operní magazín: Honeggerova Jana z Arku v Plzni

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Jaroslav Someš: Bratr Dominik sice konkrétní osoba z masa a kostí je, ale vlastně už není na živu. Na začátku Janě přímo řekne, že přichází z nebe. To znamená, že je po smrti. V koncepci Tomáše Pilaře dokonce také ve svém posledním výstupu zpátky do nebe odchází. A děje se to takovým zvláštním způsobem, kterému – pardon – pracovně říkám lanovka. Míjí se se symbolickou postavou, která představuje smrt. Opět odchází, chcete-li, na věčnost, do hrobu a vrací se tam, odkud přišel. Čili Dominik není svědkem Janina osudu v posledních okamžicích jejího života. Naopak jako člověk, který jí byl kdysi blízký a na něhož ona má už od dětství kladnou vzpomínku, dejme tomu její zpovědník, se k ní v posledním okamžiku vrací. Role Dominika tedy vlastně není tak konkrétní, jak by se mohl Dominik zdát coby historická postava.

Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici - DJKT Plzeň 2016 (foto FB DJKT Plzeň)
Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici – DJKT Plzeň 2016 (foto FB DJKT Plzeň)

Ve vašem podání ale konkrétní musí být a je. Bratr Dominik říká konkrétní věci. Nic abstraktního, hovoří hmatatelnými fakty a argumenty, které mají své ukotvení ve skutečném životě…

To je pravda a navíc se tam dá najít věc, jež málokterý Dominik z koncertních provedení Jany z Arku dělá. On má jakýsi zvláštní nadhled, nechci říct přímo humor. Ale on ho má. Už se dovede na věci podívat z výšky a tudíž vlastně odlehčovat tragičnost situace.

Bojí se něčeho bratr Dominik? Třeba za Janu jako za člověka, který mu byl blízký a dal mu svou důvěru?

Nemyslím, že by se bál. Dominik jakoby dopředu přesně věděl, co se stane. Jako kdyby už to někde v té knize, o níž hovoří, bylo zaneseno. Mimochodem, s onou knihou Paul Claudel jako autor libreta pracuje nikoli poprvé a nikoli naposled. Například dalším jeho slavným textem je kniha o Kryštofu Kolumbovi; i ona se dočkala hudebního zpracování, když podle ní napsal krásnou operu Darius Milhaud. V oné knize je tedy napsán Janin osud od začátku až do konce. Ne nadarmo se v poslední scéně mezi Janou a Dominikem říká, že všechny stránky už mu proklouzly mezi prsty a zbyla poslední jediná zlatá iniciála, poslední kapitola, kterou začíná konec Janina života.

A Dominik dopředu ví, o čem je. I tato poslední kapitola…

Ano, takže on se vlastně nemá čeho bát. Přichází, aby ji utěšil, ví, jak to dopadne. A ví, že ten konec bude paradoxně šťastný. Plameny a hranice způsobí samozřejmě nezměrnou bolest. Ale Panna Maria a Svatá Kateřina i Svatá Markéta řeknou Janě, že vykoupení je v nebesích. Možná kdyby byl Dominik živým člověkem, tak by úzkost cítil. Ale zde je jeho úkolem živému člověku ulehčit v posledních chvílích.

Je podle vás Jana, jako dívka, která byla ve velmi mladém věku upálena, reprezentantkou té lásky, o které se mluví na konci Honeggerova oratoria? Láska jako rozhodnutí obětovat život za ty, které miluji? Je mladičká Jana této lásky schopna?

Setkal jsem se s Janou z Arku třeba ve hře Jeana Anouilhe Skřivánek a tam je úplně jiná. V Shawově Svaté Janě, což je velmi populární hra, je také jiná. Ale u Honeggera a u Claudela této lásky schopná je.

A meč ukovaný Michaelem, který nemá být násilnou zbraní? Já se pořád nemohu zbavit dojmu, že ke křehké bytosti, jakou je Jana z Arku, meč nepatří, byť to není meč do boje…

Máte asi pravdu, nejspíš je rozdíl mezi Claudelovou Janou a Anouilhovou Janou, mezi Voltairovou Janou, Peroutkovou Janou a Shawovou Janou, i reálnou historickou Janou z Arku. Můžeme diskutovat o tom, nakolik ten meč patřil do ruky této skutečné Janě. Zde je ale symbolem, o němž oba autoři chtěli hovořit. Co je posláním celé věci. Láska je nejsilnější a Bůh je všemohoucí. To jsou Janina poslední slova a jsou mottem celé hry. A slouží mu všichni, včetně Dominika.

Bratr Dominik prožil dlouhý život. Zamýšlel jste se nad tím, co měl odžito, než vystoupil jako jednající postava této hry? Než přečetl Janě knihu jejího života?

V díle samotném a v Claudelově předloze se o tom nic nepraví. Můžeme si tedy vymyslet jakýkoli osud a životopis. Kdybychom k tomu přistupovali podle Stanislavského, tak jsem mohl původně být mladý mníšek, pak jsem přišel jako zpovědník do města, kde žila Jana z Arku a tam jsem s ní přišel do styku. Ale pro tu roli to není potřeba právě proto, že už to není živá osoba. Už není zasaditelný do tohoto světa…

Pro pana režiséra byla práce na této inscenaci léčivá a očistná, podepsal byste se pod to i vy jako představitel bratra Dominika?

Já jsem Tomášovi před pár dny řekl, že to bylo nádherné, velké dobrodružství. A práce zvlášť v okamžiku, kdy jsme hledali, jak na to a jemnými pilníky vybrušovali na zkušebně jen a pouze operní a činoherní sóla, patří k nejkrásnějším pracím mého života. A to je mi pětasedmdesát…

Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici - DJKT Plzeň 2016 (foto FB DJKT Plzeň)
Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici – DJKT Plzeň 2016 (foto FB DJKT Plzeň)

***


Oliver Dohnányi, dirigent
Ojedinělé scénické oratorium Arthura Honeggera uvádí Divadlo J. K. Tyla vůbec poprvé ve své historii. Celé dílo má spád, a to i po hudební stránce. Napomáhají tomu bezpochyby až filmově řazené jednotlivé scény. Claudelův text vedle sebe staví citáty z Bible i vulgarity. Mluvené části mají většinou konkrétní rytmus a vyžadují recitaci na tónech v určitém výškovém rozpětí. Honeggerovo zhudebnění charakterizuje výrazná rytmika, stojí tu proti sobě atonalita a polytonalita. Mnohovrstevnatost díla zdůrazňuje i autor hudebního nastudování, dirigent Oliver Dohnányi.

Oliver Dohnányi (zdroj FB)
Oliver Dohnányi (zdroj FB)

Oliver Dohnányi: Dílo obsahuje spoustu prvků, které se primárně vůbec nespájejí, ale spojit se musí. V tom je jeho kouzlo. Řada zdánlivě protichůdných věcí, které by za normálních okolností nesrostly. Když se ale Janou z Arku začnete zabývat do detailu, zjistíte, že se zde Honeggerovi podařilo vytvořit několik poloh, které mají úžasnou vzájemnost.

Je tato rozmanitost hudebních segmentů otázkou instrumentace, nástrojového obsazení, hudební řeči?

Plus ještě k tomu zcela originální harmonie. Vlastně všechno, co jste připomněl. Celý prvoplánově chaotický a ježatý charakter dává v konečné fázi naší práce báječnou, kulatou skladbu.

Z jakých kořenů Honeggerova Jana z Arku vyrůstá?

Jednak z kořenů historických, samozřejmě. Ale zároveň vychází ze spousty hudebních vrstev od renesanční hudby přes barokní, přes chorály a fugu, přes klasické pasáže málem až k dodekafonii. Čili přehlídka všech hudebních stylů a žánrů. V orchestru máme saxofony a Martenotovy vlny. Máme takzvané preparované klavíry. To znamená, že se do klavíru na struny pokládají noviny; mají se tam dávat železné předměty, ale my máme vzácný a drahý Steinway a jeho výrobce si to nepřeje… Dáváme tam tedy pouze denní tisk.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Honegger: Jana z Arku na hranici (DJKT Plzeň)

[yasr_visitor_votes postid="214254" size="small"]

Mohlo by vás zajímat