Operní magazín: plzeňský Macbeth

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Macbeth by tedy nebyl takový, kdyby neměl za ženu tuto konkrétní osobu?

Ano, to už je sled událostí, které ho ženou, on se dostane na vlnu mocenského i sexuálního chtíče své ženy. A zhroutí se.

Měl jsem dojem, že Macbeth ve vašem podání přesně neví, jak se má ke své ženě chovat…

Jsem rád, že to takhle na vás působí, přesně to byl totiž výklad, který jsme s režisérem Martinem Otavou aplikovali. Macbeth je loutka v rukou manželky a neví, co si s jejími vášněmi počít.

Stejně tak jsem měl dojem, že tato nejistota v dramatické stránce vaší postavy jde ruku v ruce s naprosto pevným uchopením po stránce hudební…

To je pravda; emoce v Macbethovi jsou tak silné, že je nezbytně nutné mít roli postavenou na železobetonových základech hudebního nastudování. Jedině pak můžete postavu pojímat herecky. Jinak byste to nikdy nezazpíval. Pak můžete tvořit člověka zmítaného vášněmi, nejistotami, jeho ženou, okolnostmi. Kdybyste neměl tuhle hluboce emotivní úlohu připravenou do detailu hudebně, tak vás ono „psycho“ v té roli úplně pohltí a nedozpíváte ji.

Zaznamenal jsem v publiku ohlasy, že sex, který Martin Otava považuje ve své koncepci Macbetha za důležitý, by zde neměl být. V této opeře primárně milostný prvek není, nejsou tu belcantové árie, které by tyto city vyjadřovaly, a tudíž tam prvek sexu – byť zde je pouze náznakový a není nijak explicitně zdůrazněn – nemá místo…

S tím já nesouhlasím. Ať chceme nebo nechceme, Homo sapiens je sexuální tvor. A vášně a pudy nás muže ovládají daleko víc a ženy to vědí. A i tak jsme to stavěli; lady Macbeth je chladný robot, který manipuluje manžela tam, kam ona sama ho chce dostat. Jak by to asi dopadlo v normálním vztahu: Macbeth by přišel domů po mnoha měsících odloučení, pomiloval by svou ženu, otevřel by si pivo, roztáhl by si noviny, sedl by si do křesla a čekal by na další rozkaz od krále. U jeho ženy je ale hrana, přes kterou se sexuální vášeň přehoupne do vášně mocenské, strašně úzká a rychle překročitelná.  A v tomto případě navíc nevratně.

Macbeth neustále opakuje, že mrtví se nevracejí. Moc dobře ale ví, že to není pravda. Že ho budou přinejmenším chodit strašit…

Jeho ovšem straší především vlastní vědomí a svědomí. Znovu opakuji, že on sám by to neudělal. Kdyby to chtěl udělat, Shakespeare by to nenapsal o člověku zmítaném vlastní ženou, z dramatu by ji třeba úplně vypustil. Napsal by to o charakteru, který se sám nějakým způsobem dostane až na vrchol, a ženu k tomu nepotřebuje.

Najdete vy jako protagonista Macbetha nějaké klíčové místo v této opeře? Co třeba scéna s dýkou?

Myslím, že to je právě ono. Zde má ještě možnost dýku si nevzít a všechno vrátit. Ale ve chvíli kdy řekne: „Já ho jdu zabít,“ se dostává za mez, odkud už není návratu. Mimochodem, tahle scéna je zajímavá i z hudebního hlediska. Je to jakési arioso. Verdi tento prvek velmi rád používá a má ohromný dar vytvořit hudební podkres jevištní situaci nikoli árií, nýbrž právě prokomponovaným recitativem tohoto typu. Slovo se neustále odvíjí dál a dál, v tomto případě navíc na ploše pouhých pár minut…

G.Verdi: Macbeth - Pavel Klečka (Macbeth) - DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
G. Verdi: Macbeth – Pavel Klečka (Macbeth) – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

 

Vizitky:
Ján Zavarský (1948) – někdejší scénograf Státního loutkového divadla v Bratislavě působí v téže funkci v Trnavě. Vyučuje scénografii na JAMU v Brně, je předsedou centra OISTAT (Mezinárodní organizace scénografů a divadelních techniků). Vytvořil řadu scénografií pro činoherní, loutkové i operní inscenace na Slovensku, v Čechách, v Maďarsku, Polsku, Švýcarsku, Německu a v USA. Je autorem  300 nejrůznějších scénických výprav.
Martin Otava (1963) – absolvent herectví a operního zpěvu působil jako režisér ve Státní opeře Praha, režíroval na většině našich operních scén a také v zahraničí. Má bohaté zkušenosti s open-air operními produkcemi. Na AMU v Praze vyučuje obory operní režie a operní herectví. Poté, co působil jako ředitel v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, zastává tento post v Divadle J. K. Tyla v Plzni.
Pavel Klečka (1967) – rodák z Prahy, absolvent Pražské konzervatoře ve třídě prof. Karla Petra. Nyní umělecky spolupracuje s pěveckým pedagogem prof. Jiřím Kotoučem. Je stálým hostem operních a operetních scén, vedle hlavního města vystupuje v Liberci, v Ústí nad Labem, v Českých Budějovicích, v Plzni.  Pravidelně hostuje na letních festivalech u nás i v zahraničí. Jeho repertoár zahrnuje díla od baroka po současnost. Za role Renata, Falstaffa, knížete Populesca a Kolomana Župana byl zařazen do širší nominace na cenu Thálie.

 

Giuseppe Verdi:
Macbeth
Hudební nastudování: Jiří Štrunc
Dirigent: Norbert Baxa / Marek Šedivý / Jiří Štrunc
Režie: Martin Otava
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Aleš Valášek
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Orchestr a sbor Divadla J. K. Tyla Plzeň
Premiéra 2. dubna 2016 Velké divadlo Plzeň

Macbeth – Martin Bárta / Vladimír Chmelo / Pavel Klečka
Banquo – Jevhen Šokalo / František Zahradníček
Lady Macbeth – Csilla Boross / Katarína Jorda Kramolišová / Ivana Šaková / Ivana Veberová
Dvorní dáma Lady Macbeth – Radka Sehnoutková / Ivana Šaková
Macduff – Tomáš Černý / Paolo Lardizzone
Malcom – Michal Bragagnolo / Tomáš Kořínek
Král Duncan – Pavel Feiferlík
Lékař – Pavel Horáček / Dalibor Tolaš

www.djkt-plzen.eu

Autor je hlasatelem Českého rozhlasu-Vltava

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (DJKT Plzeň)

[yasr_visitor_votes postid="206535" size="small"]

Mohlo by vás zajímat