Operní panorama Heleny Havlíkové (105)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Na festivalu byla v divadle Kolowrat v premiéře uvedena loutková opera (nebo spíše kabaretní pásmo) Miloše Štědroně Palackého truchlivý konec na libreto zpracované volně podle textu Huberta Krejčího. Texty tohoto současného dramatika, který se nevyhýbá jarmarečnímu stylu morytátů, již dříve využili kmenoví autoři Opery Diversa Ondřej Kyas a Pavel Drábek pro „hororovou báchorku“ Mluvící dobytek, která na festivalu zazněla po čtyřech letech znovu, ovšem nikoli ve svěží filmové, ale v hrané podobě. Pokud Mluvící dobytek byla sice bizarní, ale veselá hříčka o Boženě Němcové, sbírající v „terénu“ náměty pro své lidové pohádky, pak Palackého truchlivý konec invence Mluvícího dobytku (a dřívějších produkcí Opera Diversa, zejména jejich Pickelheringa) nedosáhl. Zmatený příběh, propojující Palackého s Drakulou, upíry, Riegerem, Sabinou, ba dokonce i císařpánem postrádal vtip (a obyčejnou soudnost). Neříká se to snadno, protože Opera Diversa je sympatické uskupení, které s minimálním finančním zázemím produkuje původní mini/opery a orchestrální skladby, zpravidla humorné a ve vtipném aranžmá. Tentokrát jde s Palackým ale o přešlap. Palacký dozajista svým vzděláním a kreditem výrazně přesahoval tvůrce tohoto kousku. Legraci si lze činit z kohokoliv, ale pokud nedosahujeme kvalit zesměšňovaného, nastane problém. A právě do této pasti se inscenátoři chytili. Trapné „aktualizace“ na prezidentské volby pak byly příslovečnou poslední kapkou, kterou pohár přetekl. A produkci nemohlo zachránit ani „rapování“ prostořekého Kašpárka.

Reklama

Hodnocení autorky: 40 %
***

Fenomenální Traviata ze Scaly
Pražské Bio Oko uvedlo ze záznamu z milánské La Scaly představení Verdiho La Traviaty z července roku 2007, dostupné již řadu let také na DVD. Přesto – byl to jeden z největších operních zážitků, které přenosy do kin zprostředkovaly. Zásluhu má celý inscenační tým – dirigent Lorin Maazel, režisérka Liliana Cavani, scénograf Dante Ferretti, kostýmní výtvarnice Gabriella Pescucci, výborný orchestr a sbor La Scaly – a samozřejmě obsazení.

Všichni potvrdili starou pravdu, že není třeba vymýšlet nejrůznější „aktualizace“ – pokusili se „jednoduše“ naplnit to, co do partitury vložil skladatel. Jasně se ukázalo, že netřeba plnit jeviště nahými statistkami či dokonce sboristkami, vymýšlet nejrůznější sexuální praktiky, zdrogované Anniny atd. atd. Inscenace se nedělí na tradiční a moderní, ale na dobré a špatné. Ta ze Scaly byla vynikající.

Strhující byl výkon rumunské sopranisty Angely Gheorghiu, která v té době zpodobňovala nešťastný osud kurtizány Violetty Valery asi nejlépe na světě. Měla k tomu ideální hlasové i herecké dispozice a věk, když bylo zřejmé, že už přesně chápe, v jaké situaci se Violetta nachází. Navíc měla štěstí na partnera – mexický tenorista Ramón Vargas v roli Alfreda přesvědčil, že se skutečně osudově zamiloval a jeho kantiléna a tvarování frází jsou nádherné. A jeho operní otec Germont, italský barytonista Roberto Frontali, tento trojúhelník nabitý emocemi doplnil navýsost zdařile. V této sestavě je Traviata ze Scaly uměleckým zážitkem, který už tak vysokou laťku přenosů opery do kin ještě zvedl.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Dvacátá Thálie zná i operní nominace

Minulý týden byly zveřejněny nominace již 20. ročníku cen Thálie, které se udělují za mimořádné jevištní výkony v činohře, baletu, muzikálu s operetou – a také v žánru operním.

Je třeba říci, že ceny Thálie jako jediné u nás jsou založené na tom, že odborné poroty skutečně zcela systematicky v průběhu roku vidí většinu produkce ve „svých“ žánrech. Oborová porota pro operu (jejíž jsem členkou) rozhoduje o pěti širších, „semifinálových“ nominacích a třech „finálových“ – a to v ženské a mužské kategorii. Za období od prosince 2011 do konce listopadu 2012 jsme viděli na pětatřicet inscenací nejen ve stálých operních divadlech po celé České republice, ale i alternativních, festivalových nebo jednorázových produkcích, což při několika alternacích znamená hodnocení více než pětistovky výkonů. A mohu prozradit, že jsme v osmičlenné operní porotě na kandidátech shodli. Letošním adeptům na operní cenu jednoznačně dominuje Národní divadlo moravskoslezské, takže už teď je jasné, že Ostravu nemůže minout cena za nejlepší mužský výkon, protože všechny tři nominace jsou z ostravských inscenací – Aleš Briscein jako Gounodův Romeo, Tomáš Černý v roli rytíře Rinalda v Dvořákově Armidě nebo Luciano Mastro, který v Ostravě působí už řadu let a nás letos zaujal svým výkonem v roli Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové. A z této inscenace se do širší nominace dostala ještě Jana Sýkorová díky své Varvaře.

Ostrava bodovala i v ženských finálových nominacích. Za roli Julie v Gounodově inscenaci je navržena Jana Šrejma Kačírková. Pro nominaci jsme nakonec vybrali z obsáhlého repertoáru této mimořádně talentované koloraturní sopranistky tuto roli, ovšem podobně vysoké uznání zaslouží za Stravinského Anne v Životě prostopášníka, což je další ostravská inscenace, která pro mě jako celek byla vrcholem roku 2012. Dalšími adeptkami operní Thálie jsou altistka Kateřina Jalovcová za Pannu Rózu v plzeňském nastudování Smetanova Tajemství a sopranistka Pavla Vykopalová. Ta nás zaujala svým ztvárněním Míly v brněnské inscenaci Janáčkova Osudu.Pokud ve finálových nominacích dominovala Ostrava, tak v těch širších má za rok 2012 výrazné zastoupení opera plzeňská – a to díky Ponchielliho Giocondě a Smetanovu Tajemství. Z Giocondy jsme vybrali představitelku nesmírně obtížné titulní role Ivanu Veberovou a představitele špicla a nesmlouvavého pronásledovatele Barnaby Jana Bárty. A ve Smetanově Tajemství upoutal Richard Samek jako Vítek a Svatopluk Sem v roli Kaliny. Abych doplnila kompletní pětici ženských výkonů – patří mezi ně Marie Fajtová díky své Norině v budějovické inscenaci Donizettiho Dona Pasquala, Lívia Obručník-Vénosová jako Violetta v liberecké Traviatě a z další liberecké inscenace Massenetovy opery Don Quichotte Jana Wallingerová, která zde vytvořila Dulcinée. A mužskou pětici kompletují Michal Lehotský – v inscenaci Státní opery Praha, která kombinuje osvědčenou dvojici veristických oper Sedlák kavalír a Komedianti, vytvořil obě hlavní tenorové role Turiddu a Cania. A konečně barytonista Nikola Někrasov zaujal jako Nabucco, kterého vytvořil jak v Opavě, tak v Ústí nad Labem.

Za úvahu ale stojí, že v operních nominacích za rok 2012 se neobjevil nikdo z Národního divadla v Praze. Téma porovnání našich operních divadel ovšem otevírá také bienále Opera 2013, během kterého se v Praze představila všechna tzv. oblastí operní divadla – s výjimkou brněnského, které svou Dafné kvůli onemocnění v souboru muselo zrušit. Určitě se k němu vrátím po skončení tohoto festivalu, který se uzavře až v neděli 3. února.

O laureátech rozhoduje Kolegium Cen Thálie za účasti notáře tajným hlasováním až těsně před vlastním vyhlášením cen, které se letos koná 23. března tradičně v Národním divadle a v přímém přenosu ho odvysílá ČT 1.
***

Inspirace na dny příští

Bohuslav Martinů: Divadlo za bránou. NOS (Netradiční operní studio) HAMU na festivalu Opera 2013, Nová scéna pondělí 28. ledna 2013 19,00 hod.

Hvězdy barokní opery – Benátský karneval. Claudio Monteverdi, Biagio Marini, Antonio Vivaldi. Topi Lehtipuu – tenor. Collegium 1704, dirigent Václav Luks. Rudolfinum, Dvořákova síŃ, úterý 29. ledna 19,30 hod.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Příležitost dělá zloděje (JAMU-VCHOD Brno)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Kyas: Mluvící dobytek (Ensemble Opera Diversa Brno)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Štědroň: Palackého truchlivý konec (Ensemble Opera Diversa Brno)

[Celkem: 2    Průměr: 4.5/5]

Vaše hodnocení - Verdi: La Traviata (La Scala Milano 2007)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na