Operní panorama Heleny Havlíkové (115)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Technické možnosti rozlehlého jeviště s bočními prostory po obou stranách a zadním jevištěm jsou značné – podlaha je rozdělena na řadu pohyblivých lávek, propadel a dalších pohyblivých segmentů, u kterých lze rychle elektronicky měnit elevaci. Velkou atrakcí je obrovská točna přes celou šířku jeviště o průměru 32 m, která v sobě obsahuje další, menší točnu (15 m) s vychýleně umístěným středem, přičemž obě mohou být v pohybu současně s různými rychlostmi a směry, což vyvolává skutečně nebývalý efekt. A supermoderní je osvětlovací technika. Unikátní je plně elektronicky řízený kontejnerový systém ukládání dekorací, který má dnes už sice řada letišť, z divadel je to linecké prý zatím jediné.

***

Ovace pro hornorakouského hejtmana

Zahajovací ceremoniál byl sestaven jako pásmo projevů a hudebně-divadelních „čísel“, ve kterých se v krátkých ukázkách z inscenací představily nejen všechny soubory lineckého divadla, ale i „zázraky“ jevištních technologií. Host večera, polský tenorista Piotr Beczala, po árii z Lehárovy Země úsměvů (Dein ist mein ganzes Herz) pak přivedl na jeviště nastupující mladou generaci a k závěrečnému sboru The Rythm Of Life z Colemanova muzikálu Sweet Charity se postupně přidalo všech šest stovek zaměstnanců.Zcela zaplněné hlediště publikem „ve večerním“ i v dirndlech ovšem velmi pozorně naslouchalo a bouřlivě tleskalo i politikům včetně spolkových ministryň – financí Marie Fekter a kultury Claudie Schmied. Bylo zřejmé, že u místních patriotů je populární především hornorakouský hejtman Josef Pühringer, který svůj projev prošpikoval narážkami na konkurenci, kterou se takto posílený kulturní Linec vřadí mezi tradiční bašty – Vídeň a Salcburk.

Většina projevů ovšem svědčila o opravdovém zájmu politiků nejen o nové divadlo, ale celkově o rakouskou kultura. Když ministryně financí prohlásila, že kultura je sice drahá, ale ne-kultura ještě dražší, nebyla to fráze. Divadlu požehnal i diecézní biskup a vysvětil je. Skeptičtí Češi by jistě podobné oslavy brali s rezervou – ale linečtí občané byli jednoznačně svými politickými zástupci nadšeni. Z našeho pohledu je velkorysost poskytovaných dotací vskutku z říše snů.
***

Parzifal pro všechny

Divadlo je postaveno v Lidovém parku jako prostor, který se má stát novým kulturním centrem Lince otevřeným pro všechny – včetně restaurace a kavárny s celodenním provozem. V rámci tohoto konceptu se na prostranství před divadlem po setmění (s notnou dávkou štěstí na počasí letošního vrtošivého mrazivého dubna) konala open air i open free produkce adaptace Wagnerova Parsifala s parafrází originálního názvu na Ein Parzifal. Jejími autory jsou členové španělské režisérské skupiny La Fura dels Baus, která slaví s podobnými koncepty úspěchy po celém světě. Pokud měli příchozí do divadla dojem, že dva obrovité jeřáby s teleskopickými rameny svědčí o tom, že se na poslední chvíli před otevřením stavba ještě narychlo dokončuje, tak nyní pochopili jejich smysl: celá produkce Parzifala se totiž konala nejen „open air“, ale doslova „in air“, ve vzduchu, ve výškách i desítek metrů.

La Fura zredukovala zásvětní slavnostní hru, kterou Wagner nařídil provádět výhradně důstojně, docela drsně ze čtyř a půl hodiny do sotva hodiny, sled klíčových scén ovšem zůstal zachován. Parzifal je v jejich pojetí dech beroucí show ve stylu nového cirkusu, do kterého se ovšem zapojili místní sportovci a odvážlivci. Většina účinkujících létala zavěšena na lanech a „sbor“ strážců Grálu tvořila padesátka lidí, kteří vytvářeli nejrůznější uskupení v synchronizaci s hudbou jako jakési vzduchové „akvabely“. Divoká Kundry se impozantně objevila na běloušovi, jehož cválající nohy opět tvořili muži zavěšení na lanech a z „kopyt“ vystřelovaly roje ohnivých jisker. Hrálo se i na střeše divadla – z Amfortasovy lázně v obřím akváriu s rudě zbarvenou vodou se po nasypání balzámu od Kundry efektně valily proudy pěny a dopadaly na zem jako vodopád. Parzifal byl obrovská, asi deset metrů vysoká laminátová loutka. Úžas budil nejen její pohyb s chůzí o pohyby rukou, ale i nasvícení zevnitř s barevnými proměnami podle charakteru situace. Loutku, zavěšenou na jeřábu, vodila navíc ještě ze země pomocí lan skupina zdatných mužů. Působivý byl i ohňový rituál uctívání Grálu. „Květinové dívky“ dopraví do centra divácké pozornosti systém elektromobilů. Kundry při svádění Parzifala v rudém oblečení s naddimenzovanými ňadry kaskadérsky vyšplhala až k jeho hlavě a kouzelník Klingsor vyslal proti Parzifalovi ohňové kopí, které „se zastaví“ nad Parzifalovou hlavou. Na dlouhé výklady o Parsifalových bojích a strastech rytířů svatého Grálu v této adaptaci pak už není čas a Parzifal La Fury rychle spěje k závěru bez mytí nohou. Poustevník Titurel je pohřben na hranici, která zapálena vystoupá až nad střechu. Oslava nového krále a strážce svatého Grálu Parzifala vyvrcholí vyzvednutím „sboru“ do výše, ohňostroji a chrlením plamenů.

Jakkoli byla výraznou slabinou mizerná reprodukce, první den oslav byl takto před tisícovkou nadšených diváků zakončen vskutku impozantně. Především ale ani v této zkratce takové pojetí Wagnerovu Parsifalovi nejen neublížilo, ale jeho mysteriózní obsah vystihlo novým překvapivým způsobem.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Stopy ztracených

Na pátek 12. dubna byla zařazena světová premiéra opery Spuren der Verirrten (Stopy ztracených), kterou si divadlo pro zahajovací program objednalo u amerického skladatele Philipa Glasse. Zvolit si pro slavnostní otevření divadla operu podle hry skeptika a provokatéra, rakouského spisovatele Petera Handkeho o bezvýchodném bloudění moderního člověka je poněkud překvapující – o to více byl očekáván výsledek. Podnět vzešel od intendanta lineckého divadla, který do podoby libreta upravil Handkeho stejnojmennou divadelní hru z roku 2006 a získal pro ni nejen Glasse: už do procesu vzniku opery se zapojil celý tým světově proslulých umělců s lineckým šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem a režisérem Davidem Pountneym. Ten prohlásil, že právě zdánlivá nerealizovatelnost předlohy jako opery ho vyprovokovala k tomu, aby do projektu vstoupil. Spojení Glasse, jehož opery se často vztahují k osobnostem, které lidstvu ukazovaly cestu (Einstein, Gándí) s Handkem, jehož vidění světa je velmi skeptické, vyvolávalo pochybnosti, zda tito dva umělci dokáží své pohledy na svět propojit. Po premiéře je zřejmé, že se podařilo a Stopy ztracených se přiřadily k dalším Glassovým operám se silným poselstvím.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - La Fura dels Baus: Ein Parzival (Musiktheater am Volksgarten Linz)

[yasr_visitor_votes postid="50511" size="small"]

Vaše hodnocení - Glass: Spuren der Verirrten (Musiktheater am Volksgarten Linz)

[yasr_visitor_votes postid="50430" size="small"]

Vaše hodnocení - Rowe: Die Hexen von Eastwick (Musiktheater am Volksgarten Linz)

[yasr_visitor_votes postid="50431" size="small"]

Vaše hodnocení - Ulrich: Campo Amor (Musiktheater am Volksgarten Linz)

[yasr_visitor_votes postid="50429" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments