Operní panorama Heleny Havlíkové (126)

Bilance sezony 2012/13 stálých operních divadel 

Sezonu 2012/13 našich stálých divadel s operními soubory lze shrnout do několika základních charakteristik jako sezonu dramaturgicky pestrou, jako sezonu s novými mladými režiséry, s několika výraznými pěveckými osobnostmi a dvěma operními soubory s koncepčním vedením a výsledky – ostravským v čele s ředitelem Jiřím Nekvasilem a hudebním ředitelem Robertem Jindrou a libereckým, který řídí Martin Otava se šéfem opery Martinem Doubravským. Ale i jako sezonu, v níž se naplno projevily negativní dopady ministerského hazardu se sloučením Národního divadla a Státní opery, které nejenže nepřineslo žádné úspory, ale – podle oficiálního písemného vyjádření Ministerstva financí – Ministerstvo kultury tento dodnes neobjasněný krok nad rámec sloučených rozpočtů dotovalo zatím bez bližšího vysvětlení v roce 2012 navíc 52,5 miliony za situace, kdy divadla zřizovaná a financovaná převážně městy doslova bojují o holý život.Stále u nás působí deset stálých operních souborů – dva v Praze, byť po oné nepovedené transformaci pod jedním vedením, a dále v Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Ústí, Liberci, Českých Budějovicích a v Opavě. V letošní sezoně připravily celkem třicet jedna scénických operních premiér, což stále odpovídá počtu, který se ustálil v posledních letech.

Dramaturgická pestrost
Vyjdeme-li z oprávněného požadavku na plná hlediště, který před divadla kladou zřizovatelé, krize financování kultury a konzervativizmus operního publika, je odvaha zařazovat neznámé tituly vlastně malý zázrak. Že uvedení světových, českých nebo málo známých oper ne vždy zcela vyjde, patří zcela logicky k rizikům a používat je jako argument pro apriorní zatracování této hledačské dramaturgické linie, by vedlo k devalvaci opery jako hudebně-dramatického žánru.

České novinky
Otazníky vyvolalo ve Státní opeře uvedení Války s mloky Vladimíra Franze. Nečekaný a notně bizarní kontext této sedm let staré zakázce ovšem dodala autorova prezidentská kandidatura, kdy premiéra se konala dokonce v předvečer voleb. V nespojitém hudebním kaleidoskopu Franz zploštil Čapkovu předlohu do sentimentálního milostného příběhu a teze, že by si lidé neměli bohapustě užívat blahobytu. Novince nepomohla režie Davida Drábka, který svůj operní debut pojal jako ilustrační show.S podobným problémem převedení silné mnohovrstevnaté předlohy do operní podoby se potýkal i Zdeněk Pololáník, který má přitom – podobně jako Vladimír Franz  – rozsáhlé zkušenosti se scénickou i filmovou hudbou. V Noci plné světel podle dramatické předlohy francouzského katolického spisovatele a diplomata Paula Claudela Zvěstování Marii si tento bezmála osmdesátník operní žánr vybral vůbec poprvé. Symbolika oběti a všeobjímajícího odpuštění v tomto mystériu milosti nad středověkým příběhem jedné francouzské rodiny však v libretu sklouzávaly do tezí, které hudba v melodizovaném parlandu spíše klopotně posouvala, než aby je vyvíjela ve strukturovaném hudebně-dramatickém tvaru.Brněnská opera se v české premiéře rozhodla připomenout operu svého rodáka meziválečné éry Ericha Korngolda Zázrak Heliany. Ani v tomto případě se inscenátorům nepodařilo jednoznačně přesvědčit, že tato mystická opera s dekadentními rysy o bezútěšném totalitním království a hutnou partiturou byla dosud opomíjena neprávem. Svým sytým mezzosopránem na sebe ovšem upozornila Jana Wallingerová jako po pomstě prahnoucí Poselkyně a svou pozici pozoruhodné sólistky potvrdila i jako Dulcinea.Novodobým objevem se ovšem stalo uvedení Myslivečkovy Olympiády, a to především zásluhou dirigenta Václava Lukse a jeho souboru Collegium 1704. Tomu se až díky podpoře soukromého sponzora podařilo zvrátit odmítavý přístup vedení Národního divadla, které bez ohledu na uzavřené koprodukční kontrakty chtělo inscenaci zrušit. A připravit se tak o jednoznačně nejlepší inscenaci, která zachraňovala notně pošramocenou reputaci naší první scény.

Italské, anglické, ale i francouzské objevy
Zařazení Anny Boleny Gaetana Donizettiho, pěvecky virtuózní opery mistra vrcholného belcanta, se mohlo zdát až troufalé. Tato ostravská odvaha se ale ukázala jako podložená díky dirigentu Oliveru Dohnányimu a dosud činohernímu režisérovi Ivanu Krejčímu, který se tak v opeře skvěle uvedl svou muzikalitou i přesně volenou divadelní zkratkou. Ale především díky sólistům, kterým dominovala Jana Šrejma Kačírková v titulní roli. Ve své letošní sérii křehké Gildy v budějovickém Rigolettovi a Markétky v plzeňském Faustovi pokračuje v budování svého výjimečného talentu koloraturní sopranistky. Ostatně Faust se i díky estetické vytříbenosti a divadelní fantazii režiséra Jiřího Heřmana stal dalším z inscenačních vrcholů této sezony. V Anně Boleně zaslouží vyzdvihnout také další sólisté, Michaela Kapustová, Václava Krejčí Housková nebo David Szendiuch, kteří se stejně jako sbor zasloužili o to, že tuto ostravskou inscenaci považuji za vrchol letošní operní sezony.Méně přesvědčivě v Ostravě vyšla další novodobá česká premiéra – La Wally Pucciniho současníka Alfreda Catalaniho zejména kvůli příliš popisné režii a obsazení, v němž se Eva Urbanová potýkala s partem titulní hrdinky.

Mezi dramaturgické zajímavosti patří i brněnské uvedení Snu noci svatojanské, kde Brittenovo mistrovství hudebního kouzlení postihl svým hudebním nastudování spíše Jakub Klecker než režisér Roman Meluzín. „Nálezem“ se stal Offenbachův Robinson Crusoe v Liberci v provedení, ve kterém Martin Otava vtipně provázal tuto adaptaci dobrodružného románu narážkami na současné politické poměry. A právem získala cenu kritiku na letošním festivalu Opera 2013 další inscenace libereckého souboru – Massenetův Don Quichotte především zásluhou Jany Wallingerové, které se podařilo vyjádřit Dulcineu nejen jako vypočítavou mrchu, ale prohloubit její charakteristiku o další vrstvy, v nichž prokmitává i nejistota, až skepse s nevázaným způsobem života a soucit s Quichottem, kterému dal Jiří Přibyl pěveckou jistotu a šarm. A režisérka Linda Keprtová a výtvarnice Marie Blažková se fantasmagorie quijotovského snílkovského třeštění zmocnily s výrazným režijně-scénickým gestem.

Výročí Verdi, Wagner
Po přesunutí obnoveného nastudování Bludného Holanďana v Ústí nad Labem do následující sezony a několika koncertech z Wagnerových oper wagnerovské výročí zatím připomněla pouze ostravská opera. Její uvedení Lohengrina se mohlo opřít především o velmi dobré hudební nastudování Roberta Jindy a dva pěvecké výkony, které ukázaly dva možné odlišné přístupy k roli Elsy – Maidy Hundeling s velkým výborně zvládnutým wagnerovským hlasem, ale i Evy Dřízgové Jirušové, která pojala Elsu jako křehkou, snadno zranitelnou dívku, která podléhá pomstychtivosti své sokyně, jak Ortrudu s velkou dramatickou intenzitou včetně lstivé vemlouvavosti vyjádřila Eva Urbanová.A pokud jde o Verdiho – po naprostém debaklu Dona Carlose ve Státní opeře a „černo-šedých“ Sicilských nešporách v Brně, v nichž alespoň dirigent Jaroslav Kyzlink vedl orchestr k barevnosti této rozsáhlé Verdiho partitury, „bodovaly“ nakonec menší soubory. Vedle budějovického Rigoletta, který díky režii Jany Kališové fungoval lépe na Otáčivém hledišti než po přenesení inscenace do uzavřeného divadelního prostoru, to byla především Síla osudu v Liberci, kdy dirigent Martin Doubravský a mladý režisér Tomáš Pilař skutečně dali pocítit sílu lidských osudů v soukolí válečného běsnění.Jedna z divácky nejatraktivnějších Verdiho oper – Nabucco – zůstal jak v Ústí nad Labem, tak v Opavě u obstarožní konvence, z níž čišel nedostatek finančních prostředků i nápadů. Zatímco v ústeckém provedení Milan Kaňák rozehrál výrazové kontrasty i velké sborové scény, Tomáš Hanák toleroval kazy a dynamickou jednotvárnost.

Česká operní klasika
Česká operní klasika se u nás v posledních letech stala úzkoprofilovou záležitostí. V Brně se pokusili o Osud, který kromě Janáčkových prvotin patří k nejméně uváděným titulům našeho dnes ve světě jednoznačně nejhranějšího skladatele. Ačkoli pro tuto operu prodchnutou dekadencí našli v Brně výborné představitele dvou hlavních rolí – Pavlu Vykopalovou a Ondreje Šlinga, německá důkladnost detailního realismu režiséra Ansgara Haaga zdůraznila spíše zmatenost libreta.V Opavě se ovšem režisérovi Luboru Cukrovi podařilo vtipně rozehrát Dvořákovu operu Čert a Káča díky bohaté charakteristice jednotlivých postav vyjádřené celou plejádou skvěle domyšlených situací s neodbytným „trdlem“ Káčou v podání Simony Mrázkové v čele. Zajímavý byl i nápad zarámovat inscenaci historickými okolnostmi vzniku této opery prostřednictvím projekcí dobových fotografií i přímo „zhmotněním“ Antonína Dvořáka Vlastislavem Smolíkem.S českou operní klasikou se dokonce hned dvakrát vyrovnával tým – dirigent Robert Jindra, režisér Jiří Nekvasil a výtvarník Daniel Dvořák. Zatímco v pražském Národním divadle jejich Dvě vdovy chřadly nedostatkem nápadů (a s výjimkou Dany Burešové jako Anežky i pěveckým obsazením), jejich ostravské pojetí Káti Kabanové jako reminiscence tragického příběhu v mysli této ženy uprostřed slabošských mužů s emocionálně silným hudebním přístupem je příkladem toho, jak se dá dnes Janáček hrát.

Propady
Operní sezona 2012/13 měla i své propady. Vedle už zmíněného Dona Carlose ve Státní opeře pro mě bylo zcela nevyužitou příležitostí nastudování Debussyho Pelléa a Mélisandy v pražském Národním divadle, když režisér Rocc utopil tuto křehkou impresionistickou operu v šedi a nudě, kterou nemohl oživit ani výkon Philippa Do jako mladistvého Pelléa. Brněnské uvedení Dona Giovanniho mělo ve své ledabylosti pod taktovkou Petera Feranece s Mozartem pramálo společného a plytkou tradicionalistickou podobu s nekonečným opileckým trdlováním prolamovala pouze Daniela Straková-Šedrlová jako žárlivá nepoučitelná fúrie Donna Elvíra.

Bilance operní sezony 2012/13
TOP 3
– Gaetano Donizetti: Anna Bolena – Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
– Leoš Janáček: Káťa Kabanová – Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
– Josef Mysliveček: Olympiáda – Národní divadlo Praha – Collegium 1704

Propady
– Giuseppe Verdi: Don Carlos – Státní opera Praha
– Claude Debussy: Pelléas a Mélisanda – Národní divadlo Praha
– Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Národní divadlo Brno

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3-Vltava