Operní panorama Heleny Havlíkové (157)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohl se ovšem spolehnout na dokonalé obsazení všech rolí. Tak nebývale kompaktní obsazení je mimořádné i rámci Met. Osou inscenace je fenomenální výkon německého tenoristy Jonase Kaufmanna (1969) – těžko si představit lepšího. Kaufmann nás přesvědčuje, že „je“ Werther. Sebestředný básník, vtažený do pasti lásky k ženě, která patří jinému. Pohled jeho očí je snad stejně výrazný jako bravura jeho pěvecké techniky – je to charismatická osobnost a divadelní talent, který by snad ani nemusel zpívat – a přesto by kapesníčky dam zvlhly. Také Sophie Koch má roli Charlotty zažitou do poslední noty, slova, gesta na křehké hranici poslušné spořádané měšťanské ženy a dívky, která dá průchod svým potlačovaným citům – ve zpěvu usebraně jemné, ale i dramaticky rozpolcené.  Její mladší sestru Sofii jako rozvernou dívenku, která prochází svým prvním milostným zklamáním a začíná pronikat do hlubších tajů života, pak ztvárnila způsobem, který by se uplatnil i na činoherní scéně, kubánsko-americká sopranistka Lisette Oropesa. Také Charlottin manžel Albert v podání Davida Bižiće, basbarytonisty narozeného v Bělehradě, byl pro tuto roli vybrán typově dokonale – a nápad vysvětlit jeho nepřítomnost vojenskou službou byl vhodný a svou logiku tak dostala i krabice s revolvery. Takto je možné pokračovat i v případě Jonathana Summerse jako starostlivého městského správce a jeho dvou kamarádů „z mokré čtvrti“ v podání Philipa Cokorinose a Tonyho Stevensona – až po vydařené dětské role.

V pražském kinu Aero bylo nabito – a nelze se divit divákům, kteří cítili potřebu na závěr tak strhující inscenace tleskat, jakkoli to protagonisté v Met nemohli slyšel.

Hodnocení autorky: 100 %
***

Lucia di Wrocław
Zajet do tohoto hlavní města Slezska s dlouhou historickou tradicí má smysl, protože zdejší opera vedená dirigentkou Ewou Michnik nezklame. Je obdivuhodné, na jaké úrovni během svého už téměř dvacetiletého působení wrocławskou operu drží. A dokáže nadchnout pro své produkce, které se konají nejen v nádherně zrekonstruovaném divadle, ale i pro „megaprodukce“ v tak zvané Hale století nebo rozlehlých venkovních prostorách, lidi města o velikosti poloviční Prahy – nebo dvojnásobné Ostravy a přilákat do Wrocławi právě prostřednictvím opery další návštěvníky. Její Boris Godunov zasazený právě do Haly století, ale třeba i Pendereckého Ztracený ráj nebo Szymanowského Král Roger – to vše byly strhující operní zážitky.

Nejnovější wrocławská premiéra Donizettiho Lucie z Lammermooru potvrdila především kvality sólistického obsazení. Marta Brzezińská v titulní roli v blyštivých šatech jako princezna z pohádky excelovala nejen ve virtuózních koloraturách s bohatým zdobením opakovaných dílů svých árií, ale bylo až s podivem, kde se v této mladičké, útlé, teprve třicetileté polské sopranistce bere tolik dramatického výrazu a energie zejména pro velkou scénu šílenství.Výstižný portrét ambiciózního pánovitého Luciina bratra Enrica, který se výhružně ohání jezdeckým bičíkem a s nepokrytou zálibou se zhlíží ve veliké mapě svého panství, pro jehož udržení je schopný udělat cokoli, vytvořil mužně odhodlaným hlasem mladý barytonista Mariusz Godlewski. Až příliš válečnicky a sveřepě pojal Luciina tajného milence Edgarda Nikolaj Dorožkin, který se opíral do svého hrdinného tenoru s tak velkou silou, že ho ve výškách zrazoval. Díky tomu ovšem vyšel velmi plasticky kontrast s Lukaszem Gajem v další tenorové roli zde sebejistě nafoukaného, okázale bohatého, avšak tváří v tvář krvi a taseným dýkám slabošského hezounka Artura, kterého Edgar vnutí Lucii za manžela. A basista Tomasz Raff vystihl dvojí tvář kaplana Raimonda jako pokrytce, který svou péčí o Lucii podlomí její odhodlání vzdorovat bratrovi, a muže trápeného výčitkami svědomí, když vidí, co spoluzpůsobil.

Orchestr pod taktovkou Tomasze Szredera hrál – v porovnání s našimi poměry – spořádaně, soustředěně a disciplinovaně. Václavu Luksovi a jeho Collegiu 1704, ale i Raffaelle Milanesi by se možná takové pojetí jevilo jako málo „historicky poučené“, ale je třeba si uvědomit, že wrocławský operní orchestr denně střídá různorodý operní a baletní repertoár – a také slovutná Met ponechává pro opery vrcholného belcanta standardní novodobý orchestr.

Wrocławská opera si nepotrpí na divoké režijní experimenty. Hostující německá režisérka Anette Leistenschneider sice rozšířila historický záběr diapazon příběhu ze Skotska pozdního sedmnáctého století v šeru labyrintu kamenných zdí s úzkými průchody až někam do současnosti prostřednictvím úřednicky šedých kostýmků dámské části sboru, ale jinak se snažila provést diváky Donizettiho operou jako neodvratnou tragédií prostřednictvím ostře vyhrocených charakterů se zcela protikladnými zájmy. Umístění spleti zdí na točnu podtrhlo jejich spletitost a efekt umocnily proměny ve třetím dějství, když se začal celý točící se hrad zlověstně osvětlený měsícem v mracích zvedat a pod ním se objevil ravenswoodský hřbitov.Operní výlet do Wrocławi byl opět zážitkem s poučením, jaké výsledky přináší systematické a kvalifikované vedení souboru, který zvládá obsazení rozsáhlého repertoáru s třicítkou operních titulů (včetně například Červené Karkulky Jiřího Pauera, Wagnerova Parsifala, Straussovy Ženy bez stínu) převážně z vlastního sólistického ansámblu.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Rozpaky v Rudolfinu
Poněkud nesourodý program představila v rámci svého orchestrálního cyklu 9. března ve Dvořákově síni Rudolfina Pražská PKF – Prague PhilharmoniaKoncert pro lesní roh č. 4 Es dur, KV 495 Wolfganga Amadea Mozarta, Houslový koncert d moll, op. 47 Jeana Sibelia, a po přestávce pak kompletní verze zpívaného baletu Igora Stravinského Pulcinella. Takto sestavený program nebyl dán podle slov šéfdirigenta a hudebního ředitele PKF Jakuba Hrůši speciálním dramaturgickým záměrem, ale měl vyplynout ze spojení tří kontrastních skladeb světového repertoáru s tím, že využil možnosti v jednom večeru představit pětici mladých sólových hráčů a pěvců. Z hlediska špičkové umělecké kvality, na které si PKF tak zakládá, obstál jen proslulý a efektní Sibeliův koncert, v němž finská houslistka Elina Vähälä spolehlivě předvedla své virtuózní mistrovství.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Massenet: Werther (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="97744" size="small"]

Vaše hodnocení - Donizetti: Lucia di Lammermoor (Wrocław)

[yasr_visitor_votes postid="98186" size="small"]

Vaše hodnocení - PKF-Prague Philharmonia & J.Hrůša (Praha 9.3.2014)

[yasr_visitor_votes postid="98190" size="small"]

Mohlo by vás zajímat