Operní panorama Heleny Havlíkové (168)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 26. května do 1. června 2014
– The Hilliard Ensemble – loučení s legendou
– Simona Houda Šaturová na Pražském jaru
– Orfeo s Eurydikou v Havelkově „manželské poradně“
– Inspirace na dny příští
***

The Hilliard Ensemble – loučení s legendou
Britské mužské vokální kvarteto The Hilliard Ensemble (založeno v roce 1974) bylo na letošním Pražském jaru vedle francouzského vokálně-instrumentálního souboru Les Arts Florissants (od roku 1979) druhým uskupením, které od sedmdesátých let minulého století formuje takzvanou historicky poučenou interpretaci staré hudby, jak jsme mohli poznávat už při jejich předchozích pražských vystoupeních: The Hilliard Ensemble, který svůj název odvodil od alžbětinského mistra portrétních miniatur Nicholase Hilliarda, v Praze vystoupil dokonce už po šesté – a naposledy. Kvarteto, z jehož původního obsazení působí dnes již pouze kontratenorista David James, se rozhodlo letos po čtyřicetiletém působení 20. prosince v londýnské Wigmore Hall ukončit svoji činnost. Třebaže se The Hilliard Ensemble zpočátku specializoval na hudbu středověku a renesance, rozsah svého působení inspirativně rozšířil – nejen o hudbu soudobou, často právě pro ně psanou, ale i o spolupráci s umělci mimo okruh takzvané klasické hudby. Tyto dramaturgické přesahy postihla i pražská vystoupení „Hilliardů“ – z toho třikrát na Pražském jaru (v roce 1992 s programem Hudba ve Španělsku v době Kryštofa Kolumba a Písně o lásce od středověku po současnost, v roce 1995 s Kodexem Speciálníkem a v roce 2011 s operou Heinera Goebbelse I Went to the House But Did Not Enter) a dvakrát na Strunách podzimu s oběma svými cross-over programy Officium (1997) a Officium Novum (2010), které ve spolupráci s norským jazzovým saxofonistou Janem Garbarkem měly zcela mimořádný ohlas. (Jiný pohled na propojení středověkého zpěvu s jazzem u nás přináší program a nahrávka Apokalypsa ženského vokálního souboru Tiburtina a David Dorůžka trio).

Letošní program Hilliardů propojil obě dramaturgické linie v jednom večeru. Pět barokních motet Johanna Sebastiana Bacha prokládaly duchovní kompozice soudobého estonského skladatele Arvo Pärta, jednoho z „dvorních“ skladatelů Hilliardů, jejichž úzké a umělecky plodné přátelství (Hilliardi natočili nebo koncertně uvedli stovky Pärtových skladeb) trvá na třicet let. Setkávání, analogie, prolínání, paralela, ale i střetávání, konfrontace, kontrast skladatelů vzdálených čtvrt století nabídly vzrušující kombinaci umění dvou mistrů, pro které se křesťanská religiozita stala duchovním i kompozičním východiskem jejich tvorby a pro které byla inspirace gregoriánským chorálem a vokální vícehlas nástrojem pro vyjádření právě takového obsahu.

Zvolený repertoár s kombinacemi trojhlasu až po dvojsborový osmihlas si vyžádal rozšíření klasické sestavy The Hilliard Ensemble ve složení David James – kontratenor, Rogers Convey-Crump – tenor, Steven Harrold – tenor a Gordon Jones – baryton o dvě sopranistky (Monika Mauch, Claudia Reinhard), dalšího kontratenoristu Davida Goulda a basistu Roberta Macdonalda.

V pärtovské části programu The Hilliard Ensemble i jeho hosté mnohem sugestivněji zprostředkovali poselství modliteb, žalmů, evangelia sv. Lukáše o návštěvě Ježíše v domě farizejově i creda s jemnými pianissimy v unisonech, dramaticky zvrásněnými dialogy hlasů, vrstvenými kontrapunktickými liniemi i dráždivými disonancemi shluků clustrů. V Bachových motetech už propojování hlasů postrádalo stmelenost, a to nejen v barvě, ze které se často vymykaly oba ženské soprány, ale i v detailech nástupů a preciznosti vedení jednotlivých hlasů. Provozovací praxe motet velmi pravděpodobně už za Bachova života byla, stejně jako dnes je, velmi různorodá, od velkých sborových uskupení po komorní, od interpretace a cappella po různé nástrojové kombinace generálbasu. The Hilliard Ensemble zvolil obsazení po jednom hlasu, které bez chrámového dozvuku v Rudolfinu nemilosrdně odhalovalo sebemenší nepřesnost a do jednotvárnosti zploštilo výrazovou škálu.

V sedmdesátých letech byl The Hilliard Ensemble jedním z mála mužských vokálních uskupení se specializací na starou hudbu. Letošní pražský koncert na rozloučenou už spíše jen připomenul, jaká sezpívanost, kombinace barev i odstínění dynamiky, intenzita vyjádření obsahu patřily k základním přednostem tohoto souboru, který je ovšem dnes „jen“ jedním z mnoha. Vedle britského mužského vokálního sexteta The King‘s Singers, amerického komorního sboru Chanticleer, mnichovského kvarteta Stimmwerck, které jsme v posledních letech mohli zažít i v Praze, ale i našich vokálních souborů Cappella Marianna Vojtěcha Semeráda nebo Collegium Vocale 1704 Václava Lukse dnes patří The Hilliard Ensemble k legendám, na které budeme vzpomínat spíše díky jejich dřívějším koncertům a nahrávkám. Rozhodnutí Hilliardů ukončit své působení se tak jeví jako moudré.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Simona Houda Šaturová na Pražském jaru
Simona Houda Šaturová dnes patří k sólistkám, které se prosadily v zahraničí, navíc v tak konkurenčním oboru, jakým je koloraturní soprán v rolích Mozartových oper (Pamina, Zuzanka, Sandrina, Konstance), ale i v Donizettiho vrcholném belcantu Lucie z Lammermooru a Verdiho Traviatě nebo Gildě. Právě v Rigolettovi svým výkonem nedávno vyvolávala ovace v bruselské inscenaci v režii Roberta Carsena, jejíž záznam je už ve streamu dostupný do 17. června zdarma na stránkách Královského divadla la Monnaie (zde).

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - The Hilliard Ensemble (Pražské jaro 2014)

[yasr_visitor_votes postid="110260" size="small"]

Vaše hodnocení - Collegium 1704 & S.Šaturová (Pražské jaro 2014)

[yasr_visitor_votes postid="110625" size="small"]

Vaše hodnocení - Gluck: Orfeo ed Euridice - Arthaus Musik 2014 (DVD)

[yasr_visitor_votes postid="110766" size="small"]

Mohlo by vás zajímat