Operní panorama Heleny Havlíkové (172)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Převážná většina textů je v češtině – a inscenace je v podání Boca Loca Lab oslavou češtiny a jejího komunikačního, myšlenkového, zkušenostního i emočního potenciálu. Je otázka, nakolik současně přináší i omezení – představit si „překlad“ Seznamu do jiného jazyka sice lze, ale už by to byla „jiná ne/opera“, protože v překladu by se „ztratilo“ příliš mnoho významů a asociací, které pro rodilého mluvčího naskakují automaticky (podle míry jeho vzdělání a zkušenosti). Také humor spojený s rodným jazykem je asi nepřenosný – a Seznam si s humorem, který je dostupný jen „rodákům“, pohrává skvěle. Totéž ovšem platí i „opačně“. Málokdo z nás četl Eca, Borgese nebo Calvina v originále – a „překlad“ je vždy jen pokusem o více či méně zdařilou transkripci jinojazyčné zkušenosti, která se často s originálem nepřekrývá zcela (a někdy ho i přesahuje, protože čeština dokáže vyjádřit i podoby slov, jejichž české významy jsou v jiných jazycích jen obtížně dostupné).

Mediálním partnerem NODO byl Český rozhlas a stanice Vltava premiéru vysílala v přímém přenosu. Bylo zajímavé si tento záznam dodatečně poslechnout a posoudit, nakolik se projeví „ochuzení“ inscenace o její esteticky/výtvarně i režijně a herecky výraznou scénickou podobu. Kupodivu „pouhý“ zvukový záznam Seznam nijak neochudil a přinesl plnohodnotný posluchačský zážitek, srovnatelný s tím z divadla – ba možná z hudebního hlediska ještě intenzivnější, protože více vynikly finesy Smolkovy a Adámkovy partitury a bylo možno se na hudební provedení více soustředit. V tom je kouzlo rozhlasu, že vizualizaci musí obstarat posluchačova fantazie, a právě v případě Smolkovy inscenace teprve intenzivní, vizuálními vjemy „nerušený“ poslech umožnil proniknout do hloubky rafinované hudební struktury.Těžko se dohadovat, kam cesta Smolky a Adámka povede a který „seznam“ bude ten příští – podstatné je, že putují a o svém putování vydávají inspirativní zprávy. Jen je škoda, že takto unikátní inscenace nemá šanci stát se stabilní součástí divadelního repertoáru – už jen proto, že je vázána na jedinečné společenství kumštýřů, které lze jen těžko vpravit do mantinelů repertoárového provozu. V orchestřišti bylo tentokrát nabito – Ostravská banda, vedená skvěle dirigentem Ondřejem Vrabcem, byla výrazně rozšířena a v orchestřišti byl umístěn i smíšený sbor Canticum Ostrava, vedený Jurijem Galatenkem. Výkon členů skupiny Boca Loca Lab, kteří prakticky nepřetržitě po celých sedmdesát minut délky opery mluvili, hovořili, rozmlouvali, vykládali, vemlouvali se, šeptali, šuškali, zpívali i prozpěvovali, skučeli, kvíleli, pokřikovali, huhlali, vrčeli, kničeli…, zaslouží nejvyšší obdiv, už jen z hlediska zapamatování si té přehršle slov – především ale pro způsob, jak s řečí, její melodií a významy jazyka pracovali a s jazykem si pohrávali.

Ukázky ze Smolkovy opery Sezname, otevři se! si můžete poslechnout zde:
[mp3:https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2014/07/Smolka_Sezname_1_Prerie.mp3]
[mp3:https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2014/07/Smolka_Sezname_2_Zaver_mysterium_nehybnosti.mp3]

Hodnocení autorky: 95 %
***

Steinová je Steinová je Steinová
V pátek 27. června přišla v Divadle Jiřího Myrona na řadu další světová premiéra opery, která vznikla na objednávku festivalu – Mistrovská díla (s podtitulem Téměř přednáška) Čechoameričana Petra Kotíka. Libreto napsal Petr Kotík s Michaelem Rauem (též režisérem ostravské inscenace) podle textu Gertrudy Steinové Co to jsou mistrovská díla a proč je jich tak málo. Hodinová komorní opera byla uvedena bez přestávky v anglickém originále s českými titulky.Skladatel, dirigent a flétnista Petr Kotík (1942) je pozoruhodná postava mezinárodní hudební scény – v roce 1970 odešel do Spojených států, kde se postupně prosadil jako hráč i dirigent (dirigoval například premiéru Atlas Eclipticalis Johna Cage). V roce 2001 zorganizoval první bienále Ostravských dnů, v roce 2005 založil pro potřeby festivalu mezinárodní komorní orchestr pro soudobou hudbu Ostravská banda a v roce 2012 stál spolu s Jiřím Nekvasilem u zrodu NODO. Jeho rozsáhlé aktivity tvůrčí i organizační mu vynesly mezinárodní renomé osobnosti, která přináší soudobé hudbě nové impulzy.

Třebaže má Petr Kotík s lidskými hlasy skladatelskou zkušenost (právě na texty Gertrudy Steinové už zkomponoval až hypnotizující šestihodinové vokální dílo Many Many Women), jde v tomto případě o jeho první operu. Poněkud záhadně znějící podtitul „Téměř přednáška“ odkazuje na přednášku americko-francouzské literátky Gertrudy Steinové (1878–1946), kterou neproslavila ani tolik hloubka jejích filozofujících úvah, ale její pařížský bohémský salón, kam docházeli nejzajímavější umělci počátku dvacátého století – a hlavně lesbický vztah s Alicí B. Toklasovou, který podnítil její milostnou poezii.

Otázky Steinové – zda a nakolik je pro vznik nadčasového mistrovského díla podmínkou, aby tvůrce překonal svou identitu, jsou jistě zajímavé a z různých úhlů nazírání nad nimi uvažovala řada tvůrců – umělců i filozofů. Nakolik je ale dílo spjato s „identitou“ umělce (což Steinová docela vtipně popisuje tak, že „vás pozná váš psík“) je tázání, na které si každý tvůrce asi odpovídá po svém (a jinak). Pes, který byl na horizontu scény voděn na vodítku, se ke Steinové (ve skvělém podání sopranistky Kamaly Sankaram, která sama je mimo jiné i operní skladatelkou) coby své paničce nehlásil, „nepoznal“ ji – to by mohlo znamenat, že Steinová se přiblížila podstatě mistrovského díla (alespoň jak ji chápe ona) – nebo to nebyl její pes.

Jednoduchá scéna je tvořena třemi zdmi pokojíku, kde Steinová přemítá o svém tématu – od mluveného projevu přechází do zpěvu a zase zpět k mluvě v dialogu s houslistkou (vynikající Pauline Kim Harris) nebo hobojistou, které doplňuje sada bubnů a dřev. V pokojíku jsou tři křesla, stolek a knihovnička. V průběhu opery se objeví tři muži (tenorista Marty Coyle, barytonista Jeffrey Gavett a basista Adrian Rosas) v oblecích s kravatami a s klobouky na hlavách – aby se Steinové úvahami souhlasili nebo s ní polemizovali. Některé teze Steinové přednášky jsou promítány anglicky v různých grafických úpravách písma na zadní horizont.

Petr Kotík, který své dílo také sám dirigoval, je bezesporu renomovaný skladatel, ale pro svou první operu si vybral až příliš obtížné téma. Zhudebnění Steinové úvah ve formě opery naráží na problém nedivadelnosti – nedramatičnosti předlohy a i přes pokus režiséra Michaela Raua inscenaci oživit scénou, kdy Steinová je záludnostmi svých úvah přivedena k výbuchu ničivého vzteku z bezmoci dobrat se „řešení“, se „šustění papíru“ předlohy nepodařilo transformovat do plnokrevné opery.

Je řada příkladů, kdy hudební zpracování povýšilo literární předlohu – v tomto případě se tomu tak ale nestalo a „přednáška“ převážila nad divadlem. Dílo i jeho inscenace brala zvolené téma příliš „vážně“, přitom přítomnost psíka naznačovala, že ho šlo pojednat i s humorem a větším nadhledem. Hodnocení autorky: 60 %
***

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lang: Re:igen (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Smolka: Sezname, otevři se! (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Kotík: Mistrovská díla (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Komorous: No No Miya (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Wang: Encounter (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na