Operní panorama Heleny Havlíkové (172)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

No no miya
Po Kotíkově opeře ještě ten večer následovala evropská premiéra opery No no miya Rudolfa Komorouse. Zatímco Kotík a Smolka ve svých operách rezignovali na příběh, Komorouse pro operu z roku 1988 (premiéra v kanadském Vancouveru) inspirovala hra japonského divadla Nó. Sám si napsal i libreto volně podle hry japonského divadla Nó Nonomija Zeami Motokija ze čtrnáctého, resp. patnáctého století.Děj vychází z legendy o paní Rokudžó, která se po smrti svého manžela, prince, zamilovala do jeho mnohem mladšího nevlastního bratra, Zářivého prince Genži, a prožila s ním vášnivý milostný vztah, který se jí ale nepodařilo udržet. Zoufalství ze zlomeného srdce pronásleduje paní Rokudžó i po smrti a její duch, který způsobí i zabití Genžiho manželky, se na místo posledního setkání s milencem každoročně vrací. O tři století později se její duch setká s potulným budhistickým mnichem (Jeffrey Gavett), prosí ho, aby se za ni modlil. Vysvobodí ji ve finále opery Tanečník, který dramatickým tancem prolomí prokletí paní Rokudžó a konečně přinese její duši pokoj.

Komorous ve své hudbě necituje japonskou hudební idiomatiku, ale použil evropské kompoziční postupy včetně až líbivých melodií s jednoduchým akordickým doprovodem a orchestrem s celou rodinou příčných fléten od pikoly po basovou, saxofonem, basklarinetem, bicími, klavírem a pouze dvěma smyčcovými nástroji – houslemi a violoncellem. Komorousovo poetické kultivované zhudebnění starodávné tajemné legendy o krásné paní Rokudžó ve skvělém provedení sopranistky Katalin Károlyi se zapojením pětičlenného chóru (Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka) a rozsáhlými instrumentálními plochami pro taneční vrstvu opery není prvoplánovým propojením východní tradice a západní operní formy nebo snad (malicherným) svárem, která z nich „je lepší“, ale přiznáním, že tyto dva světy jsou odlišné a přitom vzájemně srozumitelné.

Opera má Preludium, Část I., Mezihru, Část II. a Závěr. Mezihra je použita jako svého druhu „zcizující“ prvek pro souhrnné odvyprávění a objasnění příběhu. Vypravěč (Josef Kaluža), jakýsi estrádní „šantala“, sedí v první řadě hlediště v saku, a když svůj výstup ukončí a povstane, ukáže se, že nemá kalhoty, ale jen pruhované trenky (patrně pro odlehčení jinak pochmurného příběhu).

Účinek křehkého komorního příběhu povýšila režie Jiřího Nekvasila: posadil diváky na jeviště, odkud sledovali labyrint příběhu a úvah jeho protagonistů v „dálavě“ řad hlediště divadla Jiřího Myrona skrze soustředěný taneční výkon Po-Ju Lina v choreografii Lucie Burešové inspirované japonskými pohybovými kánony. Pomalé obřadné pohyby do půl pasu nahého tanečníka v červené skládané suknici, v ruce s vějířem, střídaly prudké pohybové erupce.Hodnocení autorky: 70 %
***

Opera in statu nascendi
V sobotu 28. června bienále uzavřela další, třetí opera, která vznikla na objednávku festivalu – Setkání – Encounter  teprve třiadvacetileté čínské skladatelky Mojiao Wang, provedená v ostravském multižánrovém centru současného umění Cooltour. Světové premiéře předcházelo setkání tvůrců a inscenátorů s publikem, které velmi instruktivně dalo nahlédnout do procesu vzniku opery. Půvabným oživením bylo, že čínština byla tlumočena do angličtiny a ta do češtiny a zase naopak, podle toho, jak který účastník besedy který jazyk ovládal. Mojiao Wang (1982) je studentkou třetího ročníku skladby na Manhattan School of Music a zajímá se o nejrůznější druhy hudby, včetně rocku a jazzu. Účastnila se už Ostravských dnů 2013 svou skladbou Singing about Love pro vokální kvartet a kvartet bicích nástrojů. Vedení festivalu svým talentem zaujala natolik, že jí nabídli kompozici nové opery – téma si mohla vybrat. Mojiao Wang hledala vhodného libretistu, ale nebyla spokojena, nakonec se obrátila na svého otce, básníka a současně podnikatele, zda by jí libreto nenapsal. Na vlastní kompozici pak Mojiao zbývaly tři měsíce. Poslední noty, škrty a úpravy dopisovala ještě v den premiéry. Režie, na kterou zbývalo šibeničních několik dnů, se statečně ujala Xinsin Tang, režisérka čínského Velkého národního divadla (kde nastudovala mnoho klasických evropských oper).

Téměř paradoxně – ač je Moajio Wang ze skladatelů letošního ročníku NODO nejmladší, její opera byla vlastně nejtradičnější. Je to moralita s průhlednou „detektivní“ zápletkou: Mark (Marty Coyle) a Jane (Hyun Yi Kim) se před deseti lety seznámili při turistické návštěvě Tibetu, vášnivě se zamilovali a vzali – postupně však jejich vztah vychladl a nastoupilo odcizení. Nedostatky svého emočního života si Mark kompenzoval internetovými chaty, kde vystupoval jako Divokej pardál – odpověděla mu žena s nickem Karibská kráska a oba se do sebe přes internet zamilovali a rozhodli se sejít v tibetské Lhase. Poměrně brzy divák pochopí, že se ve Lhase po deseti letech opět sejdou dnešní manželé, jen s jinými „identitami“. To se i stane a toto odhalení vzájemné nevěry vyvolá zásadní krizi manželství, kdy partneři si nejsou jisti, zda ještě mohou doufat v další šanci na pokračování vztahu. Katarzi a naději přinese Tibeťan Lobsang Dambar (Adrian Rosas), který jim poví svůj příběh věrné lásky, kdy jeho milovaná žena a dcerka zahynuly při zemětřesení a on se ujal tří děvčátek, které zemětřesení připravilo o rodiče. Síla jeho lásky dá Markovi a Jane „druhou šanci“ – zda ji ale ještě dokážou využít, zůstane (naštěstí) nedořečeno.

Je třeba ocenit práci režisérky Xinxin Tang, že během několika dnů dokázala dát inscenaci sevřenou srozumitelnou podobu, která se neutopila v banalitě telenovel a dokázala dojmout.

Debata před premiérou, vedená v čínštině, angličtině a češtině asi nejpřesněji postihla svou povahou i hudební styly a zkušenosti, které mladá čínská skladatelka s evropským hudebním školením uplatnila. Hodnocení autorky: 50 %
***

Hledání témat
Letošní ročník NODO byl výborným průhledem do stavu, možností a také omezení nové opery. Ukazuje se, že „téma“, které dnešního autora zaujme a pocítí potřebu ho zhudebnit, je stejně významné jako způsob – forma, kterou ho zhudební. Klasická opera zpravidla přinášela „příběh“ – a publikum napříč staletími příběhy miluje. Z toho úhlu pohledu letošní bienále přineslo dva příběhy – Komorousovu No no miya a Setkání Moiiao Wang. Povšimneme si, že libreta těchto oper, vycházející z východní kulturní tradice, sice nekončí „happy endem“ ve stylu třeba evropské barokní opery, ale přinášejí „mravní ponaučení“ s odkazem na vůli bohů nebo přítomnost vyšší instance, osudu, jemuž jsme podřízeni. Ve finále tyto příběhy přinášejí katarzi – a naději, ne sice prvoplánovou idylu, ale rozhodně převažuje pozitivní přitakání možnosti „druhé šance“, smíření a dosažení klidu duše.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lang: Re:igen (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Smolka: Sezname, otevři se! (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Kotík: Mistrovská díla (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Komorous: No No Miya (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Wang: Encounter (NODO Ostrava 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na