Operní panorama Heleny Havlíkové (18)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ministerstvo kultury financování dvou oper v Praze začalo považovat za čím dále větší přítěž a začalo hledat řešení. Ještě pod vedením Václava Riedlbaucha začalo nesměle vyjednávat o spolufinancování Státní opery s hlavním městem Prahou a do rámce úvah se dostalo i řešení situace Hudebního divadla v Karlíně, zřizovaného Prahou. Pod vedením radního pro kulturu Ondřeje Pechy (ODS) dokonce vznikla pracovní skupina, která se měla situací zabývat a vypracovat pro hlavní město legislativní, ekonomické, historické i umělecké podklady. Sešla se však pouze jednou.

Současné ministerstvo Jiřího Bessera začalo ovšem konat – razantně, náhle. Těsně před Vánocemi v době všeobecného šetření „objevilo“ miliony na rekonstrukci Státní opery, která přitom procházela v minulých letech průběžnou obnovou za provozu a podle vyjádření jejího vedení to je tak možné dělat i dále. Nicméně MK rozhodlo s rekonstrukcí začít tak akutně a vehementně, že se divadlo má na konci této sezóny začátkem července zavřít. Podle Jiřího Bessera „stát v prvé řadě dá vydělat firmám a lidem, kteří se na rekonstrukci budou podílet“. Ačkoli ministr Besser prohlásil, že v žádném případě o sloučení obou operních souborů neuvažuje, ředitel Státní opery Oliver Dohnányi ze dne na den pod hrozbou odvolání rezignoval se slovy, že nehodlá asistovat u likvidace souboru.


V polovině ledna náměstek ministra kultura Radek Zdráhal v médiích potvrdil velkou reformu v rámci příspěvkových organizací Národního divadla a Státní opery. Uvedl, že v české metropoli je prostor pouze pro jeden operní a baletní soubor, který by působil v nově zrekonstruované Státní opeře, protože Národní divadlo prý není uzpůsobené pro uvádění velkých operních a baletních děl. A soubory opery budou podle jeho slov formou rekonkurzů sloučeny. „V Praze by podle představ ministerstva měl vzniknout nový operní a baletní soubor, s jedním orchestrem, který by fungoval jako nezávislá instituce s hlavním sídlem v dnešní Státní opeře. Nebyl by však totožný ani se souborem současné Státní opery, ani Národního divadla.“
Soubory podle náměstka Zdráhala rozpuštěny nebudou: „Můžeme říci, že budou sloučeny, ale pouze v tom smyslu, že každý umělec bude mít šanci v rámci reorganizace obhájit svou kvalitu, třeba formou konkurzů. Cílem reformy je koneckonců nejen zvýšení umělecké kvality, ale i zlepšení podmínek pro umělce a efektivnější nakládání s veřejnými prostředky.“ Jinde náměstek Zdráhal k tzv. rekonkurzům uvedl, že „se snažíme vytvořit legitimní podmínky pro všechny zaměstnance, aby se mohli popasovat v rámci například konkurzu nebo rekonkurzu – není jistá ta forma – o to, kdo dál bude pokračovat v nových souborech.“ V dalších vyjádřeních náměstek Zdráhal v polovině ledna tvrdil: „Budu usilovat o to, aby byly vytvořeny podmínky a právní prostředí pro formování nových souborů…. V žádném případě to ale nemá být likvidační krok souborů Státní opery. Spíše naopak, má to být o vytvoření podmínek pro kvalitativní vzestupnou tendenci opery i baletu a podmínek jejich existence. To je jediná priorita ministerstva kultury.. Má dojít samozřejmě i ke zlepšení podmínek pro samotné zaměstnance, to znamená jednak umělce a jednak také technickohospodářské pracovníky, protože nelze hovořit jenom o uměleckých složkách, ale bude se jednat i o reformu organizačního schématu technickohospodářských pracovníků.“ V Hospodářských novinách o čtrnáct dní později ovšem náměstek Zdráhal tvrdí: „Řešení se teprve rodí. Je pravděpodobné, že majetek a závazky Státní opery přejdou na Národní divadlo. Jdeme pro zřizovatele nejdražší cestou proto, abychom všem vytvořili legitimní podmínky být součástí nového tělesa. Měnit příspěvkové organizace a nezměnit jejich statut dost dobře nejde. V současných příspěvkových organizacích není mnoho nástrojů pro jejich efektivní řízení. V současnosti probíhá právní analýza, abychom zjistili, co všechno by se v jejich rámci dalo udělat. Musí to proběhnout tak, aby nevznikl nový moloch. Budova Státní opery poskytuje pro operu jedinečné možnosti. O Národním divadle všichni říkají, že to není prostor moc šikovný na hraní, ale je zase jedinečný citovým nábojem. Stavovské divadlo je ideální pro barokní repertoár. Je ale otázkou, zda pro nové uspořádání budou určující soubory nebo budovy.“

O těchto krocích se údajně ti, kterých se bezprostředně dotýkají, tj. představitelé Národního divadla i Státní opery, dozvídali z médií. Jiří Heřman, kterému v polovině roku 2012 končila smlouva na funkci šéfa opery Národního divadla se den po zveřejnění studie nového uspořádání pražské opery náhle dohodl s ředitelem Národního divadla Onřejem Černým na ukončení svého působení v čele opery ND ke konci roku 2012 v souvislosti s očekávaným spojením opery Národního divadla a Státní opery Praha. Jiří Heřman tento důvod dále upřesnil: „Nejsem přesvědčen, že reorganizaci lze realizovat v krátkém časovém horizontu bez dopadu na uměleckou úroveň.“ Ředitel Černý chce 11. února projednat s Radou ND jmenování Roka Rappla (uměleckým jménem Rocc) novým šéfem opery od 1. ledna 2012, Jiří Heřman má zůstal do konce sezóny 2012 zástupcem šéfa opery. Slovinec Rocc, současný šéf brněnské Janáčkovy opery, nabídku přijal s nadšením a zodpovědností. A šéf činohry ND Michal Dočekal zveřejnil, že považuje za nutné do plánované reformy, která by znamenala odchod činohry ze Stavovského divadla mluvit. A zásadně s takovým plánem v rozhovoru pro Lidové noviny 29. ledna nesouhlasí: „Mělo by se jasně zformulovat nebezpečí onoho lukrativního zhodnocení. Představa, že činohra bude fungovat jen v historické budově a na Nové scéně, je scestná. A ta výměna za Stavovské by byla hodně nevýhodná, technologie Nové scény je zastaralá, budova je zanedbaná, i když jak stárne, je čím dál lepší a my v ní chceme inscenovat nekonvenční dramaturgii. Přesto nepovažuji za možné vzdát se Stavovského divadla. Má-li o něj činohra přijít, je to historický nonsens, česká činohra se tam hraje přes dvě stě let. To je velmi vážné téma… budu se vehementně bránit tomu, aby byla činohra ze Stavovského vyobcována. Nehledě na to, že zkušenosti posledních let nás nutí k velké obezřetnosti. Obávám se těch, kteří se honosí tím, jak jsou šikovní a jak komercionalizací provozů sníží náklady. Zatím nevím nic konkrétního, ale je lepší dělat planý poplach, než pak stát před něčím nezvratným… Národní není krabice na umění… Máme právo dostat odpovědi na naše otázky… Nepřizvat odborníky z činoherní branže a nekomunikovat s lidmi uvnitř divadla je skandální.“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Idomeneo (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="16831" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments