Operní panorama Heleny Havlíkové (185)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Přesun děje z osmnáctého století do současnosti nešel Lazebníkovi nijak proti srsti – schéma příběhu dívky, která chce uniknout z pout žárlivého starce a oddat se mladému milému, není dobově podmíněno. Ovšem hlavní podíl na úspěchu inscenace mělo hudební nastudování italského dirigenta Carla Montanara (v posledním desetiletí si oprávněně vybudoval mezinárodní kariéru, diriguje po celém světě a je také hudebním ředitelem Velkého divadla ve Varšavě) – dokázal dát orchestru patřičnou rossiniovskou lehkost a jiskrnost. I prestissima, která nasazoval, orchestr i sólisté zvládali tak, že šestnáctiny doslova perlily a neslévaly se do nějaké zvukové šmouhy. A v těch nejchoulostivějších ansámblech ještě sólisté stihli přebíhat z pokoje do pokoje i z patra do patra po strmých točitých schodech. Jejich dechová kapacita zaslouží nejvyšší uznání.

Vítanou novinkou přenosu byly tentokrát i české titulky. Kino bylo zaplněno tak z jedné třetiny – informace o možnosti vidět výborné operní inscenace v kině Francouzského institutu patrně ještě nepronikla ke všem potenciálním zájemcům o operu.

Hodnocení autorky: 100 %

***

Foersterova Eva po faceliftingu
Liberecké Šaldovo divadlo na sebe často upozorňuje zajímavou dramaturgií, z posledních let připomeňme českou premiéru Pucciniho rané opery Edgar, Rubinsteinova Démona, Offenbachova Robinsona Crusoe, ale i Massenetova Dona Quichotta. A zanedlouho, v prosinci nás čeká operní novinka Sylvie Bodorové Legenda o Kateřině, kterou si liberecké divadlo dokonce objednalo u této přední současné skladatelky na námět spojený s Frýdlantskem. Liberečtí mají odvahu riskovat, že méně známými operními tituly diváky zaujmou. Platí to i pro nejnovější libereckou operní premiéru – Evu Josefa Bohuslava Foerstera, která se dnes dostala do kategorie dramaturgických objevů.Život Josefa Bohuslava Foerstera (1859–1951) ilustruje přechod opery (a hudebního stylu) devatenáctého století do dvacátého. Už jako dítě díky svému otci, který byl varhaník a ředitel kůru, poznal Smetanu a Dvořáka a jeho hudební styl je jimi značně ovlivněn – Leoš Janáček (jen o čtyři roky mladší) je naopak považován již za reprezentanta hudby dvacátého století. Z tohoto pohledu je připomenutí Foerstrovy Evy velmi zajímavé, protože se nelze vyhnout srovnání s Janáčkovou Její pastorkyní. Obě tyto opery (které patří k nejznámějším operám obou skladatelů) vznikaly v malém odstupu, prakticky souběžně na sklonku století podle dramat stejné autorky – Gabriely Preissové (Gazdina roba a Její pastorkyňa) a libreto si v obou případech upravili sami autoři – Foerster zvolil veršovanou formu, Janáček prózu. Hudební zpracování se však liší zásadním způsobem. Ačkoli Foerstera okouzlily slovácké zvyky a obřady, nebyl naturalista a přímé citace použil jen velmi stručně v tanečních scénách; lidová hudba mu podobně jako Smetanovi i Dvořákovi – na rozdíl od Janáčka – poskytovala jen výchozí inspiraci pro umělou stylizaci. Z kratičkých motivků, bohaté instrumentace a přediva polyfonie Foerster vystavěl monumentální architekturu tragické opery, v níž smrt není katastrofou, ale symbolem metafyzické očisty, aktem smíru a mystického vykoupení.

V době svého vzniku v letech 1895–1897 vnášela Eva do české pozdně romantické opery nové prvky především svým realistickým pohledem na vesnický život a hlubokým ponorem do psychologie člověka. V konfrontaci s vlnami nových uměleckých stylů provázejících přelom století se Eva vřadila do tradicionalistické smetanovské linie, která se téměř na celé další století stala kánonem, ideálem a mírou české národní opery až příliš neměnnou.

Stylové posuny v průběhu šedesáti let a postavení Evy v nich výmluvně dokládá srovnání šesti českých oper na náměty z venkovského prostředí s energickými ženskými hrdinkami. Smetanova Hubička (premiéra 1876) je malebně idylickým hudebním obrázkem, jehož projasněnost jen na chvíli zastíní tvrdohlavý spor milenců o políbení. Ani Dvořák se v Jakobínu (premiéra 1889) nevzdával laskavé smírnosti a líbeznosti, do níž vyústí rodinné rozepře i chvilkové poblouznění prostého kantora-muzikanta provdat svoji půvabnou dceru do vyšších kruhů. Hudební oporou zůstává Dvořákovi bohatství melodických nápadů v uzavřených operních číslech. Dramaturgicky Foerster tato schémata příkře láme – v Evě je venkovský život drsný, majetkové rozdíly staví nepřekonatelné hradby lidským citům a vedou k tragickým rozvratům. Při zpracování libreta se ale Foerster neodpoutal od umělé symetrie lumírovských veršů a hudebně věří velké romantické melodii a převažující tonální harmonii jako prostředkům vyjádření vypjatých citů a vášní tam, kde slova nestačí. Lidová hudba je pouze prvotní inspirací. U Janáčka vršení majetkových, rodových i vztahových konfliktů už rozbíjí tradiční stavbu opery ve prospěch prudce strhující živočišnosti. Nikoli stylizované verše, ale jadrný lidový jazyk včetně nářečí, žádná hudební stylizace folkloru, ale přímé použití „nápěvků“, odposlouchaných z řeči obyčejných lidí, a rozpad uzavřených árií do dravého spádu dramatu slov a hudby. Vývoj pokračuje – Alois Hába v Matce (1931) už nepotřebuje ani velký milostný příběh: hrdinkou mu je žena-matka, kterou adoruje pro její obětavost při výchově dětí, a hudební materiál rozšiřuje o čtvrttóny, které atonální kompozici dodávají další zvláštní syrové napětí. A pomyslným obloukem se Bohuslav Martinů ve své Veselohře na mostě (1937) vrací zpět k veselosti, nikoli však idylické a už vůbec ne sentimentální, ale k hravě ironické hře na operu.

Od své premiéry v Národním divadle (1899) byla Eva stálou součástí repertoáru řady našich operních divadel. I když byla uváděna méně často než díla Smetany, Dvořáka – ale i Janáčka, Blodka, Fibicha a Kovařovice, byla opakovaně nastudována v desítkách inscenací. Třebaže ještě v padesátých letech Evu v jednom roce uváděla najednou i tři divadla, od šedesátých let se začala z repertoáru českých divadel vytrácet, což byl osud i dalších Foersterových oper. Naposledy Eva zazněla v pražském Národním divadle – ale to bylo před třiatřiceti roky, v roce 1981. V roce 2004 ovšem Evu s úspěchem uvedl festival v irském Wexfordu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Il barbiere di Siviglia (Opéra national de Paris)

[yasr_visitor_votes postid="126599" size="small"]

Vaše hodnocení - Foerster: Eva (DFXŠ Liberec)

[yasr_visitor_votes postid="126300" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments