Operní panorama Heleny Havlíkové (189)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Najít dueta sopránu a basbarytonu není ve zvoleném repertoáru tak snadné. Testé zpíval árii Rodolfa z Belliniho Náměsíčné nebo Massimiliana z Loupežníků nebo dokonce vstupní árii Ferranda z Trubadúra z not, což kazilo celkový dojem a působilo až jako neúcta k publiku takového „gala“. A naděje, že zůstaneme ušetřeni „povinných“ orchestrálních meziher, když se na koncertě podíleli dva pěvci, se rozplynula: vystoupení sólistů prokládaly předehry – Belliniho Norma, Verdiho Traviata, Intermezzo ze Sedláka kavalíra (navíc nelogicky vložené mezi dvě árie z Verdiho Loupežníků). Ne, že by PKF – Prague Philharmonia hrála pod taktovkou polského dirigenta Łukascze Borowicze špatně, ale podzimní série dramaturgicky promyšlených koncertů v rámci projektu 20 let stylově k dvacátému výročí tohoto orchestru představila toto těleso reprezentativněji.

Celkově tak bylo první pražské vystoupení Diany Damrau spíše „ochutnávkou“ jejího mistrovství a dělalo dojem „čárky“ za další vystoupení. Škoda.

Hodnocení autorky: 65 %
***

Temná pražská Salome a Herodes v slipech
V letošním roce sto padesátého výročí narození Richarda Strausse je uvedení Salome ve Státní opeře jedinou operou tohoto pozdního německého romantika u nás. Za situace, kdy z patnácti Straussových oper naše divadla za celé poválečné sedmdesátiletí nastudovala pouze šest a Salome patří k nejčastěji hraným, není volba právě této opery nijak dramaturgicky nápaditá – navíc za situace, kdy Národní divadlo nemá – s výjimkou Veroniky Hajnové v roli Herodiady – vlastní obsazení pro hlavní role. Vzpomeňme, jak v roce 2009 při koncertním provedení Salome pod taktovkou Tomáše Netopila excelovala nejen Eva Urbanová jako Salome, ale i Jan Vacík jako Herodes, Aleš Briscein jako Narraboth a Yvona Škvárová v roli Herodiady.

Čtyřicátník Strauss patřil už k uznávaným symfonikům, když po wagnerovských počátcích přišel v opeře s dekadentně pojatými adaptacemi – biblického námětu v Salome a antické mytologie v Elektře. (Pro časovou orientaci připomeňme, že Její pastorkyňa, kterou padesátiletý Janáček začal bojovat o své uznání jako operní dramatik, měla svou brněnskou premiéru v roce 1904, o rok dříve než Salome.) Salome zkomponoval Strauss na zkrácený prozaický text hry Oscara Wilda, jejíž vyhlášenou inscenaci s režií Maxe Reinharda viděl v roce 1903 Berlíně. Příběh smrti proroka Jana Křtitele, kterému galilejský tetrarcha Herodes nechal setnout hlavu a přinést na míse své nevlastní dceři, vychází z Matoušova i Markova evangelia. Inspiroval umělce už od středověku. Ve Wildovi a Straussovi se příběh soustřeďuje na zhýčkanou princeznu Salome, zvyklou na splnění všech přání. Zatouží po vězněném prorokovi, ten však její vábení odmítne. Naopak její nevlastní otec Herodes po Salome chlípně dychtí. Když ji přiměje, aby mu zatančila striptýzový tanec, při kterém postupně odhazuje sedm závojů, vzrušením a touhou vybičovaný potlačí svůj strach ze zavraždění svatého muže a vyhoví zvrácené žádosti Salome o prorokovu hlavu. Když vidí, jak Salome fascinovaně líbá ústa mrtvého proroka, který ji zaživa políbit odmítl, zhnusen nechá Salome zabít. Drážďanská premiéra operní Salome v roce 1905 sice šokovala, ale Strauss zažil svůj první operní triumf. Zasloužil se o něj i český tenorista Karel Burian, první představitel Heroda a v mnoha prestižních německých divadlech proslulý interpret wagnerovských hrdinů. A Salome se stala rolí, v níž excelovala Ema Destinnová.

Inscenace vznikla v koprodukci s polskou Národní operou ve Varšavě a bylo to znát, když polští umělci převažovali nejen v obsazení, ale i v inscenačním týmu Mariusze Trelińského, ředitele varšavské opery, který si zakládá na otevírání operního žánru prostředky dnešních inscenačních postupů včetně těch filmových. Jeho inscenace Pucciniho oper, ale i Čajkovského Oněgina nebo Mozartova Dona Giovanniho, s nimiž se mu v koprodukcích podařilo proniknout do Washingtonu, Los Angeles, Berlína nebo Izraele, vyvolávají kontroverze. Taková je i jeho Salome ve Státní opeře. Treliński na ni aplikoval jednu z psychologických teorií, že děti vystavené sexuálnímu a jinému násilí mají v dospělosti tendenci tyto vzorce chování přebírat. Pro explicitní doložení této hypotézy inscenoval striptýzový tanec sedmi závojů, jak ho u Strausse Salome tančí pro Heroda, jako vzpomínku náctileté školačky, kterou muž v podobě inkarnace Jochanaana do nahého muže a v županu Heroda opakovaně znásilňuje. Aby pak ve finále, kdy (již dospělá) Salome líbá zkrvavenou hlavu mrtvého proroka, Herodes zhnusen obrazem toho, co do duše Salome sám zasel, vydal pokyn „Zabte tu ženu!“ – snad aby se zbavil nepříjemného obrazu sebe sama v takto nastaveném zrcadle. Na scéně slovenského scénografa Borise F. Kudličky, svého stálého spolupracovníka, a v kostýmech Marka Adamského Treliński přenesl biblický příběh do současnosti do domu manželů Herodesových, kteří si mohou dovolit služebnictvo ve smokinzích – do jejich obýváku, ložnice Salome a kuchyně, ve které se octnou i hašteřiví Židé v naddimenzovaných ruských papachách – prý coby Herodovy vidiny. Vše se odehrává v šeru jako v temně zvrácených představách Salome o mužích, ale i pod pokličkou domácího násilí, na kterém se svým mlčícím souhlasem podílí i Herodias, zde anorektická bulimička vyžírající lednici. Ovšem tma na jevišti je až za hranicí viditelnosti. Proměny míst děje zanikají a operu jen rušivě přerývají a třeba významná scéna sebevraždy Narrabotha (Zbigniew Malak) a objevení mrtvoly Herodem zůstaly nepostřehnutelné.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Collegium 1704 -V.Luks & B. Mehta (Collegium 1704 v Rudolfinu 2014)

[yasr_visitor_votes postid="131760" size="small"]

Vaše hodnocení - Strauss: Salome (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="131084" size="small"]

Vaše hodnocení - PKF–Prague Philharmonia -Ł.Borowicz & D.Damrau, N.Testé (19.10.2014 Praha)

[yasr_visitor_votes postid="131761" size="small"]

Mohlo by vás zajímat