Operní panorama Heleny Havlíkové (228): Pelmel místo hostiny a monumentální Berlioz
Když pražské Národní divadlo v roce 1963 uvedlo Lásku ke třem pomerančům v českých zemích vůbec poprvé (ve Smetanově divadle v hudebním nastudování Jaroslava Krombholce a v režii Georgije Pavloviče Ansimova), inscenace se stala mimořádnou událostí Pražského jara (navíc v rámci cyklu věnovaného 10. výročí Prokofjevova úmrtí s brněnskými inscenacemi Vojny a míru a Ohnivého anděla, ostravským nastudováním Semjona Kotka a plzeňskými Zásnubami v klášteře). Také tentokrát byla premiéra Lásky ke třem pomerančům součástí tohoto renomovaného festivalu. Už teď však lze říct, že se mimořádnou událostí nestala. A to ani v porovnání s nedávným ostravským nastudováním jiné Prokofjevovy opery – Ohnivého anděla. S dirigentem Robertem Jindrou režisér Jiří Nekvasil sugestivně posílil rozostřenost a nadčasovost tématu nejednoznačnosti mezi bránou nebes a pekel. Pražská premiéra Lásky ke třem pomerančům zůstala jen nezávaznou (nikoli nevázanou) podívanou. Pokud bychom, vedení Vizváryho koncepcí soudu, chtěli vynést „rozsudek“ ve sváru zástupců různých divadelních žánrů z prologu, „vyhráli“ ti, kteří při zapojení vlastní fantazie mohli získat představu o možnostech uvádění jedné z významných oper dvacátých let minulého století.
Hodnocení autorky 70 %
Sergej Prokofjev: Láske ke třem pomerančům
Hudební nastudování Christopher Ward, režie a choreografie Radim Vizváry, scéna Boris Kudlička, kostýmy Natalia Kitamikado, animace Kateřina Karhánková, sbormistr Martin Buchta, pohybová spolupráce Marek Zelinka, dramaturgie Ondřej Hučín.
Osoby a obsazení: Král Trefa, Kuchařka – Zdeněk Plech / Jan Šťáva, Princ – Aleš Briscein / Martin Šrejma, Princezna Clarice, Lineta – Veronika Hajnová / Andrea Tögel Kalivodová, Leander – Artur Mateusz Garbas / Roman Janál, Truffaldino – Jaroslav Březina / Josef Moravec, Pantalon, Ceremoniář – Jiří Brückler / Lukáš Zeman, Kouzelník Celio – Jan Hnyk / František Zahradníček, Fata Morgana – Eva Urbanová / Eliška Weissová, Ninetta – Jana Sibera / Marie Fajtová, Farfarello – Csaba Kotlár / Igor Loškár, Smeraldina, Nicoleta – Kateřina Jalovcová / Jana Sýkorová.
Národní divadlo v Praze, 1. premiéra čtvrtek 16. května 2019 v 19:00 hodin, 2. premiéra neděle 19. května v 19:00 hodin.
Velikášský Berlioz
Třebaže je na bilanci letošního ročníku Pražského jara samozřejmě ještě brzy, už teď se dá říci, že uvedení monumentálně pojatého hymnu Te Deum Hectora Berlioze (1803–1869) byl také v souvislosti se 150. výročím skladatelova úmrtí ambiciózní záměr, a to i vhodnou kombinací s programní symfonií pro violu a orchestr podle Byronova Harolda v Itálii. Americký dirigent John Nelson potvrdil svou pověst charismatického dirigenta, který umí rozvíjet především vyhlášenou berliozovskou instrumentaci v barvách i dynamice a „provádět“ posluchače mimohudebním obsahem programně koncipovaných kompozic. Z takto bipolárně koncipovaného programu vyzněl přesvědčivěji Harold v Itálii i díky oduševnělému výkonu violisty Karla Untermüllera jako nositele hudebního vyjádření pocitů poutníka – Berlioze při jeho cestě krásnou krajinou, v níž zní modlitba poutníků, milostné škádlení i orgie banditů, jak je plasticky vyjádřil Symfonický orchestr Českého rozhlasu.
V grandiózním Te Deum však John Nelson narážel na akustické limity Smetanovy síně. Berlioz toto dílo pro uvedení v mohutném pařížském chrámu svatého Eustacha v roce 1855 u příležitosti světové výstavy v Paříži podporované Napoleonem III. megalomansky určil dokonce pro devět stovek hudebníků. Nelson se v Praze musel spokojit „jen“ s 240 interprety včetně varhaníka Pavla Černého (harf dvanáct nebylo), kteří se vměstnali na pódium a emporu. SOČR ovšem zněl hlavně v žesťové sekci (šest pozounů a dvě tuby) a činelech přehlušeně, zatímco Slovenský filharmonický sbor, ač posílený Kühnovým smíšeným sborem, zanikal – i kvůli tomu, že soprány zněly ploše bez špičky. A Kühnův dětský sbor už neměl skoro vůbec šanci se prosadit. Tenorový part v podání Nicolase Phana se však z nejvyššího patra varhanní empory v přece jen ztišenější části Te ergo quasumus nad orchestrem nesl. I když také v tomto chvalozpěvu Berlioz variabilně využívá v jeho době nové možnosti nástrojů orchestru, z provedení pětačtyřicetiminutového díla ve Smetanově síni převládl dojem patosu, zvukové masy, příliš exaltované bombastičnosti, kterou má smysl prezentovat skutečně pouze při výjimečných příležitostech.
Hodnocení autorky 70%
Hector Berlioz: Harold v Itálii. Symfonie pro orchestr a sólovou violu op. 16, Te Deum op. 22.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu, John Nelson – dirigent, Karel Untermüller – viola, Nicholas Phan – tenor, Slovenský filharmonický sbor, Jozef Chabroň – sbormistr, Kühnův smíšený sbor, Jaroslav Brych – sbormistr, Kühnův dětský sbor, Jiří Chvála – sbormistr.
Pražské jaro, Smetanova síň Obecního domu, středa 15. května 2019 v 20:00 hodin.
Inspirace na dny příští
Collegium Vocale 1704 – Te Deum
František Ignác Tůma: Stabat Mater, Antonio Caldara: Motetti a due e tre voci, Antonio Lotti: Crucifixus a sei e otto voci, Antonio Caldara: Te Deum. Collegium Vocale 1704 a Collegium 1704, dirigent Václav Luks.
Kostel sv. Anny – Pražská křižovatka, úterý 21. května 2019 v 19:30 hodin, ouvertura ke koncertu s Václavem Luksem v 18:30 hodin.
Amilcare Ponchielli: La Gioconda
Dirigent Guillermo García Calvo, režie, scéna a kostýmy Pier Luigi Pizzi, světla Massimo Gasparon, choreografie Gheorge Iancu. Orchestre symphonique & chœur du Liceu, sbormistryně Conxita Garcia. Obsazení: Saioa Hernandez, Dolora Zajick, Ildebrando D’Arcangelo, María José Montiel, Brian Jagde, Gabriele Viviani ad. Záznam představení Gran Teatre del Liceu v Barceloně 10. dubna 2019.
Francouzský kulturní institut, úterý 21. května 2019 v 19:00 hodin.
Pražské jaro – Operní hvězdy čtyř generací
Koncert laureátů Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka.
Interpreti: Gabriela Beňačková – soprán, Veronika Holbová – soprán, Jana Sýkorová – mezzosoprán, Eliška Zajícová – mezzosoprán, Kiril Matvějev – tenor, Seongsoo Ryu – tenor, Roman Hoza – baryton, Peter Mikuláš – bas. Orchestr Národního divadla, dirigent Jaroslav Kyzlink.
Zazní árie a ansámbly z oper Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, P. I. Čajkovského, Sergeje Rachmaninova, Gioacchina Rossiniho, Giuseppa Verdiho, Giacoma Pucciniho, Pietra Mascagniho, Francesca Ciley, W. A. Mozarta, Ch. W. Glucka, Jacquese Offenbacha a Georgese Bizeta.
Dvořákova síň Rudolfina, středa 22. května 2019 ve 20:00 hodin.
Wotan – Egils Silins, Alberich – Thomas Gazheli, Loge – Štefan Margita, Mime – Arnold Bezuyen, Fricka – Ursula Hesse von Steinen, Erda – Renée Morloc, Fasolt – Christian Hübner, Fafner – Jozef Benci, Dcery Rýna – Kateřina Kněžíková, Jana Horáková Levicová a Václava Krejčí Housková, Freia – Maria Kobielska, Donner – Jiří Rajniš, Froh – Jan Petryka. Orchestr Státní opery, dirigent Andreas Sebastian Weiser.
Forum Karlín, čtvrtek 23. a neděle 26. května 2019 v 19:00 hodin.
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.