Operní panorama Heleny Havlíkové (228): Pelmel místo hostiny a monumentální Berlioz

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Když pražské Národní divadlo v roce 1963 uvedlo Lásku ke třem pomerančům v českých zemích vůbec poprvé (ve Smetanově divadle v hudebním nastudování Jaroslava Krombholce a v režii Georgije Pavloviče Ansimova), inscenace se stala mimořádnou událostí Pražského jara (navíc v rámci cyklu věnovaného 10. výročí Prokofjevova úmrtí s brněnskými inscenacemi Vojny a míru a Ohnivého anděla, ostravským nastudováním Semjona Kotka a plzeňskými Zásnubami v klášteře). Také tentokrát byla premiéra Lásky ke třem pomerančům součástí tohoto renomovaného festivalu. Už teď však lze říct, že se mimořádnou událostí nestala. A to ani v porovnání s nedávným ostravským nastudováním jiné Prokofjevovy opery – Ohnivého anděla. S dirigentem Robertem Jindrou režisér Jiří Nekvasil sugestivně posílil rozostřenost a nadčasovost tématu nejednoznačnosti mezi bránou nebes a pekel. Pražská premiéra Lásky ke třem pomerančům zůstala jen nezávaznou (nikoli nevázanou) podívanou. Pokud bychom, vedení Vizváryho koncepcí soudu, chtěli vynést „rozsudek“ ve sváru zástupců různých divadelních žánrů z prologu, „vyhráli“ ti, kteří při zapojení vlastní fantazie mohli získat představu o možnostech uvádění jedné z významných oper dvacátých let minulého století.

 

Hodnocení autorky 70 %

 

Sergej Prokofjev: Láske ke třem pomerančům

Hudební nastudování Christopher Ward, režie a choreografie Radim Vizváry, scéna Boris Kudlička, kostýmy Natalia Kitamikado, animace Kateřina Karhánková, sbormistr Martin Buchta, pohybová spolupráce Marek Zelinka, dramaturgie Ondřej Hučín.

Osoby a obsazení: Král Trefa, Kuchařka – Zdeněk Plech / Jan Šťáva, Princ – Aleš Briscein / Martin Šrejma, Princezna Clarice, Lineta – Veronika Hajnová / Andrea Tögel Kalivodová, Leander – Artur Mateusz Garbas / Roman Janál, Truffaldino – Jaroslav Březina / Josef Moravec, Pantalon, Ceremoniář – Jiří Brückler / Lukáš Zeman, Kouzelník Celio – Jan Hnyk / František Zahradníček, Fata Morgana – Eva Urbanová / Eliška Weissová, Ninetta – Jana Sibera / Marie Fajtová, Farfarello – Csaba Kotlár / Igor Loškár, Smeraldina, Nicoleta – Kateřina Jalovcová / Jana Sýkorová.

Národní divadlo v Praze, 1. premiéra čtvrtek 16. května 2019 v 19:00 hodin, 2. premiéra neděle 19. května v 19:00 hodin.

Pražské jaro 2019 – Vizionářský Berlioz – John Nelson (foto Ivan Malý)

Velikášský Berlioz
Třebaže je na bilanci letošního ročníku Pražského jara samozřejmě ještě brzy, už teď se dá říci, že uvedení monumentálně pojatého hymnu Te Deum Hectora Berlioze (1803–1869) byl také v souvislosti se 150. výročím skladatelova úmrtí ambiciózní záměr, a to i vhodnou kombinací s programní symfonií pro violu a orchestr podle Byronova Harolda v Itálii. Americký dirigent John Nelson potvrdil svou pověst charismatického dirigenta, který umí rozvíjet především vyhlášenou berliozovskou instrumentaci v barvách i dynamice a „provádět“ posluchače mimohudebním obsahem programně koncipovaných kompozic. Z takto bipolárně koncipovaného programu vyzněl přesvědčivěji Harold v Itálii i díky oduševnělému výkonu violisty Karla Untermüllera jako nositele hudebního vyjádření pocitů poutníka – Berlioze při jeho cestě krásnou krajinou, v níž zní modlitba poutníků, milostné škádlení i orgie banditů, jak je plasticky vyjádřil Symfonický orchestr Českého rozhlasu.

V grandiózním Te Deum však John Nelson narážel na akustické limity Smetanovy síně. Berlioz toto dílo pro uvedení v mohutném pařížském chrámu svatého Eustacha v roce 1855 u příležitosti světové výstavy v Paříži podporované Napoleonem III. megalomansky určil dokonce pro devět stovek hudebníků. Nelson se v Praze musel spokojit „jen“ s 240 interprety včetně varhaníka Pavla Černého (harf dvanáct nebylo), kteří se vměstnali na pódium a emporu. SOČR ovšem zněl hlavně v žesťové sekci (šest pozounů a dvě tuby) a činelech přehlušeně, zatímco Slovenský filharmonický sbor, ač posílený Kühnovým smíšeným sborem, zanikal – i kvůli tomu, že soprány zněly ploše bez špičky. A Kühnův dětský sbor už neměl skoro vůbec šanci se prosadit. Tenorový part v podání Nicolase Phana se však z nejvyššího patra varhanní empory v přece jen ztišenější části Te ergo quasumus nad orchestrem nesl. I když také v tomto chvalozpěvu Berlioz variabilně využívá v jeho době nové možnosti nástrojů orchestru, z provedení pětačtyřicetiminutového díla ve Smetanově síni převládl dojem patosu, zvukové masy, příliš exaltované bombastičnosti, kterou má smysl prezentovat skutečně pouze při výjimečných příležitostech.

 

Hodnocení autorky 70%

 

Vizionářský Berlioz

Hector Berlioz: Harold v Itálii. Symfonie pro orchestr a sólovou violu op. 16, Te Deum op. 22.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu, John Nelson – dirigent, Karel Untermüller – viola, Nicholas Phan – tenor, Slovenský filharmonický sbor, Jozef Chabroň – sbormistr, Kühnův smíšený sbor, Jaroslav Brych – sbormistr, Kühnův dětský sbor, Jiří Chvála – sbormistr.

Pražské jaro, Smetanova síň Obecního domu, středa 15. května 2019 v 20:00 hodin.

Amilcare Ponchielli: La Gioconda (zdroj Francouzský kulturní institut)

Inspirace na dny příští

Collegium Vocale 1704 – Te Deum

František Ignác Tůma: Stabat Mater, Antonio Caldara: Motetti a due e tre voci, Antonio Lotti: Crucifixus a sei e otto voci, Antonio Caldara: Te Deum. Collegium Vocale 1704 a Collegium 1704, dirigent Václav Luks.

Kostel sv. Anny – Pražská křižovatka, úterý 21. května 2019 v 19:30 hodin, ouvertura ke koncertu s Václavem Luksem v 18:30 hodin.

 

Amilcare Ponchielli: La Gioconda

Dirigent Guillermo García Calvo, režie, scéna a kostýmy Pier Luigi Pizzi, světla Massimo Gasparon, choreografie Gheorge Iancu. Orchestre symphonique & chœur du Liceu, sbormistryně Conxita Garcia. Obsazení: Saioa Hernandez, Dolora Zajick, Ildebrando D’Arcangelo, María José Montiel, Brian Jagde, Gabriele Viviani ad. Záznam představení Gran Teatre del Liceu v Barceloně 10. dubna 2019.

Francouzský kulturní institut, úterý 21. května 2019 v 19:00 hodin.

 

Pražské jaro – Operní hvězdy čtyř generací

Koncert laureátů Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka.

Interpreti: Gabriela Beňačková – soprán, Veronika Holbová – soprán, Jana Sýkorová – mezzosoprán, Eliška Zajícová – mezzosoprán, Kiril Matvějev – tenor, Seongsoo Ryu – tenor, Roman Hoza – baryton, Peter Mikuláš – bas. Orchestr Národního divadla, dirigent Jaroslav Kyzlink.

Zazní árie a ansámbly z oper Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, P. I. Čajkovského, Sergeje Rachmaninova, Gioacchina Rossiniho, Giuseppa Verdiho, Giacoma Pucciniho, Pietra Mascagniho, Francesca Ciley, W. A. Mozarta, Ch. W. Glucka, Jacquese Offenbacha a Georgese Bizeta.

Dvořákova síň Rudolfina, středa 22. května 2019 ve 20:00 hodin.

 

Richard Wagner: Zlato Rýna

Wotan – Egils Silins, Alberich – Thomas Gazheli, Loge – Štefan Margita, Mime – Arnold Bezuyen, Fricka – Ursula Hesse von Steinen, Erda – Renée Morloc, Fasolt – Christian Hübner, Fafner – Jozef Benci, Dcery Rýna – Kateřina Kněžíková, Jana Horáková Levicová a Václava Krejčí Housková, Freia – Maria Kobielska, Donner – Jiří Rajniš, Froh – Jan Petryka. Orchestr Státní opery, dirigent Andreas Sebastian Weiser.

Forum Karlín, čtvrtek 23. a neděle 26. května 2019 v 19:00 hodin.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na