Operní panorama Heleny Havlíkové (23)
Týden od 28.února do 6.března 2011
° Opera 2011 – první postřehy
° Transformace Národního divadla a Státní opery Praha – kdo co komu vysvětluje „správně“?
– Cui bono?
– Pondělní otevřený dopis ministrovi Besserovi …
– …čtvrteční jednání poslanců kulturního podvýboru…
– … odvolání Radima Dolanského…
– …a jmenování „správného vysvětlovacího tandemu“…
– …se zadáním zlikvidovat konkurenci, alespoň tu baletní, ovšem bez ekonomické rozvahy – záměrně
– Proč?
° Inspirace na dny příští
***
Opera 2011 – první postřehy
Bienále OPERA 2011, pořádané v Praze tentokrát již podesáté, je skutečně unikátní příležitostí zhlédnout ty operní inscenace, které ředitelé a šéfové deseti českých operních divadlech považují ze své dvouleté produkce za nejlepší. Nevím, že by někde ve světě podobný festival existoval. Možná si ani neuvědomujeme, že mít operní divadlo v skoro v každém krajském městě je vymoženost, o které si mnohé státy, považované za kulturní velmoci, mohou jen nechat zdát. Festival pokračuje až do poloviny března, podrobněji se k němu vrátím ve dvou následujících Operních panoramatech. Zatím alespoň několik postřehů.
Je skvělé, že zájem o vystoupení mimopražských divadel je velký. A reakce diváků jsou příznivé až nadšené. Myslím, že si dosavadní představení vstřícné přijetí zasloužila, protože jejich umělecká úroveň je v mnoha ohledech srovnatelná s tím, co se hraje v pražském Národním divadle, některé jsou v některých aspektech dokonce lepší. Když si uvědomíme rozdíl výše dotací nejen proti pražskému Národnímu divadlu, ale i Státní opeře, je taková úroveň mimopražských divadel vlastně zázrak.
Dirigenti
Především Petr Šumník v olomoucké Carmen a Miriam Němcová v ústeckých Hoffmannových povídkách zúročili velkou operní zkušenost, potvrdili svůj cit pro hudebně-dramatický žánr a stavbu kontrastu, pro vedení sólistů i sboru, zvukovou vyváženost. Pokrok je patrný u dirigenta Roberta Jindry, který ve velice obtížné partituře Massenetova Werthera ukázal, jak ho samostatná práce na velkých úkolech v Ostravě posouvá kupředu. Třebaže i těmto dirigentům se během pražských představení stalo, že někteří hráči nebo skupiny občas nehráli intonačně nebo rytmicky přesně, i přesto převážil celkový dojem, ze kterého vyzařovala energie a plné nasazení. Určitým zklamáním pro mě byl Ivan Pařík, kterého znám z Plzně jako dirigenta, který dokáže vystavět partitury s porozuměním pro styl a dává prostor pro vyznění emocím. V jeho strohém, až úsečném nastudování Jakobína mi chyběla dvořákovská vřelost, vroucnost. Zatím nejslabší výkon předvedl budějovický orchestr pod taktovkou Martina Peschíka při Otellovi.
Sólisté
Uvidíme, jak o ceně za mimořádnou interpretaci role rozhodne porota emeritních sólistů Národního divadla. Pro mě byl velkým zážitkem Steven Harrison, který svým lyrickým tenorem postihl blouznivou rozervanost Werthera, mladého muže, kterého nenaplněná láska dožene až sebevraždě. Nadchla mě Anna Klamo jako Olympie v ústeckých Hoffmannových povídkách a tak trochu lituji, že ústecká opera nepřijela s Lakmé, v níž s každou rolí se zlepšující koloraturní sopranistka exceluje. Slibný talent získala olomoucká opera v Barboře Poláškové. Její pojetí Carmen vychází z předností této mladičké mezzosopranistky: na první pohled se jeví jako půvabné neviňátko s tvárným vyrovnaným hlasem, ve skutečnosti dobře ví, co na muže prvoplánově zabírá a dokáže „zavrčet“. Pro plnější výrazové polohy nespoutané, divoké a vášnivé ženy ještě potřebuje více zkušeností, ale i režijní vedení, které by jí pomohlo najít širší rejstřík hereckých prostředků. Pěvecky se znělým barevným barytonem opět prosadil Jakub Kettner jako olomoucký Escamillo i ostravský Albert ve Wertherovi, v nichž ovšem nepřekonal svou kreaci Sancha jako jadrného komentátora bláznivých kousků svého pána. Tak trochu mimo hlavní soutěž byl dobrý výkon Frédérique Friess jako Desdemony: budějovický management ukázal, že umí najít kvalitního hosta náhradou za své domácí obsazení. Naopak – proti představením, která jsem viděla na domovských scénách – jsem byla rozčarovaná z výkonu Wei-Long Taa, jehož Hoffmann a hned vzápětí druhý večer (!) Otello sklouzli do silového zpívání úkor intonační přesnosti a plastické dynamiky.
***
Transformace Národního divadla a Státní opery Praha – kdo co komu vysvětluje „správně“?
Cui bono?
V podstatě chvályhodný záměr ministerstva kultury po letech zřizovatelské nečinnosti reformovat pražskou operu dostává čím dál tím zřetelněji obrysy umanutého a nijak nezdůvodněného návrhu na sloučení obou příspěvkových organizací – Národní divadlo má po Nové scéně pohltit i Státní operu. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči – po řadě ministerských výroků, které se vzájemně vyvracely, se zdá být jasno, resp. přímo ministr kultury Jiří Besser v rozhovoru pro ČT24 dne 3. března potvrdil, že ministerstvo kultury hledá konkrétní kroky, jak sloučit SOP s ND. Při vší úctě k zastupitelské demokracii, ministru Jiřímu Besserovi a jeho týmu jsme se zatím nedozvěděli, čím je tento záměr zdůvodněn. Ani to, proč to má být dle výročních zpráv právě hůře hospodařící Národní divadlo, které ke svým čtyřem scénám a čtyřem souborům (když – jak potvrdil ředitel ND Ondřej Černý – už teď nezvládá svůj provoz) si má přibrat ještě Státní operu, čímž konečně zlikviduje nepříjemnou konkurenci nejen v opeře, ale i baletu. Přitom ministerstvo opakovaně potvrdilo, že žádné analýzy, které by komplexně zmapovaly poslední léta fungování obou příspěvkových organizací MK včetně zřizovatelského podílu na jejich současném stavu, nemá. Nebo má, ale z neznámého důvodu je nechce zveřejnit. Ministrovo ujišťování na ČT24 dne 3. března, že „vše bude provedeno v rámci zvýšení kvality, v rámci zákonů a platných právních předpisů této země“, vyznívá bez patřičné opory.
Pondělní otevřený dopis ministrovi Besserovi …
V pondělí předaly dvě stovky zaměstnanců Státní opery ministru kultury Jiřímu Besserovi otevřený dopis, ve kterém vyjádřily svůj nesouhlas s dosavadním postupem ministerstva kultury a upozornily na návrh svého pověřeného ředitele Radima Dolanského, ve kterém navrhuje samostatnost Státní opery Praha s osobnostmi dirigenta Jana Lathama-Koeniga a Elaine Padmore a spolufinancování SOP za pomoci pražského magistrátu (text dopisu je k dispozici je zde) Podle ministra kultury Bessera je tento návrh chaotický. Zda tím myslel i vyjádření řady osobností, které podpořily samostatnost SOP, není zřejmé. Ministr zároveň dementoval, že by ministerstvo kultury chtělo postupovat podle materiálu teatrologa Josefa Hermana, od kterého se Jiří Besser opakovaně distancoval, naposledy v rozhovoru pro Český rozhlas 1 – Radiožurnál 4. března: „To je věc, kterou když jsem si na první pohled přečetl, říkám, tak to je nesmysl.“. Jaké jsou ty další podklady, které podle Jiřího Bessera jiní lidé z odborných kruhů dobrovolně bez poplatku dávají ministerstvu, se neví. Jiří Besser v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes dne 24. února řekl: „Já teď sbírám informace i od dalších teatrologů. Ale radši je nejmenuju, protože to, co se stalo panu Hermanovi, tedy že byl okamžitě dehonestován za to, co vymyslel…“
…čtvrteční jednání poslanců kulturního podvýboru…
Do kauzy se nově vložili i poslanci podvýboru pro kulturu, kterým Dolanský svoji představu v den svého odvolání prezentoval. Jeho členka, místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová z koaličních Věcí veřejných, ve čtvrtek prohlásila, že bude po Besserovi žádat vysvětlení jeho kroků. Za Dolanského koncepci se prý postavili poslanci podvýboru pro kulturu ze čtyř z pěti sněmovních stran.
…odvolání Radima Dolanského….
Ministr ovšem vzpurného Radima Dolanského hned ve čtvrtek odvolal. Prý nezvládl komunikaci: „Pan Dolanský měl ve Státní opeře udělat jako pověřený ředitel ty samé kroky jako Ondřej Černý v Národním divadle, tzn. všem souborům vysvětlit, o co ministerstvu kultury jde“, uvedl pro ČT24 ministr Besser. Ovšem vysvětlit, o co vlastně ministerstvu kultury jde, se ve vztahu k veřejnosti věrohodně dosud nepodařilo vysvětlit ani ministerstvu. Podle náměstka Radka Zdráhala na stránkách MK Dolanský cíleně bojkotoval veškerou předem dohodnutou spolupráci. Za svého, dnes už bývalého pověřeného ředitele Dolanského se zaměstnanci SOP postavili. Dolanský tvrdí, že měl za úkol maximálně snížit náklady a hledat cesty jak zvýšit kvalitu a zefektivnit provoz Státní opery. Oba úkoly podle svých slov splnil a dokládá to faktickými výsledky.
Je to už druhá změna ve vedení SOP během dvou měsíců, neboť loňského 20. prosince na funkci ředitele SOP rezignoval ředitel Oliver Dohnányi. Tehdy svou rezignaci odůvodnil tím, že nechce asistovat u likvidace souboru Státní opery v situaci, kdy by byl stejně ještě téhož dne ministrem z pozice ředitele odvolán.
…a jmenování „správného vysvětlovacího tandemu“…
Dočasně, jak potvrdil ministr Besser v České televizi, do SLOUČENÍ osobu souborů, povede SOP současný ředitel Národního divadla Ondřej Černý. V Impulsech Václava Moravce 28. února se Ondřej Černý chválil, že „na frontě Národního divadla panuje klid… situace je tam v podstatě docela stabilizovaná“. Na rozdíl od Dolanského si Černý za takový postup i svoje představy zasloužil od ministra kultury ve vysílání ČT24 veřejnou pochvalu: “Já osobně si stojím za tím, že dva lidé, kteří jsou schopni vysvětlit postupy MK – jak v České filharmonii Radek Zdráhal, tak v ND Ondřej Černý, tak budou tím správným tandemem pro to, aby to byli schopni vysvětlit i ve SOP.“ Radek Zdráhal se o to snažil v minulosti ve Státní opeře už dvakrát. Na rozdíl od Dolanského prý komunikaci zvládl. Na adresu zaměstnanců SOP ovšem ministr na ČT24 zahrozil: „ Pokud zaměstnanci nebudou schopni akceptovat a vyslechnout tento názor a akceptovat zřizovatelskou funkci státu a ministerstva kultury, pak samozřejmě může dojít k nějakému dalšímu problému.“
…se zadáním zlikvidovat konkurenci, alespoň tu baletní, ovšem bez ekonomické rozvahy – záměrně
Ondřej Černý v polovině února odevzdal podle požadavku ministerstva operační plán majetkového sloučení ND a SOP k 1. lednu 2012. Podrobnosti jsou ovšem obyčejným smrtelníkům neznámé, protože Černého plán stejně jako audit hospodaření ND smějí znát jen ministerští úředníci. Jaká nedorozumění vlastně chce Černý vysvětlovat zaměstnancům SOP, není zřejmé. Co Černý rozumí nutnými změnami za pomoci Roka Rappla, který po pouhé roční brněnské šéfovské zkušenosti už o řízení Státní opery po boku Černého jedná, se ale dá postupně dovodit z jeho prohlášení pro média. Pro Mladou frontu Dnes Černý 7. března prozradil: „Mechanické sloučení je jednou z možností, ale ne jedinou. Jak už jsem řekl, konkrétní varianta bude známa do poloviny dubna. Nicméně ať už to dopadne jakkoli, tak otevřeně říkám, že problémem je existence dvou baletů. Praha by měla mít jeden velký balet, podobně jako třeba Vídeň.“
V Impulsech Václava Moravce 28. února nastínil Ondřej Černý svoji vizi takto: „Víte co, tam jde o to, jak, co si od toho vlastně představujeme. Je v tuto chvíli zcela jasné, že pokud by mělo dojít ke sloučení, tak jediná varianta je sloučení takové, kterého si divák vůbec nevšimne. A nevšimne si ho podle mého názoru takové dvě, tři sezóny, protože je představitelné teď ještě, za měsíc už možná ne, protože ten čas skutečně kvapí, skutečně majetkové sloučení Státní opery s Národním divadlem s tím, že Národní divadlo převezme veškeré pracovně právní vztahy. To považuji za zcela zásadní, protože v tuto chvíli, a tento moment by samozřejmě měl vnést i určitý klid vlastně do té, do Státní opery, protože si myslím, že ten, že ten, pokud si odečteme určité, řekněme, emocionální až revoluční naladění ve Státní opeře, tak samozřejmě primárně ten problém je jaksi existenčního strachu o jaksi o zaměstnání. Pokud by se toto deklarovalo zcela jasně, tak si myslím, že ta věc je zvládnutelná k 1. 1. 2012, i když samozřejmě, bych řekl, s obrovským úsilím, o tom není sporu.“ Od ekonomiky dal ale Černý ruce pryč: „Co se týče ekonomické rozvahy, víte, my jsme ji tam (míněno do Operačního plánu majetkového sloučení) nedali záměrně, protože samozřejmě v okamžiku, kdy nahodíte nějaká čísla, v tu ránu ta čísla se do určité míry stávají závaznými.“Záměrně Černého cituji doslovně, aby si každý čtenář mohl učinit vlastní představu o situaci, kdy se v boji o vlastní přežití lámou charaktery.
Proč?
Jak vlastně dospěl ministr kultury k názoru, že v Praze není místo pro dva operní soubory, se stále můžeme jen dohadovat. Ministr kultury Besser je vzděláním dentista a jistě se v oblasti kulturní politiky státu snaží za pomoci nejrůznějších poradců rychle zorientovat. Proč by ale jeho názor měl zásadním způsobem změnit kulturní život Prahy, formovaný po desetiletí, ba století? Jen proto, že byl politickými vyjednáváními po volbách vynesen do rozhodovací pozice v kultuře? Je úředník placený z našich daní, stejně jako jím byl odvolaný Radim Dolanský.
***
Inspirace na dny příští
V úterý 8. března Pokračuje 11. ročník festivalu OPERA 2011 zbrusu novým nastudováním Samsona a Dalily Camilla Saint-Saënse, kterým opera Slezského divadla otevřela v Opavě své nové zrekonstruované divadlo. Liberecká opera přiveze ve čtvrtek do Stavovského divadla u nás neznámou ranou Pucciniho operu Edgar.
Státní opera připravila na čtvrtek obnovenou premiéru Donizettiho Lucie z Lammermooru. V neděli vystoupí ve Španělském sále Pražského hradu s recitálem písní a árií Štefan Margita. V rámci přehlídky Hudba Pražského hradu se s ním představí také sopranistka Kateřina Kalvachová-Šmídová.
Přehlídka hudebního divadla Opera 2011
Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3 – Vltava
Zvukovou podobu Panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
