Operní panorama Heleny Havlíkové (234)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Tramvestie, ND 2019 (foto Patrik Borecký)

Opera? Nova??
Po zkušebním loňském nultém ročníku se letos od 23. do 27. června převážně na Nové scéně Národního divadla v Praze konal první ročník přehlídky OPERA NOVA. Oproti loňské nabídce s jedenácti performancemi byla ta letošní, opět pod vedením Petra Kofroně, v době přípravy ještě uměleckého ředitele obou operních souborů Národního divadla a Státní opery, a hudebníka a producenta Ivana Bierhaznla, výrazně chudší a vyvolávala spíš řadu otazníků, než aby provokovala neotřelými přístupy k opernímu žánru.

Ze šesti festivalových představení jsem sice kvůli termínovým kolizím viděla jen tři (znovu inscenaci Národního Tramvestie Petra Wajsara recenze premiéry ZDE jejíž festivalové představení bylo ohroženo výpadkem techniky, Patterns a Poselství – Poslední láska dr. Kafky). Inscenaci opery Rudolfa Komorouse Němý kanár znám z jejího loňského uvedení na festivalu NODO (New Opera Days Ostrava). Ale i tak dávám do titulku hlavně otazníky.

První otázka souvisí právě s termíny. Divácké zázemí produkcí zařazených do programu Opery Nova se dozajista rekrutuje z jiných segmentů publika než tradiční opera a volné termíny na Nové scéně, kde se střídají soubory činohry a Laterny magiky, jsou omezené. Festival se však termínově nevyhnul přímo v rámci Národního divadla bezprostřednímu střetu s premiérou Smetanova Dalibora v historické budově a také kolidoval s dalšími festivaly, jež mají na programu operní produkce. To nesvědčí o tom, že by Národnímu divadlu na festivalu příliš záleželo a našel pro něj vhodnější časový prostor.

Druhé tázání se týká žánrového vymezení daného názvem Opera Nova. Petr Kofroň se ve svém úvodním slově k festivalu svěřuje, že současné opery, vycházející z tradičního pojetí tohoto žánru, jsou pro něj z uměleckého hlediska nezajímavé. A mnohem víc ho přitahuje „instrumentální divadlo“ jako nový druh propojení zvukové a divadelní složky. Festival tak trpí žánrovou neujasněností. Pokud slovo „opera“ v názvu festivalu nechápeme obecně jako dílo, ale jako pojem odkazující k žánru hudebního divadla, v němž je podstatnou složkou zpěv, pak není jasné, proč právě Petr Kofroň vede festival s takovým označením. Scénické provedení tří raných kompozic Steva Reicha (Phase Patterns, Music for Pieces of Wood a Four Organs) slovenským souborem Cluster Ensemble patřilo spíše na některou z přehlídek pohybového divadla a do filmového klubového prostředí by se hodilo Poselství – poslední láska dr. Kafky, jakýsi kinematografický melodram, který podle vzpomínek Kafkovy přítelkyně Dory Diamant a lékaře Roberta Klopstocka sestavil maďarský tvůrce audiovizuálních projektů Tibora Szemzö se svým souborem The Fodderbasis.

A konečně otázka nejzásadnější – jaké vlastně byly Kofroňovy kompetence v rámci Národního divadla, když si ze své umělecky nejvyšší pozice, kterou až do května zastával, stěžuje na podmínky pro uspořádání takového festivalu. A když z pozice divadla, nesrovnatelně štědřeji dotovaného než Národní divadlo moravskoslezské a Ostravské centrum nové hudby, závidí ostravskému NODO luxusnější finančně-provozní podmínky. A neuvědomuje si, že to je „buldočí“ entusiasmus Petra Kotíka a Jiřího Nekvasila, že od roku 2012 dokázali stvořit bienále, jež je svým objevováním nových možností operního žánru kvantitativně a hlavně kvalitativně o mnoho úrovní výš: iniciuje vznik nových oper (z českých skladatelů Martin Smolka, Petr Kotík, Petr Cígler, František Chaloupka), objevuje pro tuzemské diváky opery Johna Cage, Salvatore Sciarrina, Bernharda Langa, Richarda Ayrese, Rudolfa Komorouse nebo Iannise Xenakise. Loni si Jiří Nekvasil dokonce troufl na světovou premiéru šestinotónové opery Přijď království Tvé Aloise Háby, od jejího dokončení v roce 1942 neuvedené.

Letošní ročník Opera Nova sice několika málo strohými větami zahájil ředitel Národního divadla Jan Burian, ale nešlo se zbavit dojmu, že přehlídka je v rámci tohoto kolosu spíše trpěný než hýčkaný novorozenec. Takže největším festivalovým zážitkem bylo úvodní přilípnutí desetiminutové ochutnávky ze čtyři roky staré brněnské inscenace Vévodkyně a kuchařka na motivy románu Ladislava Fukse s hudbou Ivana Achera, v níž se zaskvěly Soňa Červená a Vanda Šípová. Uvidíme, nakolik nový umělecký ředitel obou operních souborů Národního divadla Per Boye Hansen dostojí svému ujištění z únorové tiskové zprávy, když přislíbil další pokračování tohoto žádoucího festivalu. A věřme, že to bude na úrovni, která bude odpovídat závazku naší první scény pečovat o soudobou operní tvorbu.

 

Hodnocení autorky 50 %

 

Opera Nova 2019

Přehlídka současného hudebního divadla na Nové scéně Národního divadla v Praze, 23. až 27. června 2019.

 

Aleš Březina: Charlotte. Tříbarevná hra se zpěvy (zdroj ND)

Inspirace na dny příští

Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy

Hudba Aleš Březina, libreto Alon Nashman, scénografie a režie Pamela Howard, hudební nastudování Peter Tiefenbach, světelný design Patrick Lavender, pohybová režie Marie-Josée Chartier, Produkce Kaitlin Hickey.

Osoby a obsazení: Paulinka Bimbam – Ariana Chris, Amadeus Daberlohn – Andrew Cohen, Birgit / Barbara – Kayleigh Gorka, Albert Kann / Papež – Chris Lucas, Dědeček / Člen fakulty / Herr Schmidt – David Ludwig, Franziska / Babička – Tracy Michailidis, Charlotte Kann – Shaina Silver-Baird.

Instrumentální soubor: Peter Tiefenbach, Ben Promane, Michele Verheul, Kimberly Jeong.
Kanadské divadlo Theaturtle.

Nová scéna 1. a 2. července, festival Smetanova Litomyšl 5. července 2019.

 

Václav Praupner: Kirké (Circé), 1789

Hudební nastudování a dirigent Marek Štryncl, choreografie a režie Helena Kazárová, nastudování textu a koordinace s hudbou Věra Šustíková, scéna Václav Krajc a Jiří Bláha, kostýmy Roman Šolc, hudební spolupráce Daniel Wiesner, světla Mojmír Ledvinka, líčení a vlásenky Irena Křížová.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments