Operní panorama Heleny Havlíkové (235)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
Václav Praupner: Kirké, Musica Florea a Hartig Ensemble (foto Daniel Rozsnyó)

Úskalí při objevování zapomenutého
Dalším souborem v oboru stylově poučené hudební interpretace, který se hned zkraje prázdnin prezentoval novou inscenací, byla Musica Florea Marka Štryncla. Jejím letním působištěm se stalo nádvoří pražské Hudební a taneční fakulty AMU. Zbudovala na něm svou převoznou dřevěnou divadelní scénu Florea Theatrum vytvořenou po vzoru barokních jevištních technologií s jejími efekty hloubkové perspektivy a důmyslné výměny bočních kulis, prospektů a sufit.

Svoji pozornost Musica Florea ve spolupráci se souborem Hartig Ensemble – Tance a balety tří století tentokrát zaměřila na melodram a v hudebním nastudování Marka Štryncla a v režii a choreografii Heleny Kazárové uvedla Kirké Václava Praupnera.

Melodramu, této svébytné a interpretačně náročné formě střídání mluveného slova pro činoherce a hudby, jak ji v 70. letech založili Jean-Jacques Rousseau (Pygmalion, 1770) a Jiří Antonín Benda (Ariadna na Naxu, 1774 a Medea, 1775), se dnes věnuje málokdo. Je zásluhou Věry Šustíkové, že se melodram snaží pěstovat a novými kompozicemi rozhojňovat na festivalu melodramu – letos se konal už 22. ročník. A Věra Šustíková se podílela také na nastudování Kirké jako dramaturgyně a režisérka slova v koordinaci s hudbou.

Scénický melodram Kirké vytvořil Václav Praupner (1745-1807) v roce 1789 na anonymní německé libreto připisované Karlu Wahrovi, tehdejšímu řediteli Nosticova divadla, se kterým Praupner v té době spolupracoval. Kirké koncipoval Praupner jako velký monolog této mocné kouzelnice, do kterého jen jediným výstupem vstoupí bůh Pluto. Kompozičně Praupner se zběhlostí ve stylu vrcholného klasicismu a uměním hudebního vyjádření dramatických situací navázal na Bendovu tradici rychlého střídání mluveného slova bez hudebního podkresu a samostatných krátkých hudebních částí, které rozšířil kromě předehry také o rozsáhlejší taneční čísla. Zda byla Kirké v Nosticově nebo Thunovském divadle skutečně provedena, prameny zatím nepotvrzují. Po objevení partitury v archivu pražského křížovnického konventu ve 30. letech 20. století byla Kirké v roce 1956 nahrána v Československém rozhlase s Marií Vášovou v titulní roli (dirigent Josef Hrnčíř).

Václav Praupner: Kirké, Musica Florea a Hartig Ensemble (foto Daniel Rozsnyó)

Libreto zhruba hodinového díla je volnou adaptací Homérovy Odyssey. Dle uváděného českého překladu Vladimíra Petrovského inovovaného Věrou Šustíkovou (názvy postav jsou dále převzaty z programové brožury) melodram začíná výstupem rozzuřené Kirké, která zničila na ostrově vše, co jí připomínalo řeckého krále Odysea. Když bouře zahnala jeho loď na její ostrov Aiaiu, zamilovala se do něj, ale Odyseus toužil po návratu na Ithaku a od Kirké s pomocí její důvěrnice Skily uprchl. Kirké svolává přírodní síly i nadpřirozené zjevy a vzývá boha Plutona, aby ji pomstil. Marně. Zoufá si a proklíná svou nesmrtelnost, kvůli které její utrpení nikdy neskončí. A nikoli smrtí, ale nesmrtelností se rozhodne pomstít zradu Skily, kterou zakleje do skály vrostlé do mořského dna a na věky rozdírané příbojem. Vztah Kirké a Odyssea je tak v melodramu pojat odlišně od Homérovy verze, v níž Kirké při odjezdu ze svého ostrova Odysseovi naopak pomáhá, a je to Skylla, která Odyssea a jeho loď smrtelně ohrožuje.

Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel Marek Štryncl založil soubor Musica Florea v roce 1992 se záměrem oživovat dnes zapomenutá díla skladatelů českého baroka a klasicismu. Svůj interpretační záběr však rozšiřuje i na romantismus, jak s úspěchem předvedl například na letošním Pražském jaru při uvedení Requiem Des dur Roberta Schumanna. Nastudování Kirké ale na interprety kladlo zcela nové požadavky. Rychlé střídání mluvených vět a kratičkých hudebních motivků je i po několika málo vteřinách interpretačně náročné na koordinaci a preciznost neustálých nových a nových hudebních nástupů, které však nebývaly vždy přesné. Štrynclovi a orchestru Musica Florea se zatím nedařilo skloubit inscenaci do konzistentního celku.

Václav Praupner: Kirké, Musica Florea a Hartig Ensemble (foto Daniel Rozsnyó)

Naříkání a spílání čarodějky Kirké nad zradou Odyssea a vyvolávání boha Plutona se v provedení Dity Hořínkové oblečené v těžké říze utápělo v jednotvárném patosu. A v tomto stylu pojal svůj výstup také Jiří Klem jako Pluto. Alespoň taneční výstupy sudiček s přadeny nití a nůžkami a fúrií v „divokých“ maskách a kostýmech s netopýřími křídly vnesly do inscenace oživení, protože Helena Kazárová ve své režii nevyužila efekty výměny dekorací, které skýtá jevištní technologie Florea Theatrum. Scéna po celou dobu zachycovala skaliska se stromy po stranách a vodními vlnami v pozadí. Pár pšouknutí mlhy, kouř z obřadní nádoby na trojnožce nebo ruka nad vlněním vody a tanec s hnáty vyvolávaly spíše úsměv.

Zda skutečně mohla mít Praupnerova Kirké v 80. letech 18. století takovou hudební i scénickou podobu, o jejíž rekonstrukci se novodobí interpreti pokoušeli, můžeme jen odhadovat. Aby takový resuscitační pokus fungoval i na dnešního diváka, vyžadoval by větší preciznost a nápaditost.

Václav Praupner: Kirké, Musica Florea a Hartig Ensemble (foto Daniel Rozsnyó)

Václav Praupner: Kirké (Circé)
Hudební nastudování a dirigent Marek Štryncl, choreografie a režie Helena Kazárová, nastudování textu a koordinace s hudbou Věra Šustíková, scéna Václav Krajc a Jiří Bláha, kostýmy Roman Šolc, světla Mojmír Ledvinka, líčení a vlásenky Irena Křížová.

Osoby a obsazení: Kirké – Dita Hořínková, Pluto – Jiří Klem, Sudičky-Moiry: Atropos (Neodvratná) – Michaela Bartlová, Klóthó (Předoucí) – Lenka Kantorová, Lachesis (Udělující) – Anna Slaninová, Furie – Ladislav Beneš a Miroslav Stehlík, Pomsta – Ondřej Dlohoš, Zlost – Jan Štrachal.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na