Operní panorama Heleny Havlíkové (236)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Navždy si uchovám okouzlení nejen z její Maršálky, ale i z dalších rolí. Když při open-air gala koncertě na Mezinárodním festivalu Český Krumlov v roce 2009 srdnatě prohlásila, že bude zpívat za každého počasí, aby pak s nadhledem v modelové dekoltované róbě okomentovala rozdíl mezi „chilly“ počasím a „warm“ atmosférou, kterou cítila z publika, byl její výkon i v tehdejším chladu fascinující. A nezapomenutelné jsou také báječné dva rozhovory, které jsem měla tu čest s Renée Fleming vést. Právě proto, že umění i osobnost Renée Fleming tolik obdivuji, nebudu její nynější pražský recitál hodnotit.

Nelze však pominout, jak doslova hanebně hrál Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Elli Jaffeho – v samostatných číslech i jako doprovazeč. Lépe rychle zapomenout.

Renée Fleming, FOK, Elli Jaffe (zdroj FOK 2019)

Renée Fleming
Na programu písně a árie nebo instrumentální části z oper Wolfganga Amadea Mozarta, Siegfrieda Ochse, Georga Friedricha Händela, Franze Schuberta, Gioacchina Rossiniho, Licinia Refice, Francesca Paola Tostiho, Giacoma Pucciniho, Antonína Dvořáka, Friedricha von Flotowa, Leonarda Bernsteina a Richarda Rodgerse – Oscara Hammersteina II.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent Elli Jaffe.
Obecní dům Praha, Smetanova síň, úterý 9. července 2019.

Luciano Pavarotti (zdroj oddpavarottiblog.wordpress.com)

Pavarotti – stále „jen“ legenda
Záhy po červnové premiéře a uvedení na karlovarském filmovém festivalu se i do naší kinodistribuce dostal nový britsko-americký životopisný dokumentární film režiséra Rona Howarda (střih Paul Crowder) o Lucianu Pavarottim. Po úvodní a závěrečné stručné charakteristice Pavarottiho osobnosti sleduje chronologickou linii života chudého venkovského chlapce po světovou megastar. Nejsem odborník na kinematografii, abych byla kompetentní hodnotit z filmařského hlediska snímek režiséra, který získal za film Čistá duše o geniálním matematikovi Johnu Nashem Oscara a jehož snímky The Beatles: Eight Days a Week – The Touring Years, Oheň, Noviny, Apollo 13 nebo Šifra mistra Leonarda patří k oceňovaným.

Z mého pohledu je film o „králi vysokých c“, který dostal operu až na fotbalové stadiony a před miliony diváků, zajímavý hlavně autentickými video-nahrávkami z privátního domácího prostředí. Skýtá také možnost porovnat, byť jen v ukázkách, vývoj Pavarottiho hlasu a techniky od jeho debutového Rudolfa v Pucciniho Bohémě v roce 1961 a dechových „lekcí“ Joan Sutherlandové přímo během jejich společného vystupování přes vrcholnou éru po období, kdy jeho tenor, který tak štědře rozdával i v rockové hudbě a při charitativních projektech, už jevil známky opotřebení.

Luciano Pavarotti (zdroj YT)

Dobrat se více vrstevnatého pohledu na Pavarottiho nejen jako umělce, ale i člověka se Ron Howard snaží také prostřednictvím aktuálních a mnohdy i bolestných osobních komentářů první i druhé manželky, dcer milovaných i zanedbávaných, milenek, asistentek, kolegů sólistů Plácida Dominga, Josého Carrerase nebo Angely Gheorghiu, ale i dirigenta Zubina Mehty nebo rockera Bono Voxe. Poučná jsou až drsně pragmatická vyjádření Pavarottiho agentů, kteří na něm vydělávali miliony.

Film nese podtitul Hlas, muž, drama, legenda. I když prý měl Howard neomezený přístup do rodinného archivu a film zlehka poodkrývá i odvrácené strany Pavarottiho slávy (porušování exkluzivní nahrávací smlouvy), některá kontroverzní témata – daňové kličkování, hvězdné manýry, kdy odříkal vystoupení, hypochondrii, spory o dědictví nebo napjaté vztahy tří tenorů – zůstala tabu. Howard tak spíše než drama podpořil obraz legendy. Jeho manželka ve filmu vystihuje: „Luciano nikdy nic neplánoval. Věci se děly.“ Škoda. Když už se podařilo shromáždit tolik dokumentů, vypořádat tolik autorských práv a přimět Pavarottiho dcery poprvé po zpěvákově smrti k rozhovoru, osobnosti takového formátu, jakou byl Pavarotti, by takové zlidštění neuškodilo. Ba právě naopak.

Pavarotti
Filmový dokument. Režie Ron Howard, scénář Mark Monroe, střih Paul Crowder.
Kino Mat, středa 10. července 2019 ve 20:30 hodin.

Balet o kávě – Cracovia Danza (zdroj LSSH)

Inspirace na dny příští

Olomoucké barokní slavnosti
František Antonín Míča: Zpívané rozjímání (Jaroměřice na Rokytnou 1727)
Scénické oratorium a dobové kázání v barokní češtině
Hudební nastudování a režie Tomáš Hanzlík.
Účinkují Zuzana Kopřivová, Zuzana Petrasová, Vladimír Šlepec, Michal Marhold.
Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci – Jezuitský konvikt, 13. až 16. července v 19.00 hodin.

Johann Heinrich Schmelzer: Le Veglie ossequiose (Laxenburg 1679) & Die sieben Alter stimben zu samben (Praha 1680)
Novodobá světová premiéra dvou barokních serenat.
Hudební nastudování Veronika Manová, režie Rocc.
Účinkují: Megan Koch, Josefina Maldonado, Bree Nichols, Jason Nichols, T. Hastings Reevs.
Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci – Jezuitský konvikt, 17. až 20. července 21.00 hodin.

Pietro Andrea Ziani: L’Elice (Vídeň 1666)
Novodobá premiéra opery
Hudební nastudování a režie Tomáš Hanzlík.
Účinkují Hana Holodňáková, Helena Kalambová, Martin Ptáček, Jiří Poláček, Vincenc Ignác Novotný, Isabella Shaw, Rostislav Baláž.
Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci – Jezuitský konvikt, 21. až 24. července 19.00 hodin.

Tomáš Hanzlík: Lacrimae Alexandri magni (Lipník nad Bečvou 1764, Praha 2007)
Neobarokní opera
Hudební nastudování a režie Tomáš Hanzlík.
Účinkují Jiří Kukal, Filip Dámec, Bedřich Lévi, Raman Hasymau, Vincenc Ignác Novotný, Aleš Procházka, Jan Vaculík, Sergej Sanža, Michal Bumbálek, Pavel Doucek (divadlo Facka). V roli Historica se představí jako host Jan Přeučil.
Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci – Jezuitský konvikt, 25. až 28. července 19.00 hodin.

Actus tragicus
Johann Sebastian Bach: kantáta Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit (známá také jako Actus tragicus)
Concerto Aventino, dirigent Jakub Kydlíček.
V rámci festivalu Bach for All.
Zrcadlová kaple Klementina v Praze, úterý 16. července 2019 v 19:30 hodin.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4