Operní panorama Heleny Havlíkové (238)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Takto objevitelsky koncipované Olomoucké barokní slavnosti by ovšem nebyly možné bez propojení s badatelskou muzikologickou činností. Ve spolupráci s Katedrou muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého vzniká přínosná synergie, při které jsou aktuální výzkumy bezprostředně uváděny do praxe. Spolek Olomoucké barokní slavnosti je ovšem také platformou pro konference – ta letošní byla 7. června 2019 zaměřena na Karla Ditterse von Dittersdorf a šlechtickou kulturu v českých zemích 2. poloviny 18. století. Petr Koukal se pokusil na základě dochovaných pramenů rekonstruovat portrét Ditterse jako člověka, Jana Spáčilová se zaměřila na jeho vztah k Olomouci, Markéta Haničáková se věnovala recepci jeho operní tvorby v zámeckém divadle řádu německých rytířů v Bruntálu, Martin Voříšek prezentoval Dittersdorfovy skladby ve schwarzenberské hudební sbírce a Marc Niubò shrnul stav tematického katalogu, tj. jeho rozsáhlého skladatelského odkazu. Další dva příspěvky se zaměřovaly na různé osobnosti z oblasti kultury 18. století – diplomata Václava Antonína z Kounic-Rietbergu a jeho vliv na hudební život Vídně (Jana Franková) a na hudebníka Johanna Georga Orslera (Václav Kapsa). O heuristické výzvě v souvislosti s hudebními prameny na dvoře knížat Liechtensteinů na přelomu 18. a 19. století referoval Vladimír Maňas. Při těchto pátráních mnohdy s až detektivní zápletkou zůstává otevřená otázka, kolik pokladů i dobové rutiny při tehdejší migraci skladatelů, pěvců, hráčů a jejich tvorby stále ještě archivy ukrývají.

František Antonín Míča: Zpívané rozjímání – Ensemble Damian, Olomoucké barokní slavnosti 2019 (foto Jan Andreáš)

Rozverné rozjímání nad Míčovým sepolcrem
František Antonín Míča (1699−1744) je středem zájmu Ensemblu Damian opakovaně. Míčova role komorníka ve službách uměnímilovného hraběte Johanna Adama z Questenbergu na jeho panství v Jaroměřicích nad Rokytnou byla mnohostranná. Mezi jeho pracovní povinnosti patřilo nejen komponování vlastních skladeb, měl na starosti i úpravy kompozic jiných skladatelů podle jaroměřických provozovacích možností. Díla, v nichž vystupoval i jako zdatný tenorista, také coby kapelník nastudoval. A bylo na něm, aby k interpretům, mezi které se zapojovali i v hudbě vzdělaní příslušníci šlechty, sehnal další nejen z Jaroměřic a okolí, ale i z větších kulturních center.

Z bohatého repertoáru téměř dvou stovek hudebně-dramatických představení na Questenbergově zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou v první polovině 18. století Tomáš Hanzlík v předchozích letech zrestauroval už tři Míčovy serenaty: Operosa terni colossi moles (Usilovná stavba tří kolosů) (2017) s holdem tří géniů, ochránců Čech, Moravy a Rakouska jako tří míst, kde hrabě vlastnil své statky. Tato serenata, zkomponována ke Questenbergovým jmeninám, se stala Hanzlíkovi východiskem pro uličnickou taškařici. S názvem Nel giorno natalizio (V den narozenin) byla v roce 1732 součástí oslav Questenbergových čtyřiapadesátin a Bellezza e Decoro (Krása a důstojnost) vznikla v roce 1729 ke jmeninám jeho první manželky hraběnky Marie Antonie z Waldburgu, Friedbergu a Scheeru. Třebaže i na tyto Míčovy serenaty Hanzlík použil osvědčenou poetiku hravé aplikace barokních principů, hlavní přínos inscenace zůstal v badatelském přínosu a uvedení kompozic zasutých v berlínském archivu (Bellezza e Decoro), resp. vídeňské Společnosti pro starou hudbu (Nel giorno natalizio).

F. A. Míča: Zpívané rozjímání – Michal Marhold, Ensemble Damian, Olomoucké barokní slavnosti 2019 (foto Jan Andreáš)

Letos zazněla Míčova nejstarší kompozice, k níž se dochovala i hudba – jeho sepolcro Zpívané rozjímání některých tajemství hořkého umučení a umírání pána a spasitele našeho Ježíše Krista z roku 1727, a to v dobovém českém překladu původně německého libreta. České překlady nechával pořizovat přímo hrabě Questenberg, aby jeho poddaní v českojazyčných Jaroměřicích uváděným dílům rozuměli, tím spíš když šlo o kompozici k největšímu křesťanskému svátku Kristova ukřižování.

Míča ve svém oratoriu určeném pro Velký pátek Svatého týdne nezhudebnil pašijový příběh, ale Questenberg mu ke zhudebnění postoupil libreto s tehdy tak oblíbenými alegorickými postavami. Outrpnost, Duše a Hříšník/Adam litují svých poklesků, komentují Kristovo ukřižování a utrpení a vzdávají mu věčnou chválu za to, že je vykoupil a spasil: Duše: „Tys dal na svém hřbetě rány tlouci nemilostivé, abys zhojil ze vší strany, co bolestné bylo mně, Tys dal sobě zlořečiti, bych já požehnaný byl, budiž tobě věčná chvála, že jsi mě tak vykoupil.“ Kristus jako dobrý pastýř nabádá své ovčičky k pokání a k lásce Boží. Sepolcro vyústí do závěrečném tercetu, v němž alegorické postavy vděčně oslavují Ježíšovu milost.

F. A. Míča: Zpívané rozjímání – Vladimír Šlepec, Ensemble Damian, Olomoucké barokní slavnosti 2019 (foto Jan Andreáš)

Jakkoli Míča aplikoval na jaroměřické poměry postupy stylu galantního rokoka a opery seria ve zjednodušené podobě, nelze mu upřít melodickou invenci a zběhlost v kompozičních kánonech první poloviny 18. století se střídáním stručných recitativů a árií, často da capo, „vyšperkovaných“ virtuózními koloraturami. Hudba sepolcra svědčí o pěvecké zdatnosti tehdejších jaroměřických interpretů. Novodobí sólisté − mezzosopranistka Zuzana Petrasová (Outrpnost), sopranistka Zuzana Kopřivová (Duše), tenorista Vladimír Šlepec (Hříšník) i basista Michal Marhold stejně jako komorní orchestr Ensemblu Damian v komorním obsazení s dvojicí houslí, violoncellem, kontrabasem, varhanním pozitivem a theorbou ji interpretovali s hudební jistotou. Pěvci uvyklí italštině však narazili na úskalí češtiny natolik, že bez pomoci titulkovacího zařízení roztomilý naivismus textu zanikal.

Ačkoli bývala sepolcra hrána v kostelích u Božího hrobu jen v divadelním náznaku, Hanzlík i zde využil svoji repliku barokního divadla se střídáním zadního prospektu a bočních kulis s dekoracemi terasy, sálu, lesa, krajiny i pekla. Sólisté v barokních kostýmech a v křiklavém líčení provázeli nejen své árie arzenálem gest popisujících obsah textu, ale živě reagovali i na promluvy ostatních. Sepolcro tak místo rozjímání nad „hořkým umučením a umíráním pána a spasitele našeho“ dostalo až příliš uvolněně rozvernou podobu.

F. A. Míča: Zpívané rozjímání – Zuzana Kopřivová, Ensemble Damian, Olomoucké barokní slavnosti 2019 (foto Jan Andreáš),

Z ostatních festivalových produkcí se večer s Míčovým oratoriem vymykal svou celkovou koncepcí. Pouze 50minutová délka sepolcra inspirovala Hanzlíka k zajímavě kombinovanému večeru s využitím různých žánrů a různých prostor konviktu. Než se diváci usadili k Míčově Zpívanému rozjímání v hledišti dvorany konviktu, nejprve v kapli Božího Těla zazněl v brilantním podání cembalisty Martina Smutného a komorního orchestříku svěží třívětý koncert pro cembalo G dur Josefa Antonína Štěpána (1726−1797), který potvrdil, proč tento rodák z kantorské rodiny v Kopidlně získal ve Vídni takový věhlas jako virtuos i skladatel na klávesové nástroje, že se stal dvorním učitelem klavíru dcer Marie Terezie a byl žádaný ve zdejších šlechtických i měšťanských rodinách.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na