Operní panorama Heleny Havlíkové (244)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Osobně vysoko hodnotím Štefana Margitu, tenoristu, který působí na prestižních zahraničních scénách včetně Metropolitní opery a jehož jsme konečně mohli vidět u nás po Mrtvém domě v klíčové roli komplikované a kontroverzní osobnosti kapitána Verea v Brittenově opeře Billy Bud. Vystihl ho jako moudrého muže s přirozenou autoritou, který si s trpkostí uvědomuje, že selhal. Věrohodně včetně měkké kantilény a znělých pian i příkrého výrazu v deklamaci tak vyjádřil rozpor mezi vyčtenými humanitními ideály a nesmlouvavou praxí života na válečné lodi s jemným náznakem balancování mezi Vereovou láskou otcovskou a fyzickou. V této inscenaci ovšem vynikal také Christopher Bolduc, který pro Prahu nastudoval titulní roli. Typově i svým svěžím světlejším barytonem odpovídal přátelskému důvěřivému mladíkovi, který si snadno získává přízeň ostatních, stejně jako vyvolává závist a nenávist. Jeho závěrečné vyznání a smíření se smrtí bylo v intencích Brittenovy partitury jímavé. A také v podání Gidona Sakse nebylo od počátku sebemenších pochyb o kontrastním ďábelském charakteru Claggarta. Tento basista má s rolí sadisticky nenávistného dohlížitele na kázeň posádky zkušenosti už od roku 1991 a vytvořil ho v několika inscenacích a nahrávkách. Mrazilo z jeho velkého výstupu, který připomíná Verdiho velkou Jagovu árii se vzýváním ďábla, při němž je Claggartův coming out spojený se sebezáchovným rozhodnutím zničit objekt své touhy. 

Další inscenací se spoustou strhujících výkonů bylo ostravské nastudování Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu. Nejen Martin Bárta jako Boris, ale také Aleš Briscein v alternaci s Vadimem Zaplechnym vystihli Katěrinina milence Sergeje přesně jako dominantního, surového, sebestředného a zároveň neodolatelného „alfa samce“. V titulní roli opět excelovala Jordanka Derilova, která získala Cenu Thálie v roce 2015 za Prokofjevovu Renatu v ostravské inscenaci Ohnivého anděla. Nebylo podstatné, že tato sopranistka už nemá tak plně a oble znějící střední polohu, důležité bylo, jak vytvořila Katěrinu – jako nafoukanou, ješitnou, znuděnou husu, která bezhlavě, naivně a doslova až za hrob podlehne brutálnímu sexappealu pokrytecky vypočítavého Sergeje. A slabošství Katěrinina muže Zinovije vyjádřil Josef Moravec

Z té devítistovkové plejády si pozornost zaslouží také výkon Sergeje Kostova v titulní roli již zmíněného Acherova Sternenhocha. Byl výborně zvoleným typem pro odpudivého úchylného knížete s ulíznutou patkou a buřinkou v jeho nenávisti i vzývání Helgy, kdy jeho vemlouvavý tenor přechází do bizarních kontratenorových poloh.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat