Operní panorama Heleny Havlíkové (26)

Týden od 21. do 27. března 2011

° Ve Scale trefili nosorožce – nebo kozla?
° Ceny Thálie za rok 2010 vyhlášeny i v opeře
° Ministrova kuchařka: Vezmi dvě pražské opery, pořádně je naklepej, obal…
° Inspirace na dny příští

***

Ve Scale trefili nosorožce – nebo kozla?

Síť kin Palace Cinemas zařadila do svého programu – podobně jako jinde v 17 evropských zemích – přímý přenos Mozartovy Kouzelné flétny z milánské Scaly. Ve Slovanském domě, kde jsem ho viděla, byl tentokrát zklamáním. Nevím, kde se v technologii přenosu od hlasu pěvců a zvuku orchestru až po reproduktory v kině stala chyba. Nejen celá opera, ale i rozhovory během přestávky, zněly s nepřirozeným , hodně nepříjemným dozvukem. A také celková hladina hlasitosti byla nastavena oproti jindy až naddimenzované úrovni tentokrát slabě a k plastičnosti měla hodně daleko. Zvuková kvalita přenosu byla špatná natolik, že hodnotit úroveň hudebního nastudování pod taktovkou zkušeného Rolanda Böera skutečně nelze. Podle toho, co bylo ke slyšení ve Slovanském, by se zdálo až nepochopitelné, že právě role z Kouzelné flétny patří pro většinu sólistů k jejich parádním, s nimiž vystupují na těch nejprestižnějších světových scénách od Vídeňské státní opery a Salcburk přes tu Bavorskou až po MET: Ve Scale debutují ruskou koloraturní sopranistkou Albinou Shagimuratovou coby Královnou noci počínaje přes zkušenou rakouskou sopranistku Geniu Kühmeier v roli žensky energické Paminy, italského buffo basistu Alexe Esposita coby robustně rozpustilého Papagena, rakouského basistu Günthera Groissböcka jako důstojného Sarastra až po teprve třicetiletého albánského tenoristu Saimira Pirgu v roli vznešeného Tamina.

Inscenace vznikla v koprodukci s bruselským Théâtre Royal de la Monnaie, neapolským Teatro di San Carlo a operami z Lille a Caen. Režisérem je William Kentridge, který je známý především svými animovanými filmy i výtvarnými expozicemi. Tento Jihoafričan své profese nezapřel ani v operním divadle a coby svého druhu animovaný film pojal i Kouzelnou flétnu. Scéna byla prakticky „nakreslená“ jako ilustrace k verneovkám, v jednotné šedo-bílo-černé, do níž barevné oživení vnášely jen kostýmy zpěváků a svícení. „Nakreslené“ projekce doplnil Kentridge vizuálními kouzly, kdy (převážně bílou čarou) kreslil nebo spíše dokresloval do scény dynamické prvky, většinou vycházející ze zednářské symboliky (geometrické obrazce atd.) Patrně ale neměl možnost vidět třeba takový Zemanův Vynález zkázy – pak by si asi dal s koncepcí scény i režie více práce. Tradice a kvalita animovaného filmu je u nás unikátní a Kentridgeho snažení jen vyvolalo pocit hrdosti nad naším vlastním kulturním odkazem. Na druhé straně se ale poučil u pruského architekta Karla Friedricha Schinkela a prakticky okopíroval (ovšem v černo-bílém provedení) jeho slavnou scénografii s hvězdnou kopulí.z roku 1816.

Děj Kouzelné flétny není časově určený – odehrává se v jakési pohádkové zemi typu starověkého Egypta. Je to bláznivá, výstřední a současně tajemná opera, skutečně kouzelná. Kentridge děj zasadil kamsi na přelom 19. a 20. století – patrně aby mohl na scéně využít fotografického přístroje na stativu, který slouží jako univerzální rekvizita: Nejen že se z něj při fotografování blýská a kouří, ale slouží i jako filmový projektor a také ve svých útrobách obsahuje kouzelnou flétnu pro prince Tamina, jeho část s klasickou klikou starých kamer slouží jako zvonkohra pro Papagena. Jindy většinou pikantní turnýry tentokrát trojici dam neslušely. Z nepochopitelného důvodu pak Kentridge pojal Tamina jako lovce na jakémsi safari, postrojil tropickou přilbou, vyzbrojil puškou a na realisticky pojatých dotáčkách nakonec dva lovci triumfálně zdolají nosorožce. A Papageno si pro změnu pochutnává na velkém hamburgeru. Přiznám se, že tady už mi souvislost se zednářstvím a osvícenstvím unikala.

***

Ceny Thálie za rok 2010 vyhlášeny i v opeře

V ženské kategorii operní Thálii získala Christina Vasileva za roli Káti v inscenaci Janáčkovy opery pražského Národního divadla. A v mužské Richard Haan za roli Sebastiana v brněnském nastudování d’Albertovy Nížiny.

Za celoživotní operní mistrovství udělilo prezidium Herecké asociace Thálii Naděždě Kniplové. Tato především wagnerovská heroina ji ale nepřevzala. Sama to zdůvodnila takto: „…na toto ocenění jsem měla být navržena mezi prvními, tj. v rámci skupiny národních umělců“. Nyní ho považuje za milodar a ty ona nikdy v životě nepřijímala.

Zvláštní cenu Kolegia naopak s dojetím převzal Jiří Kout, světově proslulý operní dirigent, v současné době šéfdirigent FOKu. Stojí za to ocitovat, jak moudře reagoval: “Dirigování je spolupráce. Proto bych chtěl poděkovat třem kolegům, to jest mnoha báječným operním orchestrům, výborným sólistům a několika režisérům, kteří uměli poslouchat hudbu a používali stejné libreto jako skladatel.” A podobně jako Richard Haan, který ve své děkovné řeči vyjádřil důvěru, že se najde řešení, aby operní divadla měla možnost důstojně existovat, také Jiří Kout před ministrem kultury Jiřím Besserem kriticky reagoval na postup ministerstva kolem transformace pražské opery: “Když dnes slyším, že se orchestr Národního divadla obává o svou existenci, je to pro mě nesmírně nedobrý pocit. Ale doufám, že paní Thálie pomůže.”

***

Ministrova kuchařka: Vezmi dvě pražské opery, pořádně je naklepej, obal….

Znepokojení nad současnými kroky ministerstva kultury se dostalo už i na parlamentní půdu. Kulturní výbory senátu i sněmovny vyzvaly ministra kultury Jiří Bessera, aby objasnil své transformační záměry, byl také interpelován na plénu poslanecké sněmovny. Ke slučování se negativně vyjádřila také KDU-ČSL.

Senátu byl podnětem otevřený dopis České hudební rady (najdete jej zde), v němž sotva přehlédnutelná národní organizace v rámci UNESCO, sdružující padesátku našich nejvýznamnějších hudebních institucí, vyjadřuje své znepokojení z vývoje událostí kolem pražských operních divadel.

Ve svém otevřeném dopise Česká hudební rada souhlasí s ministrem v tom, že pražská operní scéna je dlouhodobě podfinancována, ale tím souhlas končí. Sloučení SOP s ND Česká hudební rada nepovažuje za vhodné řešení a hájí samostatnou existenci SOP a ND. Názory, které útržkovitě pronikají z MK na veřejnost, označuje za chaotické, nedůvěryhodné a nepodložené. Ministerstvem složenou komisi nepovažuje za dostatečně erudovaný orgán. Požaduje skutečně profesionálně koordinovanou a řízenou veřejnou diskusi. Závěrem vyzývá ministra, aby při reorganizaci pražské opery postupoval zodpovědně a nabízí odbornou součinnost. Dosavadní postup ministerstva už vyvolal také nesouhlasnou pozornost zahraničních odborných časopisů.

Jaký je ale skutečný záměr ministerstva, zůstalo i na půdě parlamentu po několika hodinách jednání nejasné. Ministr se sice distancoval od dlouhé řady prohlášení svého vlastního náměstka Radka Zdráhala, v nichž skálopevně rozváděl myšlenku, že v Praze je prostor pouze pro jednu operu, to celé prý byl jen komunikační šum, který ministr obratem ruky svedl na novináře. A ačkoli ministerstvo zadalo ředitelům ND a SOP operační plán sloučení obou divadel (a jiný návrh řešení byl jedním z důvodů, proč ministr odvolal pověřeného ředitele SOP Radima Dolanského), ministr bez uzardění tvrdil, že „nikdy nebylo zadání, že by šlo o sloučení“. Smyslem reformy je podle ministra efektivní vynakládání prostředků. Na základě jakých ekonomických analýz se tak má stát, ministr ovšem neprozradil ani poslancům, ani senátorům. Oba výbory tak zašlou ministrovi celou sadu otázek, mj. k ekonomickým analýzám a plánu výběrových řízení do čela institucí.

Oba výbory budou v jednání pokračovat, až ministerstvo koncepci zveřejní a ministr bude schopen na otázky výboru odpovědět. K tomu by mělo dojít v druhé polovině dubna. Ministr Besser použil v té souvislosti neobvyklý příměr, když řekl: „Řízek ještě není naklepaný, my s ním půjdeme ven, až bude hotový a obalený.“ Pokud bychom se přidrželi této poněkud netradiční terminologie pana ministra, tak podle receptu „Vezmi dvě opery a pořádně je naklepej…“ tady už komunisté jednou vařili a bylo by zajímavé vědět, kdo si tuto krmi objednal dnes a do čeho bude obalena. Zatím to vypadá, že ministr má ambici vydat v tomto duchu celou kuchařku.

Stále podivnější je role, kterou hraje ředitel ND Ondřej Černý, nyní pověřený i vedením SOP. Tvrdí, že v ND je klid a se zaměstnanci SOP si vyjasnil některá nedorozumění. Sólisté a orchestr opery ND přitom také zaslali ministrovi otevřený dopis, ve kterém důrazně argumentují proti slučování. A ono „započetí dialogu v konstruktivní atmosféře“ zaměstnanci SOP dementovali jako Černého zavádějící snahu zalíbit se ministerstvu. Odborové organizace požadují okamžitý odchod Ondřeje Černého z vedení SOP a pokračují v protestech.

Celá situace připomíná starý vtip o chlapíkovi, který padá z mrakodrapu a při průletu kolem dvacátého podlaží si říká „zatím dobrý“, při průletu kolem desátého patra si říká „zatím dobrý“ … Kolem kterého patra prolétá pražská opera se údajně dozvíme v polovině dubna.

***

Inspirace na dny příští

Ve čtvrtek ředitel obou pražských oper Ondřej Černý chystá zveřejnit plány, které má se Státní operou na sezónu 2011/12. Během půl roku už bude (po Oliverovi Dohnányim a Radimu Dolanském) třetí, kdo se o to pokusí. Však je na čase, „nekonkurenční“ Národní divadlo své abonmá na následující sezónu už prodává víc než měsíc. Nechme se překvapit, zda Černý najde odvahu, aby konečně odtajnil, jak v polovině února vypracoval onen ministerský domácí úkol s operačním plánem slučování bez ekonomických podkladů. Radim Dolanský to dostal tehdy od ministerstva za pět i s vyhazovem, Černý to zřejmě i bez ekonomiky zvládl za jedna a za odměnu dostal další ředitelskou židli (a pravděpodobně i plat – ten Dolanského?)

Na pátek 1. dubna v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem připravuje premiéru Verdiho Trubadúra. Pod taktovkou Norberta Baxy budou v roli Leonory alternovat Valeria Vaygant a Liana Sass, Manrica zpívá WeiLong Tao, hraběte Lunu Nikolaj Někrasov a Azucenu Věra Páchová. Režisérka Karla Štaubertová ke svému nastudování uvedla: „V Trubadúrovi jsou emoce silnější než samotný děj, jsou vynášeny na povrch geniální Verdiho hudbou. Dva bratři, kteří se neznají, usilují o jednu lásku. Šílená žena touží po pomstě za smrt své matky. Dívka se rozhodne k fatální čisté oběti. Nejvyšší cenou však není smrt. V zoufalých vášních se všichni pohybují v kruhu, možná spirále, kde není cesty ven…“

V sobotu 2. dubna bude mít v Plzni premiéru další z Verdiho nejslavnějšího operní trojhvězdí – Rigoletto. Touto inscenací se Divadlo J. K. Tyla již podruhé (po Tutinově Sluhovi v loňském roce) zapojuje do ojedinělé mezinárodní operní soutěže a festivalu Armel: sólisté některých rolí budou vybráni z celého světa po 1. kole, které proběhne v Los Angeles, New Yorku, Paříži a Budapešti, a definitivně v 2. kole Segedínu. Festival pak vyvrcholí přehlídkou všech zúčastněných divadel na podzim, tentokrát v Györu. Díky partnerství festivalu s televizemi Mezzo a Duna budou mít i čeští diváci prostřednictvím internetu možnost sledovat celé soutěžní klání. Do titulní role Rigoletta jsou obsazeni Ivan Kusnjer a Vladislav Zápražný. Gildu kromě soutěžících pěvců nastudují Petra Perla a Gabrijela Ubavić, mantovský Vévoda je svěřen Rafaelu Alvarezovi, Richardu Samkovi a WeiLongu Taovi. Dirigentem je Ivan Pařík, režisérem ředitel Národního divadla v Budapešti Robert Alföldi, který se na soutěžních inscenacích festivalu Armel podílí každoročně a české publikum jej zná dokonce z pěti inscenací v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo (Kupec benátský 1998, Loupežníci 1999, Macbeth 2003, 120 dní markýze de Sade 2005 a Žebrácká opera 2007).

Český rozhlas 3 – Vltava bude v sobotu 2. dubna přenášet živě z Metropolitní opery Wagnerovo Zlato Rýna s Brynem Terfelem jako Wotanem. Ze zdravotních důvodů vystřídá Jamese Levina Fabio Luisi. Tuto audio verzi lze vnímat také jako „připomenutí“ před druhou částí Prstenu Nibelungova, Valkýrou, jejíž přímý přenos do kin chystá MET na 14. května.

Wolfgang Amadeus Mozart:
Die Zauberflöte
Dirigent: Roland Böer
Režie: William Kentridge
Režijní spolupráce: Luc de Wit
Scéna: William Kentridge, Sabine Theunissen
Kostýmy: Greta Goiris
Světla: Jennifer Tipton
Opera in Cinema – 24.3.2011 Praha Palace Cinemas Slovanský dům

Sarastro – Günther Groissböck
Tamino – Saimir Pirgu
Sprecher / I Priester – Detlef Roth
II Priester – Roman Sadnik
Königin der Nacht – Albina Shagimuratova
Pamina – Genia Kühmeier
I Dame – Aga Mikolaj
II Dame – Heike Grötzinger
III Dame – Maria Radner
Papagena – Ailish Tynan
Papageno – Alex Esposito
Monostatos – Peter Bronder
I Geharnischter Mann – Roman Sadnik
II Geharnischter Mann – Simon Lim
Erster Knabe – Barbara Massaro
Zweiter Knabe – Elena Caccamo
Dritter Knabe – Eleonora De Prez

www.palacecinemas.cz 
www.teatroallascala.org

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3-Vltavou Zvukovou podobu Panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde