Operní panorama Heleny Havlíkové (263)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Večírek se „rozjížděl“ dost pomalu a dlouho ani nebylo jasné, jestli už začal. Sólisté Národního divadla – sopranistka Marie Fajtová, mezzosopranistka Michaela Zajmi, tenorista Jaroslav Březina a barytonista Jiří Brückner – zpívali sice hezky, dohromady i každý zvlášť, ale jakoby se čísla pro hosty, natož pro oslavence, teprve připravovala a ještě se, urputně, zkoušelo z not. Ať už měla být oslava pojatá jako radost z neformálního muzicírování nebo jako brilantní předvedení pěveckého a hráčského mistrovství, zůstalo u nevýrazně odzpívaných skladeb. Přitom zejména zahajovací tercet Das Bandel (Stužka) pro soprán, tenor a bas s doprovodem smyčcového kvinteta skýtal spoustu příležitostí pro rozehrání rozverné hříčky o tom, jak Wolfgang a Constanze a jejich přítel Jacquin hledají ztracenou stužku a laškují ve vídeňském dialektu. Nokturno Mi lagnerò tacendo (Budu mlčky hořekovat) pro soprán, mezzosoprán a baryton přineslo alespoň zvukové oživení spíše díky obsazení se dvěma klarinety a basetovým rohem, byť se toto komorní uskupení nevyvarovalo nepřesností v souhře.

V programovém bloku sólistů se jen vzdáleně v interpretaci Jaroslava Březiny dalo odtušit bohatství, pestrost a kontrasty výrazu, které Mozart vložil do písní Der Frühling (Jaro) s božským chvalozpěvem a díkem za probouzející se přírodu a An Chloe (Mé Chloe) s gradací milostného opojení. Ani Michaela Zajmi plně nevystihla dramatický charakter písně zhrzené milenky Als Luise die Briefe ihres ungetreuen Libhabers verbrannte (Když Luisa pálila dopisy svého nevěrného milence), komickou nadsázku ovšem využila v písni Die Alte (Babka) s parodií přísné moralistky, které není nic recht a je směšná vychvalováním starých pořádků. Marie Fajtová v písní Sei du mein Trost (Buď mou útěchou) vyjádřila jen povrchně nostalgii smutku jako útěchy v samotě. Ani Jiří Brückler svým barevným barytonem neprodchnul píseň Abenfempfindung an Laura (Večerní vzpomínka na Lauru) hloubkou meditace v předtuše smrti uzavírající poutnickou cestu životem.

Instrumentální části koncertu vyzněly lépe: muzikantskou jiskru divertimenta měl Nannerl-Septett a v Gran Partitě se sekce hráčů dechových nástrojů Orchestru Opery Národního divadla mohla pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka blýsknout brilantní hrou. Ovšem s drobnou poznámkou k aranžmá – bylo by dobré před produkcí zkontrolovat, co vlastně uvidí diváci z prvních řad přízemí kromě masivních pultů před hráči. Tentokrát byla vedle dolní části dlouhé večerní róby dam k vidění (oděná) mužská těla jen od pasu dolů a hráči pochopitelně neseděli způsobně s koleny u sebe.

Mozartovy narozeniny slaví Opera Národního divadla od roku 2009 a charakter oslav se za tu dobu proměňoval. Předloni mohli na narozeninovém koncertě Mozartovi „popřát“ se sympatickým entusiasmem laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a pro Veroniku Holbovou, Lucii Kaňkovou, Romana Hozu a Jana Hnyka byl tento koncert příležitostí předvést se na počátku jejich kariéry. Loni se z oslavy narozenin stal spíš VIP-večírek, protože byla svěřena Plácidu Domingovi, jakkoli nepatří k žádným mozartovským specialistům. A Domingo zastínil oslavence tím, že koncert pojal jako propagaci dalšího ročníku své pěvecké soutěže Operalia, pro kterou využívá různá města, pro 27. ročník Prahu.

Letošní oslava měla k nespoutanému večírku á la Formanův Amadeus daleko a after party onen mladík na plakátu, vyspávající se z ní v Mozartově salónku, nejspíš zažil jindy a jinde. Jistě, má smysl Mozartovy narozeniny si připomenout a těžko najít vhodnější místo než Stavovské divadlo. Ty letošní narozeniny nebyly „kulaté“ a narozeninový dort snad bude jindy.

Hodnocení autorkou recenze 50 %

Mozartovy narozeniny
Das Bandel, tercet pro soprán, tenor a baryton s doprovodem smyčcového kvinteta, KV 441; Der Frühling, KV 597; An Chloe, KV 524; Als Luise die Briefe…, KV 520; Die Alte, KV 517; Sei du mein Trost, KV 391; Abendempfindung an Laura, KV 523; Mi lagnerò tacendo, nokturno pro soprán, mezzosoprán, baryton, 2 klarinety a basetový roh, KV 437; „Nannerl Septet“, Divertimento D dur pro hoboj, 2 lesní rohy a smyčcové kvinteto, KV 251; „Gran Partita“, Serenáda č. 10 B dur pro dechové nástroje, KV 361/370a.

Marie Fajtová – soprán, Michaela Zajmi – mezzosoprán, Jaroslav Březina – tenor, Jiří Brückler – baryton. Zdeněk Klauda – klavír, sólisté a členové Orchestru Národního divadla, koncertní mistr Alexej Rosík, dirigent – Jaroslav Kyzlink.
Praha, Stavovské divadlo, 27. ledna 2020.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat