Operní panorama Heleny Havlíkové (264)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Fréderique Friess / Anastasiya Roytman, Fenena, jeho dcera – Šárka Hrbáčková, Ismael, syn krále Jeruzalémského – Amir Khan / Peter Malý, Zachariáš, židovský kněz – Jurij Kruglov, Anna, Zachariášova sestra – Kateřina Falcníková, Abdalo, babylonský voják – Michael Robotka, Velekněz Baalův – Michal Marhold / František Brantalík, Blázen – Béla Kéri Nagy.

Sbor a orchestr opery Jihočeského divadla

Jihočeské divadlo České Budějovice, Metropol, premiéra 1. února 2020, recenzováno představení 3. února 2020 (obsazení u alternací vyznačené tučně).


Traviata ve vaně
Na festivalu OPERA 2020 se Jihočeské divadlo rozhodlo prezentovat svou inscenací La traviaty Giuseppe Verdiho, která měla v Českých Budějovicích premiéru v říjnu 2017. Nastudování je dílem stejných tvůrců jako Nabucco s výjimkou světelného designéra, kterým je v případě Traviaty Ondřej Kyncl. Pro Veroniku Poldauf Riedlbachovou to byla po inscenaci novinky Jiřího Hájka Slavík a růže, kterou v roce 2011 uvedla v Disku Hudební fakulta Akademie múzických umění, první samostatná režijní práce s velkým operním souborem. Dlužno vyzdvihnout, že se režisérce pro svou koncepci podařilo získat i ostatní inscenátory a hlavně sólisty i sbor.

Marie Fajtová (foto Michal Siroň)

La traviata / Zbloudilá (1853, Benátky) patří mezi nejhranější a divácky nejoblíbenější opery. Podle aktuální statistiky portálu Operabase za posledních deset let Traviata poskočila na první místo s téměř 16 tisícovkami inscenací po celém světě. Dokonce výrazně předčila následující Carmen a Kouzelnou flétnu.

Při tomto množství nastudování je otázka, nakolik se ještě dá přijít s něčím novým. Traviata jako sen, Traviata jako retrospektiva v karnevalovém balábile, to vše tu už bylo, podobně jako přidávání baletních dublů hlavním postavám oper. Nevybavuji si však Traviatu, ve které je kromě skládacích židlí jediným dominantním scénografickým prvkem luxusní vana v jinak prázdném bíle ohraničeném prostoru se svobodovskými tajemnými polopropustnými zrcadly vzadu. Veronika Poldauf Riedelbauchová dokázala všechny tyto prvky propojit do stylově jednotné inscenace s mnoha znaky a symboly rozklenuté mezi obrazy dvou žen ležících proti sobě ve vaně. Vidíme z nich jen hlavy – na začátku se šik blond mikádem, na konci plešaté. Mezi nimi se ale neodehrává popisný Dumasův a Verdiho příběh o pařížské kurtizáně, která opustí radovánky vyšší pařížské společnosti, život s milovaným Alfrédem na přání jeho otce násilně ukončí a na závěr umírá na souchotiny. Inscenace je propojeným sledem obrazů v mysli umírající mladé atraktivní ženy, která prohrává svůj boj o štěstí se sebestředně pokryteckou společností.

Violetta i její velká černobílá fotografie jsou středobodem všeho dění. Ať už jako elegantní kurtizána ve vypasovaných stříbrných dlouhých šatech s vysokým rozparkem, jako rozverně zamilovaná mladá žena v jednoduché bílé košili nebo těžce zklamaná a vyčerpaná v černém lesklém plášti s křídly anděla smrti jakoby neustále čelila pocitu, že ji pronásledují slídivé oči farizejské společnosti. Nepomůže ani očistná sprcha, jejíž voda se promění v rudou tekutinu ve chvíli bolestného loučení s Alfredem. Úsměvy na luxusní party s pány ve fracích a dámách i ve velmi extravagantních modelech velké večerní (jedna z dam má klobouk s obrovitými třešněmi i se stopkou jak z loga KSČM) Violetta vnímá skrze jejich křečově trhané pohyby. Společnost ve Violettiných představách nabývá podobu masek se strnulým šklebem, s nímž pobaveně ze svých židlí sledují její příběh jako v kině, aby ve (vrtkavém) záchvatu solidarity odsoudili Alfréda, který jí zuřivě hodil výplatu za její práci děvky. A vzápětí aby ji ještě zaživa pohřbili, když chladně nezúčastněně ve vzorně uspořádaném zástupu do její vany vhazují jeden za druhým hrsti hlíny, jakkoli Violetta ještě nezemřela.

Takové pojetí Violetty výborně odpovídalo typu a hereckým schopnostem Marie Fajtové, která působila pěvecky komfortněji v druhé dramatičtější části role, zatímco koketní koloratury prvního dějství nevyzněly vždy s perlivou lehkostí.

Paolo Lardizzone (foto Michal Siroň)

Marie Fajtová, ale i její baletní dubl v podání Terezy Szentpéteryové na sebe v budějovické režijní koncepci strhávala většinu pozornosti natolik, že ostatní postavy zůstávaly i vzhledem k velmi časté účasti sboru na jevišti ve scénách, kdy nezpívá, vlastně v pozadí. Nikoli však pěvecky – Paolo Lardizzone má pro Alfréda italský spinto tenor s plnými výškami. Tyto jeho přednosti by ještě povýšila mnohotvárnější dynamika s plynulými přechody do piana a místy i větší intonační přesnost. Svatopluk Sem jako upjatý otec Germont potvrdil díky kovovému jádru svého hlasu současné čelné postavení mezi našimi barytonisty, při festivalovém představení přetrvávala tendence k nevhodnému vyrážení konce frází. Až vtíravě působilo zdůraznění role Violettiny služky Anniny, která v podání Romany Strnadové co chvíli pomalu drobnými krůčky přecupitá po jevišti v černých dlouhých šatech a bílé zástěře, ovšem postmoderně doplněných žlutými gumovými rukavicemi, kterými obsedantně sbírá do modrého igelitového pytle odpadky. Taneční kreace přidané postavy Matadora v podání Zdeňka Mládka se sice organicky uplatnila v tanečním intermezzu na večírku u Flory, ale jinak podporovala spíš vnějškové hemžení než další rozehrávání symbolů.

 Oproti premiéře v Metropolu, kterou jsem viděla, byl zejména akusticky prostor Stavovského divadla pro orchestr i sólisty příznivější. Ale ani při festivalové příležitosti se souhra a jednolitý zvuk pod taktovkou Maria De Rose, který už od roku 2011 v Jihočeském divadle zastává pozici generálního hudebního ředitele, příliš nezlepšily včetně tvrdého zdůrazňování vedlejších hudebních motivů. Otevřené škrty s dirigentovým – pádným – argumentem, že tak to přece Verdi napsal, byly sice zajímavým připomenutím originálu a výrazem úcty a důvěry k autorovi, ale v dané interpretaci a přece jen omezenějších možnostech hlavních protagonistů byly současně i dokladem toho, že obvyklé škrty mají také své oprávnění.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na