Operní panorama Heleny Havlíkové (266)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Jakkoliv má Tiran roli dokonale zažitou z desítek vystoupení, předvádět divákům „autenticky“ svůj vnitřní svět je nelehká disciplína – už proto, že do soukromí se dá nahlížet jen třeba „klíčovou dírkou“ a diváci se tak nechtěně dostávají do role voyeurů, kdy navíc pozorovaný si je vědom toho, že je sledován. Toto úskalí se nepodařilo překonat. Dalším úskalím je představa univerzální (globalizované) srozumitelnosti prožitků lásky. Takové pocity jsou natolik intimní, že prezentovat je „navenek“ se může nechtěně stát až jakýmsi exhibicionismem. Navíc – podoby lásky jsou velmi osobní, individualizované, a pokusy zobecnit je nutně naráží na osobní zkušenost diváka, s nímž se snaží takto komunikovat. Pěvecký i herecký výkon Ireny Yebuah Tiran byl ale obdivuhodný, hlavně pro intenzitu jejího výrazu a nasazení.

Koncept Love Songs přesně zapadá do představ hudebního divadla, jak ho zakladatelé Opera Povera, režisér Rocc a dramaturg Pavel Petráněk, vepsali do svého manifestu: „… nalézat esenci operního umění ve své skromnosti a jednoduchosti, hledat svou původní definici významu opery, hledat nové hudebně-divadelní formy…,“ nebo cituji dále: „Snažit se „chudými“ prostředky dosahovat maximální duchovní a emoční komunikace mezi účinkujícím a divákem.“ V konfrontaci s proklamacemi vlastního manifestu však Milostné písně zásadu „méně je někdy více“ překročily – nechám-li zaznít slovo láska ve sto jazycích, není účinek obsahu toho slova stonásobně zesílen, ale může též jen odkázat k babylonskému zmatení jazyků.

Hodnocení autorkou recenze 60 %

Ana Sokolović: Love Songs
Režie: Rocc, kostým: Atelje Dobrovoljc, dramaturgie: Pavel Petráněk.
Mezzosoprán – Irena Yebuah Tiran, saxofon – Lovro Ravba.
Opera Povera, v koprodukci se Slovinským komorním hudebním divadlem

Premiéra Richard Bradshaw Amphitheatre, Toronto 25. 3. 2008, představení na festivalu dům U Kamenného zvonu 24. února 2020.

S. Rachmaninov: Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, Divadlo F. X. Šaldy Liberec (zdroj DFXŠ Liberec)

Vítězní „Davidové“ – bilance festivalu Opera 2020
Vyhlášením cen – Libušek – se završil 14. ročník festivalu Opera 2020. Během dvou měsíců na něm vystoupilo sedmnáct souborů, nejen těch stálých, které působí v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Českých Budějovicích, Liberci a Opavě (tedy všechny s výjimkou ústeckého operního divadla), ale i studiových. Od roku 2015 festival obohacují také slovenské soubory – ke Košicím a Banské Bystrici se letos z provozních důvodů nemohlo připojit Slovenské národní divadlo. (Recenze na jednotlivá festivalová představení a v mnoha případech i na jejich premiéry v domácích podmínkách jednotlivých divadel byly průběžně součástí Operních panoramat.)

Festival se stal pro zúčastněné prestižní záležitostí tím spíše, že právě vedení divadel a souborů mají právo volby, se kterou inscenací do Prahy přijedou (samozřejmě omezenou provozními možnostmi i dvouletou periodicitou). Naplnil se tak hlavní cíl přehlídky – přinést na jednom místě, především v budovách Národního divadla, v časové komprimaci jakousi souhrnnou zprávu o stavu české opery s možností bezprostředního porovnání jednotlivých inscenací.

Bilance to byla pestrá v dramaturgii i inscenačních přístupech s řadou výkonů, které se mohou směle řadit do evropského kontextu. Divadla předvedla jak „klasiku“, ovšem většinou s pokusem o nový režijní výklad, tak dramaturgické zajímavosti a díky účasti studiových souborů velkou spoustu původních operních novinek.

Kamenná divadla jsou všechna „repertoárová“ a musí zajišťovat „základní kulturní servis“ pro oblasti svého působení, což znamená mít na repertoáru základní osvědčené tituly tohoto žánru. Tyto operní „hity“ tvořily větší třetinu festivalového programu. Je však zarážející, až alarmující, jak v tomto výčtu, stejně jako v předchozím festivalovém programu v roce 2017, chybí česká klasika Smetanova, Dvořákova, z Janáčka se na festival dostaly jen Příhody lišky Bystroušky díky Národnímu divadlu Brno. Z oper Bohuslava Martinů se neobjevila žádná. V tom je festival věrným zrcadlem dlouhodobého tápání našich divadel nad českým operním odkazem, v zahraničí přitom hojně, zajímavě, někdy až ofenzivně využívaným.

C. M. von Weber: Čarostřelec – A. Začalová, M. Kubečka, P. Paleček, B. Řeřichová, L. Zedníčková – Slezské divadlo Opava 2019 (zdroj SDO)

Nové pohledy na operní „hity“
Že lze i v jednom z nejčastěji uváděných operních hitů, Verdiho La Traviatě, rozkrývat nové vrstvy, předvedl budějovický soubor. V prázdném bíle ohraničeném prostoru, kterému dominovala luxusní vana, Veronika Poldauf Riedlbauchová rozehrála luxusní party v mysli umírající atraktivní ženy, která prohrává svůj boj o štěstí se sebestředně pokryteckou společností i se svou nemocí. Slezské divadlo Opava se odvážilo přivézt v režii Lubora Cukra „provokativní“ psychoanalytické pojetí Weberova Čarostřelce. V pracovně dr. Freuda s jeho legendární pohovkou se součástí léčby Agátiných traumat sexuálního zneužívání otcem stává i její nápadník Max zmítaný svým alter egem Kašparem. Moravské divadlo Olomouc Mozartovy hrátky s ženskou věrností v Così fan tutte vtipně umístilo do víceúčelové maxi-pudřenky. A šéfa brněnské opery Jiřího Heřmana inspirovaly v inscenaci Příhod lišky Bystroušky brněnské reálie spjaté s autorem předlohy Rudolfem Těsnohlídkem tak intenzivně, že se nechal až zahltit nepřívětivým prostředím dětského domova pro opuštěné děti Dagmar, který právě Těsnohlídek inicioval, pod kterým se ale ztrácela janáčkovská oslava koloběhu života v kosmickém řádu přírody.

O snaze vymanit se z tradičních přístupů už tolik nepřesvědčily Zuzana Gilhuus v Pucciniho Turandot (pražské Národní divadlo), ani Vera Nemirova v Beethovenově Fideliovi (Státní opera). Slovenská divadla v ambiciózně zvolených hudebně mimořádně náročných titulech na hranici jejich možností zůstala jak v případě Ponchielliho La Giocondy (Banská Bystrica), tak Verdiho Falstaffa (Košice) u tradičnějších pojetí, která zůstala zapouzdřená v malé nápaditosti až neohrabanosti.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat