Operní panorama Heleny Havlíkové (266)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Dramaturgické lahůdky
Dramaturgické ozvláštnění vneslo do festivalu Divadlo F. X. Šaldy Liberec. V aktovkách Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř se hudební pojetí Martina Doubravského a režisérky Lindy Keprtové propojilo v znepokojivých sondách do pekla lidského zla. Výkony Pavola Kubáně, Lívie Obručník Vénosové, Josefa Moravce i Csaby Kotlára pak vynesly tuto inscenaci do čela pomyslného festivalového „pelotonu“, k němuž se přiřadilo i Národní divadlo moravskoslezské. Jeho inscenace v hudebním nastudování Jakuba Kleckera a v režii Jiřího Nekvasila s výrazným přispěním scénografického řešení Daniela Dvořáka zbavila Janáčkův luhačovický dekadentní Osud jeho „prokletí“, a to i díky výkonu Martina Šrejmy v titulní (v mnohém autobiografické) roli rozervaného skladatele Živného. A operní uskupení Run OpeRun Veroniky Loulové vpustilo v Poulencově Lidském hlasu diváky přímo do pokoje ženy, aby jako voyeři z bezprostřední blízkosti sledovali monodrama opuštěné svým milencem, jak ho přesvědčivě vyjádřila Eliška Gattringerová.

J. Jirásek: Broučci – DJKT Plzeň 2019 (foto Martina Root)

Operní novinky
K základnímu programu se během historie festivalu od roku 1993 připojovaly někdy operní produkce uměleckých škol, někdy činoherní adaptace oper Ypsilonky, bratří Formanů nebo divadelní skupiny Ad hoc. V posledních letech se tato část festivalu soustřeďuje na studiové operní soubory. Čerstvý operní vítr přiválo Operní studio Praha v Časopletu Lukáše Sommera s hodně neotřelým pohledem na českou historii. Tento skladatel se na festivalu objevil ještě jednou, protože v absurdní komedii Hra o Malinu vytvořil společně s libretistou a hlavním protagonistou Josefem Škarkou pro sdružení Hausopera site-specific projekt, v němž ve výloze knihkupectví Řehoř Samsa byli diváci se sluchátky na uších konfrontováni s trpkou výpovědí o srážce ideálů a realitou dnešního byznysu. Nahlédnout do intimních podob ženské lásky se v monodramatu Love Songs pro mezzosoprán a saxofon pokusila Opera Povera. Zazní-li slovo láska ve sto jazycích, neznamená to, že účinek obsahu toho slova bude stonásobně zesílen.

Operní novinky skladatelů jsou sice doménou studiových souborů, nicméně příležitost tu a tam otevírají i stálá divadla – to plzeňské si objednalo u Jana Jiráska Broučky, jejichž hudebně-dramatické ztvárnění Karafiátovy předlohy vyznělo spíš jako pochmurné statické oratorium.

Hanzlík – Zouhar – Monteverdi Ariadna, Ensemble Damian 2018 (zdroj Olomoucké barokní slavnosti)

Vítězní „Davidové“
Z programu festivalu je zřejmé, že se ho účastní soubory nesouměřitelné co do zřizovatelů, výše dotací, velikosti, svého charakteru a zaměření i podmínek, ve kterých běžně působí. Takže vedle dvou „Goliášů“, obou operních souborů Národního divadla, u nás jako jediných zřizovaných ministerstvem kultury s garantovaným a na české poměry opulentním příspěvkem (podle poslední dostupné výroční zprávy dostává ND pro všechny soubory od MK neustále stoupající dotaci, která dosáhla v roce 2018 výše 835 milionů Kč), na festivalu vystupují „oblastní“ divadla zřizovaná městy různých velikostí a výší dotací od Brna po nejmenší Opavu. A s nimi „bojují“ „Davidové“, studiová operní uskupení, která žijí z ročních grantů (ty ministerské bývají ve výši několika set tisíc) a další peníze na své působení shánějí, kde se dá. Na Slovensku všechna tři operní divadla zřizuje tamní ministerstvo kultury.

Hodnotící bilance uměleckých výsledků, naštěstí nezměřitelných na sekundy, góly nebo metry, k těmto parametrům pochopitelně nepřihlíží, jakkoli výrazně ovlivňují okolnosti, za nichž inscenace vznikaly. A letos se znovu ukázalo, že neexistuje přímá úměra mezi výší „státní“ podpory a uměleckými výsledky: ani jeden z největších pražských souborů, Národní divadlo svou Turandot a Státní opera nastudováním Fidelia, nedosáhl na žádnou z cen, Libušek. Tu diváckou získal olomoucký studiový soubor Ensemble Damian za Ariadnu a cenu kritiků si odneslo vícesouborové divadlo s jednou z nejnižších dotací – liberecké Divadlo F. X. Šaldy za inscenaci aktovek Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř. Ani v sólových výkonech „nezabodovala“ ta největší divadla, protože kritici udělili Libušku tenoristovi Martinovi Šrejmovi za roli skladatele Živného v ostravském nastudování Janáčkova Osudu a divákům se nejvíce líbila Lívia Obručník Vénosová v titulní roli Rachmaninovovy Francesky da Rimini v liberecké inscenaci.

Svůj smysl potvrdil festival i zájmem publika, jehož jádro tvoří „skalní“ příznivci opery. Většina představení byla vyprodaných, a to i přesto, že festivalový rozpočet neumožňuje masivnější propagační akce a funguje spíš „šeptanda“. Na většině představení bylo plno a festivalové produkce zhlédlo celkem 8.500 diváků. Diváci se zajímali také o besedy s inscenátory před a často také po představeních a zapojili se také do hlasování, ze kterého vzešla vítězně Ariadna v nastudování Ensemblu Damian. Monteverdiho slavný fragment dotvořil „principál“ tohoto olomouckého studiového souboru Tomáš Hanzlík a další skladatel spojený s poetikou novodobé adaptace barokního stylu – Vít Zouhar. Inscenaci prozářil výkon sopranistky Kristýny Vylíčilové, jejíž interpretace Monteverdiho rozsáhlého Lamenta byla skutečně jímavým nářkem nad ztracenou láskou, bolestnými výčitkami a odhodláním ukončit život, a se stejnou suverenitou obsáhla barokní minimalismus novodobých částí.

Festival OPERA patří k největším operním událostem u nás. Nic na tom nemění ani fakt, že dnes je bezprostřední konfrontace „české operní krajiny“ se zahraničními produkcemi otevřená nejen díky možnostem cestování, ale i díky snadno dostupnému fenoménu přenosů inscenací do kin a řadě internetových portálů. I v tomto kontextu je nadále zřejmé, že přehlídka s dvouletou periodicitou má skutečně velký smysl – i do budoucna.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat