Operní panorama Heleny Havlíkové (267)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Inscenace se brzy začala převalovat odnikud nikam. Nastudovat komedii typu Salieriho buffy je zatraceně těžké. Aby fungovala, musela by hýřit nápady, přesně načasovanými hereckými akcemi a pointami. To nemohla nahradit čtveřice tanečníků, jakýchsi kupidů – tři dívky a jeden muž jsou doslova pozlacení v přiléhavých zlatých trikotech, ale jejich hodnota pro inscenace je problematická a děj spíše znepřehledňují. Ať už metali salta nebo se jen tak neustále hemžili po jevišti, byli v choreografii Simony Machovičové „navíc“. Režisérka Gabriela Petráková, šéfka ostravského operetního a muzikálového souboru, má zkušenosti hlavně s těmito žánry. Jenže do Salieriho buffy je přenést nedokázala. Jednoduchá scéna Davida Baziky s moduly schodů a zástěn se přes jejich snadnou pohyblivost brzy okoukala, historizující kostýmy Marty Roszkopfové sice zejména štíhlým dámám velmi slušely, ale vůbec nepomáhaly orientovat se v ději založeném i na odlišnosti stavovské příslušnosti – manželka obchodníka s obilím měla výpravnější šaty než hraběnka.

A. Salieri: Škola žárlivých – NDM Ostrava 2020 (foto Martin Popelář)

Dirigent Adam Sedlický operu nastudoval s orchestrem v komorním složení a patrně podcenil, že dosáhnout i v hudbě zdánlivě samozřejmé svěžesti, lehkosti a brilantnosti, je svým způsobem náročnější než v případě romantických oper, kde se může tu a tam něco „ztratit“. Ze sólistek obstála hlavně Tereza Maličkayová v roli kupecké manželky Ernestiny, kterou její manžel Blasio, chorobný žárlivec, neprávem podezírá z nevěry. Zpíval ho barytonista Tadeáš Hoza, který znovu naznačil, že v něm vyrůstá zajímavý talent. Další manželský pár tvořil Martin Gyimesi s těžkopádným tenorem a Zuzana Jeřábková, jenže role Hraběte a Hraběnky byly prozatím nad jejich síly. Třetí pár, který se rýsoval mezi služebnictvem, dosud nesezdanou čipernou Carlottou v podání mezzosopranistky Anny Nitrové, a Blasiovým sluhou Lumacou, kterého ztvárnil basista Martin Gurbaľ, do inscenace vnášel alespoň trochu kýženou komiku. A obsazení Filipa Kasztury, ještě studenta Fakulty umění Ostravské univerzity, bylo při premiéře třeba chápat jako východisko z nouze, když musel nastoupit za svého onemocnělého zkušenějšího kolegu. Na roli Poručíka, který má rozhádané páry ovládat, nebyl ještě dostatečně připravený.

Dalším úskalím ostravské inscenace totiž je, že Národní divadlo moravskoslezské podcenilo náročnost titulu a realizovalo Školu žárlivých ve spolupráci s Fakultou umění Ostravské univerzity. Úmysl divadla poskytovat prostřednictvím Operní akademie Ostrava studentům pěveckých oborů příležitost podílet se na regulérní inscenaci, je jistě chvályhodný. A zda si normální provoz může dovolit, aby zkouškový proces v divadle odpovídal tomu, že některé role byly alternovány i čtyřmi sólisty. Ve výsledku se však ukázalo, že ostravskou Školu žárlivých i zkušenější profesionálové pěvecky absolvovali jen tak tak a pro zaučení studentů do operní praxe by byl vhodnější jiný titul.

Ale i tak je dobře, že se Salieri také u nás vrátil na operní jeviště a ostravská opera nastudováním Školy žárlivých připomněla 270. výročí narození skladatele, který se bude jen těžko vymaňovat z vžitého obrazu závistivého intrikána, ba vraha svého geniálního soka.

Hodnocení autorkou recenze 60%

Antonio Salieri: Škola žárlivých
Hudební nastudování a dirigent: Adam Sedlický, režie: Gabriela Petráková, scéna: David Bazika, kostýmy: Marta Roszkopfová, choreografie: Simona Machovičová, dramaturgie: Helena Spurná, český překlad (titulky): Marie Kronbergerová.

Osoby a obsazení: Conte, hrabě Bandiera – Aleksander Kruczek / Martin Gyimesi / Jiří Siuda, Contessa, hraběnka Bandiera – Zuzana Jeřábková / Oleksandra Nikiforova / Veronika Rovná Holbová / Aneta Schwarzová, Blasio, obchodník s obilím – Tadeáš Hoza / Ihor Maryshkin, Ernestina, jeho manželka – Kateřina Juřenová / Tereza Maličkayová / Kateřina Popová, Lumaca, Blasiův sluha – Martin Gurbaľ / Roman Vlkovič, Carlotta, číšnice v hostinci – Veronika Andrašková / Tetiana Hryha / Anna Nitrová / Dominika Škrabalová, Il Tenente, poručík, Blasiův bratranec, přítel Hraběte – Václav Čížek / Filip Kasztura. Tanec – Michaela Králiková, Katarína Matúšová, Jana Ryšlavá, Michal Toman, Daniel Frydrych. Gondoliér – Jiří Dvořák / Michal Toman.

Orchestr opery NDM.
Inscenace vznikla v rámci Operní akademie Ostrava, projektu Fakulty umění Ostravské univerzity (FU OU) a opery NDM.
Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava, premiéra 20. 2. 2020 (premiérové obsazení vyznačeno tučně).

W. A. Mozart: Figarova svatba – Slezské divadlo Opava – T. Suchanek, V. Pelka, J. Ondráček, E. Benett (zdroj SDO)

Vtipná a svěží Figarova svatba v Opavě
Slezské divadlo v Opavě uvedlo v premiéře 23. února 2020 operu Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba v hudebním nastudování Vojtěcha Spurného a režii Jany Andělové Pletichové.

Dirigent Vojtěch Spurný se dlouhodobě věnuje historicky poučené interpretaci, ale v Opavě k dispozici mozartovsky stylově vycizelovaný orchestr s historickými nástroji rozhodně nemá. Opavský operní soubor, náš nejmenší, musí obsáhnout nejen celé stylové spektrum operního repertoáru, ale i operetního, ba i muzikálového. Nicméně podobně jako v případě nedávných inscenací, Smetanovy Prodané nevěsty nebo Weberova Čarostřelce, se tím spíš v Mozartovi Spurný nevzdává snahy o interpretaci opřenou o dostupná historická fakta a studium dobových pramenů.

S oporou v uvádění Figarovy svatby v tehdejším Nosticově, dnes Stavovském divadle, kterou tu Mozart řídil, ponechal Spurný jen komorní obsazení smyčců (housle po třech, dvě violy, po jednom violoncellu a kontrabasu). Sám se vedle řízení orchestru v mozartovské paruce a kostýmu ujal hry na cembalo a celý orchestr, také v parukách, vyzdvihl z hloubky orchestřiště jen pár metrů pod úroveň hlediště. Takové zvukové řešení v budově z počátku 19. století dopadlo až překvapivě dobře – hlavně díky tomu, že dirigent rozžehl v hráčích muzikantskou jiskru, která překlenula i občasné nesrovnalosti souhry.

W. A. Mozart: Figarova svatba – Slezské divadlo Opava – J. Nosek, L. Kaňková (zdroj SDO)

Spurný se také, opět v souladu s dobou praxí, nebál škrtat nejen tradičně vypouštěné árie Marcelliny a Basilia ve čtvrtém dějství (Il capro e la capretta a In quegl’anni), ale vypustil i kavatinu Barbariny hledající špendlík (L’ho perduta), ba dokonce i Figarovu stížnost na proradnost žen (Aprite un po’ quegli occhi), takže závěr spěje svižně do finále. Kromě spousty recitativů vypustil ale třeba také v 1. dějství Bartolovu árii pomsty (La vendetta) a úvodní špičkování mezi Zuzankou a Marcellinou (Via resti servita). Zatímco běžně Figarova svatba trvá mezi dvěma a půl až téměř třemi hodinami, v Opavě ji zvládnou za dvě hodiny. I když mi některých hudebních čísel bylo líto, lze to v daném kontextu akceptovat.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na