Operní panorama Heleny Havlíkové (267)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Podstatné bylo, jaké se Vojtěchovi Spurnému podařilo při premiéře sestavit vhodné obsazení. V hlavních rolích získal sólisty s velkou zkušeností ve staré hudbě, nadaných velkou muzikalitou, technicky skvěle vedenými hlasy, citem pro styl včetně vkusných ozdob a smyslem pro zvukovou vyváženost, což bylo důležité hlavně v té spoustě ansámblů, kterých je ve Figarově svatbě požehnaně. Také režisérka Jana Pletichová Andělová se zaměřila na to, co skvěle umí: místo toho, aby na libreto roubovala aktualizační výkladové konstrukce, vytvořila z operních postav uvěřitelné lidi z masa a kostí. A rozehrála situace v logice příběhu s vyústěním do vtipných point, kterým dominovali Lukáš Zeman, jako záletný pruďas, ba násilník Almaviva, který dokonce v žárlivecké rozzuřenosti vláčí manželku po břiše, Markéta Böhmová, zdaleka ne jako nějaká ufňukaná Hraběnka, ale rázná žena, které pomáhá stesky zahnat psíček, a přidala se k nim i Eva Benett jako rázná Zuzanka. Vedle těchto tří sólistů se pěvecky, ale méně už herecky uplatnil basista Jaromír Nosek jako Figaro, ovšem v menších rolích báječně vystihly charaktery postav Lucie Hilscherová jako hašteřivá korpulentní Marcellina, Jan Ondráček jako patolízalský Basilio nebo Petr Urbánek jako bodrý Bartolo. Jen té opilecké šarže bylo v roli zahradníka Antonia v podání Petera Palečka příliš, stejně jako Almavivova sundávání Zuznačiných kalhotek, když ho Zuzanka nechá ožít novou nadějí a slibuje mu, že za ním večer přijde o zahrady (Crudel! Perché finora farmi languir così). A na jednoduché scéně nevyzněly příliš věrohodně „schovávačky“ Cherubína a Hraběte u Zuzanky v 1. dějství.

W. A. Mozart: Figarova svatba – Slezské divadlo Opava – V. Pelka, J. Jaržembovská, L. Zeman, M. Blaževič (zdroj SDO)

Zajímavě byl obsazen Cherubín, „kalhotková“ role, Mozartem předepsaná pro mezzosopranistku (a ne pro kastráta, jakkoli byli v té době kastráti v opeře stále běžní). Vojtěch Spurný obsadil roli tohoto milostně roztouženého teenagera kontratenoristou, tedy pěveckým oborem, kterým se dnes kastráti nahrazují. Vojtěch Pelka skutečně rozehrál Cherubínovy milostné eskapády s plnou chlapeckou razancí (a z „uzamčeného“ pokoje Hraběnky neskákal zadním oknem, ale dopředu do orchestřiště), ale přece jen part Cherubína je psán v poloze, v níž kontratenoristovi hlas tolik znít nemůže.

To nic nemění na tom, že v Opavě mají v novém nastudování Figarovy svatby báječnou komedii, ve které Jana Pletichová Andělová důvěřovala Beaumarchaisovu příběhu bláznivého dne i Mozartově hudbě a dala jim výstižný rámec rokokového parku podle obrazu Fragonardovy Houpačky. Jen úvodní výstup do předehry, kdy sloužící vpustí k Hraběti celý zástup žen s jeho levobočky od teenagerů po kojence a všichni mají na tváři stejné mateřské znamení jako Almaviva, takto prvoplánovým proutnictvím předem znevěrohodňuje, proč se Hraběnka nevěře svého manžela tak ztrápeně diví. Nicméně závěrečná „tečka“ objetí všech čtyř párů ve „správném“ složení, kdy se Hrabě sice drží s Hraběnkou, ale druhou ruku položí za sebou na zadek Zuzanky v objetí s Figarem, napovídá, že přes závěrečné Almavivovo pokání, bude Hrabě ženské sukně dozajista prohánět dál.

W. A. Mozart: Figarova svatba – Slezské divadlo Opava – T. Suchanek, D. Kfelíř, P. Paleček (zdroj SDO)

Nelze se vyhnout srovnání s časově shodnou premiérou ostravského nastudování Školy žárlivých Antonia Salieriho s podobným námětem. Vedle Mozartovy Figarovy svatby patří Salieriho Škola žárlivých i kvůli libretu mezi tuctovější dobovou produkci, ale i v ní je spousta nápadité hudby. Jenže ostravské nastudování za opavskou Figarovou svatbou pokulhávalo po všech stránkách – dirigent Adam Sedlický nedal Salieriho hudbě svěží lehkost a brilantní švih, z přehršle árií sólistům vyšly jen některé a čtveřice zlatých tanečních kupidů sice metala salta, ale absenci nápaditě rozehraných situací to zakrýt nemohlo. A opavská Figarova svatba byla skvělým příkladem toho, jak zajímavá může být „tradiční“ inscenace.

Hodnocení autorkou recenze 85 %

Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba
Hudební nastudování: Vojtěch Spurný, režie: Jana Andělová Pletichová, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Michaela Savovová, sbormistr: Kremena Pešakova.

Osoby a obsazení: Figaro – Jaromír Nosek / Daniel Kfelíř, Zuzanka – Eva Benett / Lucie Kaňková, Hrabě Almaviva – Tomasz Suchanek / Lukáš Zeman, Hraběnka Almaviva – Mgr. Katarína Jorda-Kramolišová / Markéta Böhmová, Cherubín – Vojtěch Pelka, Basilio, mistr hudby – Jan Ondráček / Vít Šantora, Bartolo, doktor – Michael Kubečka / Petr Urbánek, Marcellina – Lucie Hilscherová / Šárka Maršálová, Antonio, zahradník – Martin Blaževič / Peter Paleček, Barbarina, dcera Antonia a 1. družička – Jana Jaržembovská / Anna Začalová, 2. družička – Anna Sokolová / Anna Začalová.

Orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava. Premiéra 23. února 2020 (premiérové obsazení vyznačeno tučně).

W. A. Mozart: Don Giovanni – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2020 (zdroj DFXŠ)

Liberecký Don Giovanni se „propadl“ ke Komturově cigaretě
Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvedlo 6. března 2020 v premiéře nové nastudování Dona Giovanniho Wolfganga Amadea Mozarta.

Liberecká opera čerstvě na festivalu OPERA 2020 získala cenu kritiků za nastudování oper Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, ve festivalové divácké anketě se touto inscenací umístila druhá. Premiéra Dona Giovanniho bohužel toto postavení Divadla F. X. Šaldy mezi našimi soubory nepotvrdilo – ani hudebním nastudováním Stanislava Vavřínka, režijním výkladem Dorotty Szalmy, ani většinou pěveckých výkonů. Kladem inscenace pro mě zůstali jen typově dobře vybraní sólisté a spádné hbité recitativy. Na inscenační možnosti takové opery, jakou je Don Giovanni, přece jen málo.

Divadlo předem avizovalo, že slavný titul, který se do Liberce vrátil po téměř třiceti letech, chce představit v novém, moderním pojetí. K realizaci přizvalo režisérku Dorottu Szalmu (1974) z nedaleké Žitavy, která působí i v jiných německých a maďarských oblastních divadlech v činohře i opeře.

Lze pochopit, že liberecký soubor nemá ambice vstupovat do hájemství historicky poučené interpretace (jakkoli se v ještě menším opavském divadle o to Vojtěch Spurný s úspěchem snaží), nicméně souhra, výrazové kontrasty v rámci zvukové vylehčenosti stylu klasicismu by neměly být přehnanými nároky ani pro menší repertoárové divadlo. Orchestr sice v předehře nastolil základní kontrasty hlavních témat, ale pod taktovkou Stanislava Vavřínka, který má zkušenosti spíše symfonické než operní, hudební nastudování upadalo do jednotvárnosti v dynamice, často se nedařilo zachovat souhru.

W. A. Mozart: Don Giovanni – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2020 (zdroj DFXŠ)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na