Operní panorama Heleny Havlíkové (271)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Možnosti nabídnout posluchačům alespoň koncerty nikoli virtuálně, ale živě, z těch vokálních zatím využil Spolek přátel hudebních talentů, který uspořádá v Novoměstské radnici 19. května koncert na přání, jak ho svým hlasováním určili návštěvníci sociálních sítí. Při dodržení všech epidemiologických opatření se sníženou kapacitou hlediště na 85 posluchačů na něm vystoupí v pestrém programu sopranistky Lada Bočková a Tereza Štěpánková, barytonisté Boris Prýgl a Tadeáš Hoza s klavíristou Ahmadem Hedarem. A série Koncert na přání – talenty světové opery bude pokračovat i v červnu.

Nadále ovšem pokračuje nabídka záznamů představení na internetu, jak je stále poskytují portály Opera Vision, Arte Opera Season, Opera on Video nebo je v čase koronaviru zdarma zpřístupnila některá divadla (Vídeňská státní opera, Metropolitní opera, Berlínská státní opera nebo Mariinské divadlo, z našich Jihočeské divadlo a Národní divadlo moravskoslezské).

Novoměstská radnice Praha (archiv OP)

Upír z Bruselu – nemrtvý Mozartův Silla
Bruselské divadlo La Monnaie nabízí na portálu Opera Vision záznam své inscenace Mozartovy opery Lucio Silla z listopadu 2017 v hudebním nastudování Antonella Manacorda a v režii Tobiase Kratzera.

Tento záznam jsem vybrala proto, že se chci po inscenacích českých operních titulů ze zahraničních scén zaměřit na české interprety, jejichž vystoupení v zahraničních produkcích je takto prostřednictvím záznamů dostupné. Jednou ze sólistek, která se dlouhodobě uplatňuje v evropských divadlech, je sopranistka Simona Šaturová. Bruselské divadlo La Monnaie ji pravidelně obsazuje už řadu let – s velkým úspěchem zde vytvořila už v roce 2012 Violettu v provokativní inscenaci Traviaty režisérky Andrey Brethy, vzápětí Servilii v Mozartově Titovi (záznam k dispozici zde), pak Gildu v inscenaci Rigoletta Roberta Carsena. Koronavirové uzavření divadel přerušilo její angažmá ve zdejším aktuálním projektu „trilogie“ Mozartových oper na libreta Lorenza da Ponte v nastudování stejného týmu dirigenta Antonella Manacorda a tvůrčí skupiny Clarac-Deloeuil > le lab v jednom scénickém prostoru s týmiž sólisty, ve kterém zpívala nejen Hraběnku ve Figarově svatbě, ale i Donnu Annu v Donu Giovannim (a doufejme, že záznam tohoto zajímavého projektu se někdy také objeví na internetu). V opeře Lucio Silla byla obsazena do role Lucia Cinny, kladoucí velké nároky na vrcholnou techniku koloratur a dalšího pěveckého mistrovství období opery seria, ve které právě virtuozita sólistů, z nichž mnozí pro kariéru obětovali i své mužství, byla hlavním magnetem pro opery chtivé (platící) diváky ve veřejných divadlech s tisícovými kapacitami hledišť.

Lucio Silla (1772) je raná opera Wolfganga Amadea Mozarta na Pietrem Metastasiem přepracovaný text Giovanniho de Gamerry, původem vojenského důstojníka. Jak bylo v tehdejší praxi zcela běžné, na tytéž náměty (ale i libreta) komponovalo opery více skladatelů. V případě Sully/Silly ten Händelův na libreto Giacoma Rossiho měl londýnskou premiéru v roce 1713, stejný námět pak v roce 1774 zhudebnil ještě Pasquale Anfossi a v roce 1776 i Johann Christian Bach.

W. A. Mozart: Lucio Silla – Simona Šaturová a Ilse Eerens – La Monnaie (foto Bernd Uhlig)

Předobrazem operního Silly byl římský diktátor Lucius Cornelius Sulla (asi 138-78 př. n. l.), proslavený v historii poprvé uplatněnými proskripcemi (veřejnými seznamy osob, prohlášených za nepřátele státu, kterým byl zabaven majetek a mohly být beztrestně zabity), jehož kruté metody vládnutí vyvolávaly obdiv i zásadní nesouhlas a odpor nejen za jeho života, ale inspirovaly i další vládce a teoretiky moci. Historické pozadí libreta opery je ovšem širší – podobně jako Silla, i postava jeho přítele Cinny má svou historickou předlohu, dokonce stejnojmennou. Lucius Cornelius Cinna byl v Sullově době jedním z aktérů složitých peripetií mocenských bojů, roku 87 př. n. l. byl zvolen konzulem a v konfliktu proti Sullovi se přidal na stranu jeho nepřátel, spojil se s Gaiem Mariem (v opeře se takto jmenuje Sillův zavražděný protivník, o jehož dceru Giuniu Silla usiluje), převzali vládu nad Římem – a posléze byl zabit vlastními vojáky.

Mozartův operní Lucio Silla je drama per musica o třech dějstvích K135, s italskou verzí jména úspěšného vojevůdce a krutého diktátora, který sice ovládal Řím, méně však už své milostné city. Celý děj se točí kolem jeho neopětované, ba přímo drsně zavrhované vášně ke Giunii.

Po Mithridatovi, královi pontském, a Ascaniovi v Albě je Lucio Silla třetí Mozartovou operou, která vznikla na milánskou objednávku Teatro Regio Ducale (a poslední pro Itálii vůbec). Byla to jeho sedmá opera a táhlo mu na sedmnáct, když za pouhých šest týdnů zkomponoval dílo v tehdy tolik populárním žánru opery seria a řídil uvedení, které i s baletními čísly jiných skladatelů prý trvalo přes šest hodin. Mozartův Lucio Silla zahájil v Miláně karnevalovou sezonu 26. prosince 1772. Těžko si dnes představíme, jak tehdejší teenager, jakkoli geniální, vnímal operní adaptaci Sullova příběhu. Děj nejspíš pro mladého Mozarta nebyl tolik podstatný – hlavní roli měla hudba a vyjádření emocí.

The Nuovo Teatro Ducale – Parma 1829 (zdroj en.wikipedia.org/Gazzetta di Parma, quadro conservato alla biblioteca Palatina a Parma)

Je zřejmé, že Mozart především naplňoval konvence žánru, který v té době již dosáhl svých limitů v modelech a floskulích pro jednotlivé standardizované typy, od kterých se Mozart odchýlil netypickým obsazením Lucia Cinny nikoli kastrátem, ale sopranistkou (roli Cecilia zpíval při premiéře standardně kastrát). Nicméně už v Sillovi můžeme vysledovat základy a východiska Mozartových pozdějších velkých postav a scén. Tak třeba Giunie předznamenává Donu Annu, v partu Celie lze vysledovat spojitost s Così fan tutte, scéna, kdy Giunia u náhrobku volá ducha svého zavražděného otce, je předzvěstí mistrné hřbitovní scény v Giovannim. K opeře seria s jejím „povinným“ šťastným koncem velkorysého odpuštění nepřátelům se Mozart pak ještě vrátil v roce své smrti, když na pražskou objednávku vytvořil operu La clemenza di Tito (1791).

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na