Operní panorama Heleny Havlíkové (274)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

 Collegium 1704 zvolilo program z děl skladatelů, kterými si vydobylo mezinárodní renomé a na koncertě ho potvrdilo – Johanna Sebastiana Bacha, když uvedlo jeho dvě kantáty, Jana Dismase Zelenky, z jehož odkazu byla vybrána Responsoria pro Hebdomada Sancta, a Georga Friedricha Händela s jeho duchovní sólovou kantátou Gloria s prvky italské operní bravury. I když roušky překvapivě výsledný zvuk na záznamu nepoškodily, vidět Collegium 1704 Vocale zpívat se zakrytými ústy a nosy, navíc ve starodávném prostoru Pražské křižovatky, vyvolávalo v kontextu celosvětové pandemie velké emoce. Zahalení části obličejů, z nichž mohly ke zpěvu „promlouvat“ jen oči, sklenulo nad Bachovými motety a Zelenkovými responsorii i úvahy, které posouvaly biblické texty do dalších dimenzí – s nadějí, jak ji v Händelově Glorii skvěle zprostředkovala s hloubkou prožitku tohoto křesťanského hymnu velebícího Boha, který snímá hříchy světa, a v brilantních koloraturách Hana Blažíková.

Collegium 1704 – živě z Pražské křižovatky
Hana Blažíková – soprán, Collegium 1704, dirigent Václav Luks. Moderátor Ondřej Havelka.
Program: Johann Sebastian Bach: Komm, Jesu, komm BWV 229, Jan Dismas Zelenka: Responsoria pro Hebdomada Sancta ZWV 55, Georg Friedrich Händel: Gloria, Johann Sebastian Bach: Jesu, meine Freude BWV 227.
Pražské jaro, přenos z Pražské křižovatky 18. května 2020.

Pražské jaro 2020: Collegium 1704, Václav Luks, Hana Blažíková (foto Ivan Malý)

Mozartovská protikoronavirová benefice
Zatímco na koncertě Collegia 1704 platila pro umělce opatření vázaná na koronavirový test, o několik dnů později při mozartovském koncertě už stačilo pro umělce pouze měření teploty a absence příznaků koronaviru, a postupně se stovka diváků zvyšovala na tři stovky. Protože do poslední chvíle nebylo jasné, jak se opatření budou rozvolňovat, Pražské jaro sály publiku neotevřelo a v hledišti seděl organizační štáb Pražského jara a kolegové. Podle tiskového mluvčího Pavla Trojana jr. neexistuje spravedlivý klíč, podle kterého by Pražské jaro určilo, kdo se na koncert dostane a kdo nikoliv: „Kupříkladu u vyprodaného koncertu v Rudolfinu je kapacita 1200 lidí, kteří by měli přednostně tuto nabídku dostat. Jak určit sto nebo tři sta vybraných? S diváky v koncertní síni byla navíc v tuto chvíli spjata celá řada regulací, které je obtížné naplnit, zvláště v koordinaci s filmovací technikou v sále a zázemím historických koncertních budov.“

Pro benefiční koncert ve prospěch veřejné sbírky SOS Česko na pomoc těm koronavirovými opatřeními nejohroženějším sociálním skupinám lidí dirigent Tomáš Netopil příhodně vybral mozartovský repertoár. S komorním obsazením České filharmonie v nuancích muzikantsky citlivého frázování, artikulace a dynamiky předvedl, proč se etabloval na předních evropských scénách.

Pražské jaro 2020: Pomáháme s Pražským jarem a Českou filharmonií, Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka (foto Petra Hajská)

Na koncertě se sešel opravdu výkvět našich sólistů: Simona Šaturová zazářila nejen brilantní interpretací virtuózní árie Konstance Martern aller ArtenÚnosu ze Serailu, ale i jako Hraběnka z Figarovy svatby (tuto roli stihla těsně před epidemií koronaviru premiérovat v bruselském La Monnaie v zajímavém projektu tří Mozartových oper na libreta Lorenza da Ponte s jedním režisérem a v jednom scénickém prostoru se stejným obsazením, takže v Donu Giovannim zde Simona Šaturová zpívá také Donnu Annu). Na koncertě zpívala se záblesky ženské rafinovanosti i mazanosti Hraběnku v duetu Che soave zeffiretto, kdy diktuje Zuzaně psaníčko, aby přistihla svého záletného manžela. A v krásném souznění sopranistka Kateřina Kněžíková předvedla, jak má roli agilní Zuzanky perfektně a s půvabem zvládnutou i v úvodním duetu Cinque, dieci, venti s Figarem, kterého zpíval Adam Plachetka. Ten svůj hutný, ovšem dostatečně pohyblivý basbaryton, spíš než výrazově vyhraněné pojetí role, uplatnil i ve velkém výstupu Hraběte Hai già vinta la causa…Vedro mentr’io sospiro sužovaného roztoužeností pochybnostmi i naštvaností z neustálých zvratů událostí, které kazí jeho záměry. V roli Figara se ovšem prezentoval také Jan Martiník, řadu let sólista obou berlínských oper. V árii Non più andrai, farfallone amoroso, v níž si Figaro utahuje z Cherubína poslaného Hrabětem do války, ve srovnání s Plachetkou Martiníkova interpretace při skvěle posazeném basovém základu vycházela na záznamu výrazněji a plastičtěji z textu a jeho významu. A stejně tak si Martiník „pohrál“ se slavnou Leporellovou rejstříkovou Madamina, il catalogo è questo.

Pražské jaro 2020: Pomáháme s Pražským jarem a Českou filharmonií, Jan Martiník (foto Petra Hajská)

Na koncertě dále vystoupila Andrea Rysová, první flétnistka České filharmonie, a Jana Boušková v druhé větě Koncertu pro flétnu a orchestr C dur K 299. Česká filharmonie se kromě předeher k Figarově svatbě a Donu Giovannimu uplatnila i ve čtvrté větě Jupiterské symfonie.

Podle informace z Pražského jara lidé v souvislosti s tímto koncertem přispěli do veřejné sbírky SOS Česko částkou převyšující půl milionu korun.

Pomáháme s Pražským jarem a Českou filharmonií
Kateřina Kněžíková – soprán, Simona Šaturová – soprán, Jan Martiník – bas
Adam Plachetka – basbaryton. Česká filharmonie. Dirigent Tomáš Netopil.
Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba, K 492 – předehra, árie, duety a recitativy z opery; Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K 299, II. Andantino; Don Giovanni, K 527 – předehra, árie a duet z opery; Únos ze Serailu, K 384 – Martern aller Arten, árie z opery; Symfonie č. 41 C dur „Jupiter“, K 551, IV. Molto allegro
Pražské jaro, přenos z Dvořákovy síně Rudolfina 23. května 2020.

Pražské jaro 2020: Pomáháme s Pražským jarem a Českou filharmonií, Simona Šaturová (foto Petra Hajská)

Směry putování Zimní cestou
Kromě účasti na mozartovském večeru zachoval Adam Plachetka i v koronavirové verzi programu Pražského jara své původně naplánované vystoupení s písňovým cyklem Franze Schuberta Zimní cesta. S tím rozdílem, že klavírním partnerem mu byl místo Garyho Matthewmana pohotový klavírista David Švec, který v oblouku „vyprávění“ o Zimní cestě uplatnil své zkušenosti operního dirigenta.

Cyklus Zimní cesta tvoří 24 písní (už jen zapamatovat si těch více než 70 minut hudby a textu je úctyhodný výkon). Adam Plachetka si tento náročný úkol nijak neusnadnil, když zpíval při zaznamenávaném vystoupení zpaměti.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat