Operní panorama Heleny Havlíkové (277)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
„Normální“ mimořádný koncert Collegia 1704. - Hudson není Volha.
Collegium 1704: Kaffee-Kantate (foto Tokpa Korlo)

„Normální“ mimořádný koncert Collegia 1704
Díky rozvolňování epidemiologických opaření začínají „houstnout“ i vokální koncerty nikoli prostřednictvím internetu, ale za účasti publika. Jedním z prvních, kdo se této možnosti chopil, byl v Novoměstské radnici Spolek přátel hudebních talentů. Nyní posluchače do kostela svaté Anny na Pražské křižovatce pozvalo Collegium 1704.

Collegium 1704 patřilo k souborům aktivním i v době přísně koronavirové. Mohli jsme streamovat jeho vystoupení například na Pražském jaru, tehdy ještě v rouškách nejen pro publikum, ale i pro umělce. Zahalení části obličejů, z nichž mohly ke zpěvu „promlouvat“ jen oči, sklenulo tehdy nad Bachovými motety a Zelenkovými responsorii i úvahy, které posouvaly biblické texty do dalších dimenzí – s nadějí a vírou v boží snímání hříchů světa.

Jenže málo platné – sdílení společného zážitku streamovanými přenosy nahradit nelze. Touhu po účasti na živém vystoupení pociťovalo v případě Collegia 1704 tolik lidí, že kapacita pěti set míst v kostele sv. Anny, kde se mimořádný koncert 24. června konal, byla zcela naplněná.

Collegium 1704: Kaffee-Kantate (foto Tokpa Korlo)

Pro koncert nazvaný Kaffee–Kantate zvolilo Collegium 1704 program radostně odlehčený. Po zahájení třívětým koncertem g moll RV 157 Antonia Vivaldiho zazněly kantáty dvou dalších velikánů barokní hudby – Georga Friedricha Händela a Johanna Sebastiana Bacha. Ukázaly, jak široká byla námětová šíře tohoto, v baroku velmi oblíbeného světského žánru vokální hudby, který v jednoduchém příběhu střídá recitativy a hudební čísla a lze ho pojímat i jako jakési miniopery.

Händelova kantáta HWV 82 Amarilli vezzosa / Půvabná Amaryllis, známá pod názvem Il Duello Amoroso, tedy Milostný souboj, vychází z pastorálního příběhu pastýře Dalisa, který usiluje o lásku nymfy Amaryllis, dokonce se jí chce zmocnit násilím, ale nymfa se mu nakonec vysměje. Händel kantátu vytvořil na počátku své skladatelské dráhy v roce 1708 během svého římského pobytu pro soukromé koncerty členů arkádské akademie a uplatnil v nich italský virtuózní styl.

Bachova Kantáta o kávě BWV 211 je z jeho kantorského období v Lipsku, kde se vedle svých povinností chrámové hudby zapojoval i do měšťanských koncertů. Tato humorně satirická  skladba z roku 1734 reaguje na oblibu popíjení v té době vzácné a teprve postupně se rozšiřující kávy. Po úvodu Vypravěče se přísně protestantský tatínek Šlendrián durdí, jak jeho tvrdohlavá dceruška holduje tomuto, podle jeho názoru neřestnému nápoji. Nepomáhá vyhrožování zákazem vycházek nebo vyklánění z okna, odepřením koupě módní sukně nebo šperků. Konečně najde trest, který by Lízinku od tohoto požitku odvrátil – zákaz svatby. Líza se sice podvolí, ale hned chytře najde východisko – nápadník musí v manželské smlouvě stvrdit, že ona bude moci pít kávu, kdykoli bude chtít.

Collegium 1704: Kaffee-Kantate (foto Tokpa Korlo)

Příběh kávové kantáty láká i ke scénickému provedení. Před časem se o to pokusila ostravská opera, loni na Slavnostech staré hudby se několik jejích čísel stalo východiskem pro balet, ve kterém soubor Cracovia Danza Ballet v duchu v baroku oblíbených baletů s exotickými a fantastickými náměty nechal roztančit celý kávový servis – šálek coby nafoukanou primadonu, ješitnou cukřenku, přičinlivý mlýnek i nezbedná kávová zrna. A Collegium Marianum loni uvedlo celou kantátu v krásném prostředí Velkého sálu Lobkowiczkého paláce ve scénickém náznaku s odlehčeně žertovným nadhledem. Provedení Collegia 1704 v tomto kontextu působilo přece jen poněkud usedle, jakkoli všichni sólisté – sopranistka Helena Hozová jako svéhlavá Lízinka, basista Roman Hoza v roli kárajícího otce a tenorista Ondřej Holub coby vypravěč i flétnistka Julie Braná zvládali své party s přehledem.

V Händelově kantátě se mohly větší mírou virtuozity a stylově vkusnými ozdobami blýsknout Helena Hozová s jiskřivě zvonivým sopránem pro koketerii nymfy a mezzosopranistka Aneta Petrasová jako zamilovaný vzdychající i rozzlobený pastýř, s gradací do závěrečné energické hádky.

Václav Luks už při předchozích koncertech prostor kostela sv. Anny členil tak, že publikum obklopuje umělce, kteří nestojí na pódiu v presbytáři, ale na straně uprostřed lodi. I tentokrát se v tomto uspořádání ale projevila sušší akustika, která nepomáhala hlasy a komorní orchestr ve smyčcové sekci s houslemi po dvou více zaoblovat a stmelovat.

Collegium 1704: Kaffee-Kantate (foto Tokpa Korlo)

Celkově byl tak koncert hlavně radostnou pozvánkou na další sezónu Collegia 1704, jejíž dramaturgií se prolíná mesiášské téma a zazní na něm kromě toho nejslavnějšího Händelova zhudebnění například Brockesovy pašije Georga Philippa Telemana nebo Mozartova Korunovační mše. A nově zrekonstruovaný Produkční dům Vzlet ve stylu Art Deco v pražských Vršovicích zabydlí na jednom z koncertů svého cyklu Collegium Vocale 1704 programem zajímavě kombinujícím skladby Jacoba Galla z okruhu pražských rudolfínských skladatelů a pařížského neoklasika Francise Poulenca.

Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704: Kaffee-Kantate
Antonio Vivaldi: Concerto in g moll RV 157, Georg Friedrich Händel: Il Duello Amoroso (Amarilli vezzosa) HWV 82, Johan Sebastian Bach: Kaffee-Kantate (Schweigt stille, plaudert nicht) BWV 211

Collegium Vocale 1704: Helena Hozová – soprán, Aneta Petrasová – mezzosoprán, Julie Braná – flétna, Ondřej Holub – tenor, Roman Hoza – bas.

Collegium 1704, dirigent: Václav Luks.

Pražská křižovatka – kostel sv. Anny v Praze, 24. června 2020.

Collegium 1704: Kaffee-Kantate (foto Tokpa Korlo)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat