Operní panorama Heleny Havlíkové (288)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Osud bývá uváděn zřídka. U nás se po onom prvním brněnském uvedení v roce 1958 a inscenacích v Budějovicích (1978) a v Brně (1987) stal téměř ideálním dílem pro poetiku Roberta Wilsona, když pro uvedení v pražském Národním divadle v roce 2002 nad operou sklenul scénicko-výtvarné obrazy a přidal jako důležitou postavu Fatum v podání Soni Červené (které bylo k jejím letošním 95. narozeninám věnováno druhé festivalové představení brněnského Osudu). Inscenátoři brněnské inscenace u roku 2012 v čele s německým režisérem Ansgarem Haagem se drželi Janáčkových představ o scénické podobě Osudu, ponechali děj na počátku minulého století v mondénní lázeňské společnosti a ve studentském prostředí konzervatoře, avšak s německou důkladností se nechali až příliš vtáhnout do zákrutů realistického rozehrávání miniscének. Před dvěma roky v Ostravě Osud zbavil „prokletí“ zmatečné nehratelnosti tým režiséra Jiřího Nekvasila, scénografa Daniela Dvořáka a kostýmní výtvarnice Simony Rybákové, který vyšel z jeho secesní dekadence a prezentoval ho jako kompozici z počátku Janáčkova tvůrčího vzmachu jako pozoruhodné a silné dílo. Znamenitě výstižným výtvarným základem se stala klaviatura, která tvarovala prostor, postavy skrze ni na bocích mizely a zjevovaly se. Atmosféru Luhačovic na začátku navodilo „listování“ fotografiemi lázní z přelomu století a pak už „stačilo“ jen několik málo přesně zvolených znaků pro jednotlivá prostředí – nalévačka Vincentky v kroji, gejzíry z podlahy jeviště, trojice klavírních stoliček, kytice rudých růží, secesní záclona v bytě Živného a Míly nebo řada červeným sametem polstrovaných sedadel v aule konzervatoře. A typově skvěle zvolený Martin Šrejma  stejně jako alternující Josef Moravec vystihli Živného v jeho bolestné rozervanosti i hrdém vzdoru, něžném i vášnivém milostném roztoužení. Zejména závěrečný bilanční monolog, ve kterém jako Živný líčí v nastupujícím vichru a bouři studentům dramatické okolnosti vzniku opery a tím i skladatelova života, měl velké vnitřní napětí a oba sólisté ho vystupňovali do strhující gradace – bez přepínání hlasu, při skvěle srozumitelné deklamaci.

Vedle pražského a ostravského Osudu nyní Carsen přišel s dalším názorem, jak překlenout údajné handicapy zmatečnosti této Janáčkovy opery, byť klíč, kterým otevřel prostor autobiografických souvislostí a propojení útržků vzpomínek, mu zároveň přivřel průhled do tmavých zákoutí dekadence.

Na 14. října byl plánován živý přenos brněnského Osudu do mezinárodní operní databáze záznamů operních inscenací OperaVision. Věřme, že chaotické koronavirové restrikce, kvůli kterým je toto představení zakázané, brzy pominou. A Osud, jehož příběh jak z červené knihovny Janáček povýšil na mnohovrstevnaté psychologické drama hledání identity člověka a umělce, si i tímto internetovým způsobem bude nacházet další a další příznivce. Robert Carsen, a nejen on, má pravdu: Osud je fascinující opera.

Janáček Brno 2020, Osud (zdroj NdB)

Leoš Janáček: Osud
Hudební nastudování a dirigent Marko Ivanović, režie Robert Carsen, scéna Radu Boruzescu, kostýmy Annemarie Woods, světelný design Robert Carsen a Peter van Praet, choreografie Lorena Randi, dramaturgie Ian Burton a Patricie Částková, sbormistr Pavel Koňárek.

Osoby a obsazení: Mladý Živný, skladatel – Enrico Casari, Starý Živný, skladatel – Philip Sheffield, Míla Válková – Alžběta Poláčková, Matka Mílina – Natascha Petrinsky, Dr. Suda – Peter Račko, Lhotský, malíř – Jan Šťáva, Konečný / elév Verva – Lukáš Bařák, Slečna Stuhlá, učitelka – Daniela Straková-Šedrlová, Doubek (dítě) – Petr Hrůša, Poeta / Student – Michael Robotka, 1. dáma / Sl. Pacovská – Andrea Široká, 2. dáma / Pí. Majorová – Tereza Kyzlinková, Stará Slovenka – Jitka Zerhauová, Pí. Radová – Jana Hrochová, Mladá vdova – Hana Kopřivová Šumpíková, Inženýr – Pavel Valenta, Součková, elévka – Marta Reichelová, Kosinská, elévka – Jarmila Balážová, Doubek: Michael Robotka (zpěv) a Petr Štych (herecký představitel), Sklepník – Martin Novotný, Hrázda – Ondřej Koplík.

Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno, dětský sbor Brno.

Festival Janáček Brno, Janáčkova opera Národního divadla Brno, premiéra 28. září 2020, recenzováno druhé představení 29. září 2020.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments