Operní panorama Heleny Havlíkové (289)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Především Pavel Černoch jako vzpurný malíř Cavaradossi od milostného vyznání Tosce po vzpomínku na její vášnivé polibky a touhu po životě před popravou během premiéry postupně čím dál výrazněji přesvědčoval, proč patří k tak žádaným tenoristům předních evropských scén a že spinto obor této role, se kterou debutoval v Athénách před dvěma lety, je pro něj v současné chvíli tím optimálním. A věřme, že ho naše první scéna angažuje v takto oborově ukotvených rolích i v českém repertoáru, jak Pavel Černoch v rozhovorech nabídl.

Pavlem Černochem se bohužel evropská liga, po které tolik touží umělecký ředitel obou oper Národního divadla Per Boye Hansen, při obnovené premiéře vyčerpala. Petra Alvarez Šimková je bezesporu talentovaná sopranistka, skvěle se uplatňuje v českém, především smetanovském a dvořákovském repertoáru, ale charisma a vášeň divy i zbožné kajícnice potřebné pro Pucciniho veristickou Toscu naplnila jen částečně s akcentem na důvěřivost Tosky. Byla handicapována i tím, že neměla v Krzysztofovi Szumańském adekvátního protihráče. Szumańského ušlechtilý baryton evokuje úplně jiné role než krutě bestiálního a chlípného policejního šéfa Scarpiu. Proč byl do premiéry povolán zahraniční host, když by do této role mohla začít vstupovat nová generace barytonistů u nás (třeba Svatopluk Sem nebo Jiří Brückler) začíná být naléhavou otázkou také při obsazování rolí průměrnými zahraničními hosty i v jiných inscenacích (například Vera Talerko jako Marzellina ve Fideliovi nebo Musetta v Bohémě, norský tenorista Thorbjorn Gulbrandsoy jako Jaquino ve Fideliovi).

G. Verdi: Nabucco – NDM 2020 (foto Martin Popelář)

Sólistům ovšem příliš nepomohl dirigent. Ačkoli se Hilary Griffiths ve Státní opeře zasloužil o strhující provedení mnoha profilových titulů této scény za éry její samostatnosti – Salome, Smrt v Benátkách, Florentinská tragédie a mnoha dalších, při obnovené premiéře Tosky jakoby teprve hledal souhru mezi sólisty a orchestrem.

V porovnání s Toscou ve Státní opeře se podařilo obsadit Nabucca v podmínkách ostravského Divadla Antonína Dvořáka výrazně lépe. Především Maida Hundeling je stále excelentní představitelkou náročné role mocichtivé Abigail, Martin Gurbaľ i svými plnými basovými hloubkami vzbuzuje respekt jako Zachariáš, zde koncipovaný jako starozákonní prorok, barytonista Martin Bárta jako Nabucco vystihl kontrast mezi zpupným babylonským králem a pokorným prosebníkem o Boží odpuštění. Abych zmínila jen ty největší role, k nimž v případě Nabucca ovšem patří i sbor, jehož výkon byl pod vedením Jurije Galatenka strhující a dovršil vysokou úroveň hudebního nastudování, kterou premiéře se zaujatě hrajícím orchestrem vtiskl Adam Sedlický.

Vedle otázky po smyslu obnovy desetiletí starých inscenací se ta další vztahuje k načasování takové repliky a jejímu výběru ve vztahu k aktuálnímu dramaturgickému kontextu. Ostravský Nabucco byl dosud uveden v Ostravě jen ve třech nastudováních s derniérou toho posledního v režii Michaela Taranta v roce 2016. Obnovená inscenace je ovšem upřímným holdem nejen výtvarníkovi, který s ostravským divadlem spojil čtyři desetiletí svého profesního života, ale i poctou syna, režiséra Jiřího Nekvasila, svému otci, také opernímu režisérovi Miloslavovi Nekvasilovi, který se letos dožívá úctyhodných devadesátin a právě v tandemu se Šrámkem formoval ostravskou operu v letech 1960-90.

G. Puccini: Tosca – Krzysztof Szumanski – Státní opera 2020 (foto Patrik Borecký)

Obnovení Svobodovy Tosky ve Státní opeře v roce 2020 takový étos nenese. Opakování stejného nápadu postrádá jeho původní jiskru, kterou měl v roce 1999, když scénograf Daniel Dvořák uctil touto inscenací svého učitele, jehož si velmi váží. Další kontext obnovení Tosky souzněl s celkovou koncepcí samostatné Státní opery Praha, kterou tehdy Daniel Dvořák vedl a která vynalézavě, průbojně a odvážně navazovala programově na odkaz Velké opery 5. května. Navíc premiéra rekonstruované Tosky 7. června 1999 byla časově nasměrována na Pražské Quadriennale, aby reprezentovala Českou republiku na této největší světové scénografické přehlídce. A v neposlední řadě anticipovala sté výročí světové premiéry Tosky v Teatro Costanzi v Římě 14. ledna 1900.

Tosca v replice Svobodovy scény po sloučení samostatné Státní opery Praha s Národním divadlem pak pokračovala až do roku 2016, dosáhla bezmála pěti set představení a vytěsnila z repertoáru Národního divadla Toscu v režii Vladimíra Morávka, která v letech 2000-2012 nedosáhla ani šedesáti repríz. Další inscenace zdánlivě „nezničitelného“ titulu v režii Arnauda Bernarda ve Státní opeře „zkrachovala“ po 26 představeních v letech 2017-2019, poslední repríza byla loni v říjnu. Při úzkém repertoárovém spektru, do kterého se v rámci ND Státní opera dostala, je takové znovunasazení Tosky ani ne po roce od předchozího nastudování mrháním potenciálu, který Státní opera má.

Jistě, má význam a je důležité si připomínat sté výročí narození tak světově významného scénografa, jakým byl Josef Svoboda. Jeho odkaz se ovšem zdaleka nevyčerpává Toskou a jistě by bylo zajímavé, jak by dnes působily jeho Hoffmannovy povídky překypující v roce 1946 ve Velké opeře 5. května v režii Alfréda Radoka poetickou imaginací nebo jeho Kouzelná flétna v režii Bohumila Hrdličky zakázaná kvůli politickým konotacím vzápětí po své premiéře v roce 1957.

G. Puccini: Tosca – Petra Alvarez Šimková Krzysztof Szumanski – Státní opera 2020 (foto Patrik Borecký)

Ve všech těchto kontextech je druhé obnovení Toscy ve scénografii Josefa Svobody doslova „útěkem z boje“ o vytvoření nového profilu Státní opery slibovaného novým vedením Pera Boye Hansena.

Giacomo Puccini: Tosca
Dirigent Hilary Griffiths režie Martin Otava, scéna Josef Svoboda, kostýmy Josef Jelínek, světla Pavel Dautovský, sbormistr Adolf Melichar, sbormistr Kühnova dětského sboru Jiří Chvála, dramaturgie Jitka Slavíková
Osoby a obsazení: Floria Tosca – Petra Alvarez Šimková, Mario Cavaradossi – Pavel Černoch, Baron Scarpia – Krzysztof Szumański, Cesare Angelotti – Pavel Švingr, Kostelník – Ivo Hrachovec, Spoletta – Václav Sibera, Sciarrone – Oldřich Kříž, Žalářník – Andrej Styrkul, Pastýř – Gabriela Pešinová
Sbor a Orchestr Státní opery, Kühnův dětský sbor
Premiéra druhého obnoveného nastudování 9. září 2020

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments