Operní panorama Heleny Havlíkové (292)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Scénické řešení vycházelo z možností, které konstrukce pódia umožňovala: scénu pro celou operu vymezovaly ze všech tří stran přes celou šířku a hloubku jeviště velké modré stěny s veselými obláčky. Do tohoto prostoru se vstupovalo třemi dveřmi zezadu a dalšími dveřmi z boku. Levý portál měl podobu silného kmenu rozložitého listnatého stromu, jehož koruna lemovala horní hranu portálu. Jedině hospodu u Pásků oddělil malý závěs. A pak už stačilo jen šest bytelných dřevěných židlí. Proměny prostoru a jeho atmosféru tak vytvářela světla v mnohobarevné škále i intenzitě, takže tmavě modrou, jakoby zamlženou tajuplnost lesa střídal prosluněný jas veselého škádlení na dvoře myslivny, nad namlouváním Bystroušky a Zlatohřbítka se rozklenula fialová, stárnoucí kumpáni se šourali do hospody v tmavě oranžovém západu slunce. Spuštění bílé látky na zadní stěnu i podlahu pro scénu s Haraštou nejspíš pro navození iluze zimy, bylo až nadbytečné.

Ve vztahu k naší zkušenosti zarazily kostýmy. Jednotný základ pro všechny včetně sboru tvořily černé kabáty, černé kalhoty a bílé košile, kravaty a buřinky, jedině Revírník měl cylindr a Farář klobouk s širokou kněžskou šerpou. Když na začátku všichni nastoupili s černými deštníky v rukou, obřadně pomalu, vážně, na mě to působilo až funerálně. Kvůli těmto kostýmům hlavně ve sborových scénách tak převládala spíš ponurá atmosféra, jakkoli se při námluvách Bystroušky a Zlatohřbítka objevovaly vtipné scény stejně jako při výstupu se slepicemi, ve kterých režisér sáhl i k přímočaře znázorněnému sexu, když si Kohout ke svým choutkám postupně vybírá jednu slepici za druhou. A takto kostýmovaný sbor zastoupil i lištičky, běžně interpretovaná dětmi. Nedovedu odhadnout, jaké asociace vyvolává takové oblečení u dnešních Bogoťanů, ale pro mě toto velmi výrazné výtvarné gesto posouvalo Bystroušku přece jen jinam. I zcela mimo ilustrace Stanislava Lolka.

L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Festival Ópera al Parque de Bogotá (zdroj operaonvideo.com)

Když měli všichni černé kabáty a buřinky, nebylo ani ze záznamu snadné jednotlivé postavy odlišit. Charakterizovaly je totiž hlavně doplňky na kloboucích. To bylo pro takovou produkci ovšem příliš titěrné. Na záznamu byly sice v detailech vidět, ale pro diváky od takové desáté řady dál byly sotva postřehnutelné. Revírník měl za kloboukem zastrčenou halúzku, jejíž původně zelené listy se během opery probarvily a na konci už opadaly, takže zůstaly jen holé větve, Lapákovu buřinku doplňovaly dlouhé huňaté psí uši, buřinky slepic zdobily červené chocholky a Kohouta k tomu ještě výrazné generálské epolety na ramenou. Jezevec nosil buřinku s bílo-černými pruhy a k tomu fajfku, datel měl buřinku červenou, lesní havěť nosila přidělená tykadla, Harašta bílé peříčko. Pouze paní Pásková klobouk neměla, ve výrazných náušnicích působila spíš jako panička, než hostinská. Bystroušce a Zlatohřbítkovi krášlila klobouky liščí ouška a měli také chvosty, s nimiž si režisér vtipně pohrával – Bystrouška nosila ohon jako apartní šálu podobně, jak to známe z fotografií Janáčkovy múzy Kamily Stösslové, plakala do něj jako do kapesníku, oba svými chvosty mávali jako nástroji obrany, ale pohrávali si s nimi i při namlouvání, když je propletli do společného copu.

Výběr režiséra pro open-air Bystroušku v Bogotě rozhodně nepodcenili. Režíroval ji André Heller-Lopes. Je to jeden z nejznámějších režisérů v Latinské Americe, působí v Brazílii, Argentině, Uruguayi, Chile – ale i USA a v Evropě, v Polsku, Rakousku, Anglii. Za operní režii dostal i několik ocenění (například za v Brazílii inscenovaný Wagnerův Prsten). S Janáčkem má mnoho zkušeností – v Brazílii režíroval Jenůfu, Káťu a Věc Makropulos. Inscenaci Bystroušky při jednoduché scéně založil na vztazích postav – věrohodně, srozumitelně. Svět lidí a svět zvířat oddělil jen minimálně, když se tu a tam Bystrouška nebo Lapák podrbou za uchem nebo slepice trhají hlavami. A mezihry – bez baletu – vyplňoval sbor pohyby deštníků. Jinak ale postavám zvířat ponechal režisér lidskou podobu: Bystrouška v podání mladé sopranistky Julieth Lozano byla energická rebelka, a to i jako malinká Bystrouška, Zlatohřbítek s knírem a do špičky sestřiženou bradkou v podání Amalie Avilán působil jako elegán, Revírník barytonisty Homera Velha byl oproti naší představě dobráckého fořta pohledný muž vzezření španělského šlechtice, kterému v závěru zešedivěly vlasy i vousy a dostane infarkt. Umírajícího pak přikryje „baldachýn“ z deštníků prosvětlených barvami jako nebesa věčnosti.

L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky – Festival Ópera al Parque de Bogotá (zdroj operaonvideo.com)

Hrál Mládežnický filharmonický orchestr, který řídil Josep Caballé-Domenec. Jde o zkušeného dirigenta, nyní vede Bogotskou filharmonii, působil hlavně v Německu, v Halle, a ve Švédsku. Partitura Bystroušky je obtížná a nakolik jde ze zvukově ne tak úplně dokonalého záznamu slyšet, orchestr ji zvládl se ctí, byť ne vždy intonačně přesně a s jiným frázováním a akcenty, než jsme zvyklí. Pověstné sólo lesních rohů v závěru jim ovšem vyšlo skvěle.

Jakkoli je pochopitelné, že operní open-air produkce bývají kráceny, zarazily dva škrty – zcela vypadla scéna s Frantíkem, Pepíkem a užraným létkem a pak obavy dosud nesezdané plačící Bystroušky, co že s ní včil Zlatohřbítek myslí dělat, takže v bogotské inscenaci jdou rovnou k farářovi. Inscenátoři tím vlastně zdůraznili sympatie k hlavní hrdince, protože ani v myslivně neschvátí kohouta a nezadáví jednu slepici za druhou, ale pouze je rozežene.

Přes všechny kulturní odlišnosti latinsko-amerického prostředí, zůstala bogotská Bystrouška ta Janáčkova a sledování záznamu vévodil pocit naší národní hrdosti.

Leoš Janáček: La pequeña zorrita astuta
Dirigent Josep Caballé-Domenec, režie André Heller-Lopes
Osoby a obsazení: Liška Bystrouška – Juliet Lozano, Lišák Zlatohřbítek – Amalia Avilán, Revírník – Homero Velho, Farář / Jezevec – Hyalmar Mitrotti, Rechtor / Komár – Christian Correa, Harašta – Camilo Mendoza, Revírníková – Rocio del Pilar Quintero
Orquesta Filarmónica Juvenil a el Coro Filarmónico Juvenil de la Orquesta Filarmónica de Bogotá
Bogota, Festival Opera v parku, záznam z října 2019 zde.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments